Mám kamaráda v Seville na jihu Španělska: každý rok mi pošle alespoň pár obrázků z velké fiesty, které tam říkají “Feria de Abril”. 2 týdny po Velikonocích se tam všichni na týden hodí do gala, tančí a hraje se flamenco ve velkém - o jídle a pití netřeba ani mluvit. Už více než stopadesát let. Dělal to tak jeho táta, jeho děda a jeho praděda. Svět byl tehdy úplně jiný, ale ta slavnost probíhala stejně… Hádám, že to jde s věkem, ale začal jsem tyhle vazby na minulost hodně cenit: Vánoce, Velikonoce, Pálení čarodějnic… To vědomí, že ty věci tady v tom prostoru nějak probíhaly už desítky nebo dokonce stovky let dozadu, mi dodává pocit nějakého ukotvení a klid. Připadá mi, že v tom dnešním světě plném bleskových zpráv odkudkoli, nesmiřitelných názorů, sociálních sítí, umělé inteligence a obecně ve světě, který se na nás všechny valí takovou rychlostí, že je opravdu těžké, aby z toho člověku nehráblo, je každý kousek pomalejší a jistější půdy pod nohama hodně cenným zbožím.
Možná i proto nemám rád ligovou nadstavbu - z mého pohledu je to takový podivný paskvil, na který jsem si za těch 8 sezon, nebo kolik se to hraje, furt nezvykl. Divný formát, divné skupiny, divný klíč doma-venku… Přes 100 let se to hrálo jednoduše a předvídatelně: každý s každým jednou doma, jednou u nich a na konci se to sečetlo. Hotovo, dvacet! Ale dobře: když už se to hraje, tak já na to chodím - hraje tam přece náš klub. Někdy v bláhové naději, že se ještě něco stane, jindy s malou dušičkou, aby se už hlavně nic nestalo. Před dvěma týdny jsem psal report z povedeného zápasu s Jabloncem a teď v neděli na nás čekal stejný soupeř. Zápas ale o dost jiný, řekl bych: tehdy jsme pořád živili pocit, že budeme ještě do něčeho promlouvat, v neděli večer čeká zápas spíš “na morál”. Navíc bez zraněných či vykartovaných ofenzivních opor. Normálně bych směrem k tomu mači snad koukal i s lehkou obavou, v neděli však žádnou obavu nemám. Druhý flek je jasný, o tom nepochybuji ani na vteřinu - a na víc si troufám jenom v opravdu těch nejbláhovějších snech.
Nastupujeme tedy s Grimaldem a Kuolem na stranách, na hrotu Honza Kuchta, který proti zeleným posledně chytil druhý dech. Od začátku se hraje trochu nervózně: Jablonec jakoby se chtěl vrátit k důrazu, tvrdosti a taktickému výkonu, když čtrnáct dní nazpět narazili s fotbalem. V 10. minutě dostává Sobol žlutou za faul na Kuola a o dvě minuty na to musí sudí upozorňovat gólmana Hanuše, aby sebou u rozehrávky koukal hodit. Na našich je poznat, že se v té poslepované sestavě docela hledaj’: snad i proto to Grimaldo zkusí bojovností a dosprintuje nic moc neřešící míč u brankové čáry soupeře - jak se za ním natahuje, udělá si asi něco se svalem a už v 15. minutě kulhá z placu. No potěš! Ale OK: je hloupá smůla, že se u toho zrakvil, ale cením, že Joao chtěl všem ukázat, že umí máknout. Naši kluci chtějí, Kuchta presuje a honí Jablonečáky jak vzteklý pes - bohužel fotbalovosti pomálu, je to pomalé, je to nesehrané… První šance se urodí až ve 40. minutě, ale Kuchtičovo zakončení tečuje obránce těsně vedle. Když už to vypadá, že se to dohraje bez fíka, dostává jejich sešívečka druhou žlutou za faul na Kadeře. Vypadni! No tak jo, druhá půle bude třeba mít ještě něco do sebe… Grády získává avšak ještě ta první, když Ryneš vyšle Jardu Zeleného, ten stihne odcentrovat těsně od lajny na Kuchtovu hlavu a Hanuš z té blízkosti nemá šanci zareagovat. Kuchta Belmondo! Vzápětí má velkou šanci ještě Mannsverk, ale posílá míč teně mimo. Na střely na bránu o půli 1:1, na tabuli však 1:0.
