Soutěžní ročník se nám pomalu blíží ke svému závěru a co si budeme namlouvat, žádná velká paráda to opravdu nebyla. To, že v polovině dubna je již nějakou dobu jasné, že do sparťanské síně slávy letos žádná trofej nepřibude, s tím bych možná dokázal i žít. Když se najde někdo, kdo je jednoduše lepší, tak se s tím asi nedá nic moc dělat. Problém ale vidím v tom, že se na ten produkt, který nám borci v rudém docela často předvádějí, nedá dívat, ani když ze svých nároků slevím až k naprostému minimu. Mám to nalajnováno tak, že já jsem v hledišti od toho, abych naše hráče podporoval jak nejlépe umím, no a oni zase mají za úkol odvádět takové výkony, aby nás to na tribunách bavilo, bez ohledu na konečný výsledek. Bohužel si ale kolikrát musím spolu s klasikem povzdechnout „ No a vám se jako ten fotbal líbil?“. Ale jako až chorobný optimista stejně pokaždé přijedu znova a budu doufat, že tentokrát to bude od Spartičky koncert. A tak tomu bylo i tentokrát.
To, že bychom mohli vyrazit na fotbal do Teplic, to si naše parta z Budějc plánovala už pár týdnů před termínem tohoto zápasu. Akorát jsme čekali, kdy se to vlastně bude hrát. Pro nás mimopražské by byl ideální termín sobota, nejlépe od 15 hodin, zvláště když chtěl na výjezd i Honza mladší. To sice úplně neklaplo, ale i nedělní půl čtvrtá se dala přežít, slibovala návrat domů v poměrně rozumný čas a tak jsem byl pověřen nákupem pěti lupenů. Volantu se tentokrát chopil Zdeněk a v neděli dopoledne nás všechny postupně naložil a mohli jsme vyrazit. Před námi byla téměř 250 kilometrů dlouhá cesta za Spartou, která proběhla bez problémů, místo k parkování u zimáku jako by bylo pro nás připraveno, zkrátka co víc si přát.
Jedna z věcí, kterou na výjezdech hodnotím je i kvalita občerstvení a porovnání s Epet Arénou. V Teplicích jsem byl spokojen tak napůl. Bílá klobása, kterou jsem si objednal, byla chuťově solidní, možná mohla být teplejší. Určitě mě potěšilo, že mimo samozřejmé hořčice a kečupu, byl k dispozici křen, smažená cibule a i nějaká kyselá zelenina. A také chleba byl v nedělním odpoledni čerstvý, navíc k nabrání kdo co chtěl. Pivo jsem neochutnal a prý jsem o nic nepřišel. Co říkal Roman, tak Březňák není nic, z čeho by pivař nadšením lezl po stropě. Nemohu posoudit, řekl jsem si o pivo u dvou okýnek a ani jednou neuspěl. Na třetí pokus jsem už neměl náladu, takže mi na žízeň musela stačit Pepsi Cola. Mimochodem, na Stínadlech přišli na to, že přelévání nápoje obsluhou z půllitrové plastové lahve do plastového kelímku je pěkná blbost. Třeba se k tomuto zjištění jednou dopracují i na Letné. Pojďme ale k fotbalu, konec konců, kvůli němu jsme přijeli. Nacpat jsme se mohli i doma.
Možná se Vám bude zdát, že mé nároky nejsou příliš vysoké, ale mě to vlastně docela bavilo. Domácí hráče jsme vlastně celý zápas k ničemu nepustili a míč jsme jim vlastně ani příliš nepůjčili. Tak nějak jsem nechápal, jak mohli tepličtí hráči dát dva góly Plzni. Hra některých borců v rudém se mi velmi zamlouvala a baví mě, když si hráči dovolí na hřišti něco zkusit. Co mi ale na naší hře hodně vadí, je naprostá absence střelby. My máme v zápase přes 70% držení míče, ale pouhé 4 střely na bránu. Proboha, co to je? To těm našim klukům nikdo z opravdu širokého realizáku neprozradil, že cílem hry je dostat pokud možno co nejvíckrát to kulatý do toho štrykovaného? A že bez střelby to není možné?
