taborita1 | 19.07.2012 13:38

Technik, driblér, střelec, hráč, který si pro svůj zvláštní způsob vedení míče vysloužil přezdívku „Šmrdlus”, takový byl Josef Sedláček, útočník Železné Sparty. Začal v Bubenči, přešel do Olympie VII, v roce 1914 byl zraněn u Lublina (průstřel stehna), o rok později u Gorice (rozdrcené předloktí), ale přesto se ke kopané vrátil. Za Spartu hrál od roku 1918 do konce roku 1926, kdy si zlomil nohu. Končil ve Vysočanech a v jedenáctce internacionálů. Hodně zápasů sehrál v Železné Spartě vedle Jandy. Účastník Pershingovy olympiády 1919 a OH 1920. Reprezentoval třináctkrát, dal šest gólů. Hrál v prvním oficiálním utkání čs. reprezentace 28. srpna 1920. Symbolický je jeho rok narození – 1893.

Takto by se dal v rychlosti charakterizovat další z členů slavné Železné Sparty v meziválečném období. Ale pojďme si tohoto, pro mnohé možná úplně neznámého plejera, přiblížit trošku více.

Jako malý kluk, který vyrůstal v Bubenči, vracel zakopnuté míče trénujících sparťanů a při jednom takovém počínání uklouzl a zlomil si nohu. Musel kvůli tomu strávit šest týdnů v nemocnici a když se pak vrátil domů, zakázal mu přísný tatínek veškeré aktivity kolem fotbalu „ Jestli tě ještě někdy uvidím kopnout do míče, půjdeš z domu.“

Pepa se osm let na míč ani nepodíval, pak však šel kolem stadionu Sparty a zrovna v tu chvíli vedle něj dopadl další ze zakopnutých míčů. Nejdříve ho chtěl hodit zpátky, ale nakonec si to rozmyslel a nakopnul ho zpátky. Zjistil, že ho nic nebolí, že může vesele sportovat a za pár dní už válel za Olympii VII.

Avšak psal se rok 1914 a Josef, místo aby dál proháněl merunu, narukoval do války. Na podzim 1914 dostal kulku do stehna, dostal se z toho a vrátil se zpět na frontu, za necelý rok mu střepina roztříštila předloktí, zranění za zraněním, operace za operací. Nakonec mu vyřízli část holenní kosti a transplantovali mu ji do předloktí. Josef se vrátil na fotbalová hřiště jako úplný invalida. Hned v prvním utkání na ruku upadl, takže opět musel zpět do nemocnice, ale nijak se nevzdával. Hned po propuštění si nohy a ruce vycpal vatou a na předloktí a nohy si nasadil speciálně vyrobené chrániče. A válel dál. Kdo ho viděl v šatně, pochopil, jaké divy zmůže láska k fotbalu.

V roce 1917 přestoupil Sedláček do Viktorie, občas si střihl nějaký ten mač v dresu Slávie (v poválečném zmatku se moc na předpisy a registrace nehledělo), avšak stále ho to táhlo spíše na Letnou, do Sparty. Ostatně měl mezi hráči Sparty spoustu kamarádů a rád by s nimi hrál, avšak pořád se nějak nemohl odhodlat. V roce 1918 se v derby proti Spartě dokonce trefil a brankou zařídil vítězství. To už trochu dožralo sportovního sekretáře Sparty Ferdinanda Scheinosta a na Josefa spustil zhurta, co tedy jako bude, jak si to představuje, proč ještě není ve Spartě. Sedláček mu stydlivě odvětil, že to není nic jednoduchého, že mu jeden slávistický fanoušek slíbil za každou branku do sítě Sparty pět kilo sádla a pět kilo másla. Že to sádlo mu už dal, ale že máslo ještě shání. „A co jako má být?“ na to Scheinost. „To má být tak, že kdyby se dozvěděl, že jdu ze Slávie, tak bych už nic nedostal, račte rozumět.“ Scheinost ráčil. A slíbil, že to máslo dostane od něj. A Josef okamžitě podepsal přestupní lístky. Slavia tak ztratila Sedláčka kvůli 68 korunám. Ne za to máslo, ale za povinné příspěvky, které Slavia odmítala za Sedláčka zaplatit bývalému klubu Olympii VII. (Sedláček sice přišel hrát k sešívaným z Viktorie, ale dle Svazu stále patřil Olympii VII). Inu, šetřílkové :-) Na rozdíl od Ferdinanda Scheinosta. Ten neváhal a funkcionářům Olympie tento pakatel okamžitě jel zaplatit. S náležitým gestem vytasil stokorunu. Předseda Olympie se zarazil.
"Copak, je to snad málo?"
"Nezlobte se, pane Scheinoste, ale já nemám nazpátek...."
"Nevadí, pane předsedo
, máchl rukou Scheinost. "Sedláček je hráč, který se nám vyplatí. Až se bude jednou o Sedláčkovi psát v memoárech, byla by ostuda pro mne i pro Spartu, že jsem za Sedláčka vzal nějaké peníze zpátky."

Josef sedláček byl rychlý, technický typ fotbalisty, hrál stejně dobře pravou i levou nohou, myslelo mu to, branky sázel jak na běžícím pásu. Nazývali ho fotbalovým intelektuálem. Fotbal byl jeho život, ale snažil se rozvíjet i v jiných činnostech. Rád četl, zajímal se o historii, památky, umění atd.

Svůj fotbalový kumšt a radost nerozdával jen v dresu Sparty, ale také v tom reprezentačním. V něm sehrál nejpovedenější zápas v roce 1923 proti tehdy neporazitelné Itálii. V tomto utkání jsme vyhráli 5:1 a Josef vsítil hattrick. V celé naší historii jsme tak velkého vítězství nad Itálií nedosáhli. Dějepis našeho fotbalu bude vždy připisovat toto znamenité vítězství Josefu Sedláčkovi, který obdržel od svých spoluhráčů doživotní přezdívku Šmrdlus.

Josefa po celou jeho kariéru a nejen ji, provázela zranění různého rázu. Poslední a jedno z nejvážnějšího ho postihlo v roce 1925, kdy si v utkání proti Viktorce Žižkov přerazil lýtkovou kost. Na plac se vrátil po dlouhých devíti měsících, avšak už to nešlo, bolest byla přeci jen nad jeho síly a noha už ho nikdy neposlouchala, tak jak by měla. Jak začala jeho kariéra, tak i skončila. Josef Sedláček bude mít vždy místo ve sparťanském Pantheonu a právem je řazen mezi její Rudé legendy.








Josef Sedláček působil ve Spartě v letech 1918-1926. Nastoupil v rudém dresu k celkem 302 zápasům, stal se mistrem Československa roku 1926, dvakrát českým mistrem - vítězem mistrovství Českého svazu footballového v roce 1919 a 1922 a mnohokráte středočeským mistrem (vítězem tzv. Středočeské 1. třídy, obvykle nazývané Středočeská liga) - v letech 1920, 1921 a 1923 šlo o nejvyšší a nejprestižnější soutěž v zemi.


taborita1


Zdroje:

Knihy Železná Sparta ( Vítězslav Houška, Olympia 1992 ), 50. Slavných sparťanů ( Vítězslav Houška, Český klub 2008 )
Oficiální stránky AC Sparta Praha
Wikipedia, Internet

taborita1 | 19.07.2012 13:38 Vstoupit do diskuze
3