Určitě nejsem sám, koho ta trapná prohra u chrchla z posledního kola hodně naštvala a zklamala. A je mi vlastně docela buřt, o jakou naději se možná hrálo - prostě prohrát takovým způsobem u mančaftu, co sotva proleze do skupiny o suchý z nosu, se kouše těžko. Nejsem jediný, což je poznat i z toho, že spousta lidí, co by normálně byli na svých místech v našem sektoru, svoje fleky pouští známým a známým známých. Vedle mě sedí taky jeden takový - přišel s klukem, ten má aspoň šálu a triko, tátovi je ale Sparta, zdá se, dost jedno. I tenhle borec ale nakonec musí s uznáním přiznat, jak ho fandění našeho kotle ten večer baví. Jak se zdá, kopanou sleduje jenom v bedně a tak je překvapený tím, jaký je to naživo hukot. Přes něj to taknějak dojde i mně: ti lidi za bránou určitě zažili minulý týden stejné zklamání a naštvání, jako my všichni, přesto jedou po celý zápas. Fakt slušný výkon!
Druhý poločas se od začátku hraje ve znamení čekání na druhého fíka. Naši se nikam nemusí hnát, Jablonec nebyl nebezpečný ani v plném počtu, natož v oslabení. Není třeba nic hrotit, ale dohrávat celou půli na 1:0 může být ošidné - někdo blbě podklouzne a už se vezeš. Ty Jabka zas takoví nazdárci nejsou… Je si toho vědom i Brian Priske a tak po hodině hry posílá na hřiště Albiona Rrahmaniho. Jemu teda fakt přeju: z pozice hvězdy se dostal až na pozici trojky a já bych ho zase chtěl vidět dávat góly. Když nic jiného, tak v neděli je alespoň znát, že je na hřišti. Bohužel jsem viděl pár zápasů, kdy to tak úplně jistě tvrdit nešlo. Nicméně v 77. nás všechny nechá vzpomenout na své tučnější doby, nádherně si narazí s Kuchtou a zoči-voči Hanušovi ukáže, že je to pořád pan Střelec. 2:0 a je vymalováno! Je hotovo, to znamená, že můžeme pustit mladou krev získávat první ligové minutky. Za Kuola nastupuje sedmnáctiletý Lewis Azaka, kterého známe z Benga - ten se samozřejmě chce na Letné uvést v co nejlepším světle, ale nejspíš z přemíry snahy zajede do někoho v zeleném. Sudí píská faul a za chvilku je ještě hůř, běží se kouknout na video a po něm tasí červenou. Lewis se, chudák, ani nedotkl míče. Já už se natěšil, že po Hugovi můžeme mít v Áčku dalšího “našeho” mlaďase: navíc ta konstelace dnešního zápasu docela nahrávala. Takhle si na Azaku holt budeme muset ještě počkat. Jak se srovnaly počty hráčů, srovnala se i hra, ale naše rychlé přechody a třeba jedna-dvě šance se nechytnou a gól Jablonce zruší VAR pro ofsajd. Slavíme tak první výhru v letošní nadstavbě 2:0 doma s Jabloncem.
Jak už jsem psal, celá skupina o titul mě spíš štve, ale musím uznat, že se s tím zápasem kluci porvali hodně statečně a v poslepované sestavě si s Jabloncem poradili. A jistě, zápas ovlivnila červená, ale dát hned za 2 minuty góla není samozřejmostí. Já jsem byl za to, co jsem dostal, hodně rád. Potěší Kotel, který na děkovačce vyvolá mladého Azaku. Chlapče, jsi pořád náš! Příští zápas hrajeme víme kde a každý z nás ví, jaká tam bude konstelace - bude to dost o občanské statečnosti každého fanouška či fanynky a přiznám se, že sám nemám pořád příliš jasno v tom, jak se k tomu postavit.
Každej ví, jak to je
Novák
Co se aktuálně mezi fans děje?
Naštvání vyprchalo, smutek zůstal -report z utkání Bohemians - Sparta
Děcko štěstěny - report z utkání Sparta - Jablonec
V Teplicích to bylo za tři (body) - report z výjezd za Spartou do Teplic
Kardiakům přístupno - report z utkání Sparta - Karviná
Fanoušek měsíce - pesfilipes
Slyšíte ten hluk? Tak se bortí sen! - report z utkání Sparta - Alkmaar
Sbírka na choreo
Pocity - report z utkání Sparta - Slovácko
Každá je blbá - report z výjezdu do Alkmaaru
Choreo na zápas se Slováckem
Titul v pr..li - report z derby v Edenu
Sarà perché ti amo - report z výjezdu na Mol Cup do Mladé Boleslavi
Druhá liga, taky liga....report ze zápasu Sparta - Baník na Letné
AUTOBUSEM 12. HRÁČE DO ALKMAARU
Bod z Plzně lepší výkonu a hry - report z výjezdu do Plzně
Pod kontrolou - report z utkání Sparta - Hradec Králové
Zalízt do nor - report z utkání Dukla - Sparta
Fanoušek měsíce - Martina a Machy