Co bych tak zdůraznil z prvního poločasu? Třeba to, že i přes naprostou převahu jsme první střelu na Trmala v brance Teplic vyslali až v osmadvacáté minutě. Nebo to, že když během chvilky hráč dvakrát podklouzne a upadne, tak to vypadá, že možná nezvolil tu úplně ideální obuv. A co teprve fakt, že čím déle čeká hroťák na gól, tím víc se mu to zavrtává do palice a pak už nezužitkuje ani naprostou loženku, jak nám v pětatřicáté minutě předvedl Vojta. Ten kluk by se tak moc potřeboval konečně trefit. Ale našla se i pozitiva. Když to někdo umí, má to v noze, má vysoké sebevědomí a nebojí se hrát fotbal, pak je vlastně jedno, kolik mu je let. A může být za borce i v té naší lize, klidně třeba v sedmnácti. Ta Sochůrkova přihrávka na gól Šulovi byla prostě excelentní. A nebylo to v utkání ani náhodou jenom jednou, kdy Hugo odemkl pěknou průnikovkou úpornou obranu žlutomodrých. Až si člověk říká „ó jak je to jednoduché, když se to umí“.
Do šaten jsme tedy šli s jednobrankovým vedením a od druhé pětačtyřicetiminutovky jsem očekával, že náskok co nejdřív navýšíme, abychom mohli být všichni v klidu. Jak my v hledišti, tak kluci na hřišti. A to se tak nějak nepodařilo, takže jsme museli být ve střehu až do naprostého závěru. Ale šance nějaké byly. Třeba Sochůrkova střela, která se o kousek do brány nevešla, nebo Sorensenův pokus, který neprošel houštinou těl před domácí bránou. Přidat druhý gól mohl i Haraslín. Ke konci zápasu se v nadějné pozici ocitl i Ševinský, ale branku netrefil a střela Mercada z dvaaosmdesáté minuty měla takové parametry, že domácí kustod ten míč, který přeletěl vysoký plot, hledá možná ještě teď, někde dole v ulicích Teplic. Ale protože ani domácí jedenáctka tu koncovku příliš vychytanou neměla, odvezli jsme si ze Stínadel výhru 1:0 a tři body do tabulky.
Co by se ještě tak slušelo dodat? Třeba to, že zápas navštívilo bezmála 16 tisíc diváků a kolik z nich bylo v barvách Sparty, to si ani netroufám odhadnout. Možná třetina? Nebo víc? Kdo ví. Dále bych se, ač to dělám nerad, zmínil o panu rozhodčím Starém. Nechci aby to snad vyznělo jako pláč, on to pan rozhodčí prznil poctivě na obě strany, ale v průběhu utkání mě párkrát napadlo, že jestli ono nakonec není lepší když má tu píšťalu v hubě úplatný hajzlík, který pískat umí, než nějaké naprosté jelito. Ale to je jen taková hříšná myšlenka, stejně jako třeba to, že mi v souvislosti se jménem hlavního arbitra, při některých jeho rozhodnutích, v hlavě zazněl jeden song od knížete pornofolku Záviše. A úplně na závěr snad jen to, že když jsem přijel domů a zavítal na diskusi SF, tak mě docela překvapila ta zdrcující kritika výkonu hráčů Sparty. Jak už jsem psal, možná mám nízké nároky, ale mě dokáže uspokojit když vidím tu a tam nějaký ten kousek fotbalové krásy a hlavně snahu všech na place. Ale asi to máme každý jinak, nebo jsem byl na jiném fotbale, než viděli ti neúprosní kritici.
Tak v sobotu všichni na značkách v našem svatostánku. S Peltonenama nás nečeká nic jednoduchého a naši borci budou podporu potřebovat.
Ave Sparta
Ivoš
Co se aktuálně mezi fans děje?
Kardiakům přístupno - report z utkání Sparta - Karviná
Fanoušek měsíce - pesfilipes
Slyšíte ten hluk? Tak se bortí sen! - report z utkání Sparta - Alkmaar
Sbírka na choreo
Pocity - report z utkání Sparta - Slovácko
Každá je blbá - report z výjezdu do Alkmaaru
Choreo na zápas se Slováckem
Titul v pr..li - report z derby v Edenu
Sarà perché ti amo - report z výjezdu na Mol Cup do Mladé Boleslavi
Druhá liga, taky liga....report ze zápasu Sparta - Baník na Letné
AUTOBUSEM 12. HRÁČE DO ALKMAARU
Bod z Plzně lepší výkonu a hry - report z výjezdu do Plzně
Pod kontrolou - report z utkání Sparta - Hradec Králové
Zalízt do nor - report z utkání Dukla - Sparta
Fanoušek měsíce - Martina a Machy
