Spartaforever je tady přes 20 let. Za tu dlouhou dobu mluví SF pořád stejným hlasem - především hlasem fanoušků. Snad i proto jsme dostali možnost si otevřeně popovídat s Tomášem Rosickým, sportovním ředitelem Sparty.

Otázek padla spousta, ale je jasné, že každý z nás by o Spartičce byl schopný diskutovat celé týdny - hromadu témat jsme si proto museli holt schovat na příště. Rozhovor jsme nijak zvláště neupravovali, neučesali, otázky i odpovědi jsou ponechány tak, jak tomu bylo v reálu face to face, je to prostě takový, jaký by to dle nás mělo být, bez kudrlinek, když se prostě spolu baví normální lidi. Věříme, že vás zaujme a pomůže i vám nahlédnout do uvažování a fungování sportovního vedení našeho klubu. Tomášovi moc moc děkujeme za otevřenost a čas, který nám před zápasem proti Aberdeenu věnoval. Velký dík patří i Danovi Peterkovi, za to, že celý rozhovor pomohl zprostředkovat.


SF: První otázka: Co zdraví, Tome? Už je to lepší, nebo ještě musíš absolvovat nějaká vyšetření, testy?

TR: Díky za optání, cítím se dobře, což je asi úplně nejdůležitější. Můj pracovní režim je vlastně zpátky tak, jak byl. Poslední měsíce už jsem tady fungoval víceméně stejně jako předtím. Ještě mi chybí jedno vyšetření, takže se pořád musím nějakým způsobem víc hlídat, víc se kontrolovat, ale už mě to pustilo do pohybu – mohl jsem začít klusat, hýbat se, což jsou všechno dobré náznaky. Důležité je, že to člověk cítí sám na sobě, že se to postupně zlepšuje, takže to je fajn.

SF: A jsou tím pádem zpátky tvoje kompetence a role, nebo je pořád něco delegované na Tomáše Sivoka nebo jiné lidi? Jak to máte teď nastavené?

TR: Tím, jak jsem byl mimo a nemohl jsem tady být pořád, byl jsem vlastně jenom na telefonu, tak se to muselo upravit. Některé věci přešly na Petra Hrdličku a na Sivyho, hlavně co se týká setkávání s agenty a jednání, kde jsem to já řešil spíš na dálku, což pro mě bylo strašně vyčerpávající. Teď je to v tomhle zpátky, s tím, že jsme si některé rozdělení nechali. Třeba pro Sivyho je důležité, když teď jednáme s Bohemkou, kde je Mirek Držmíšek, velmi zkušený dlouholetý manažer – to je pro něj dobrá škola. Když se bavíme třeba o Okekem, kterého má Bohemka od nás na roční hostování, a je tam ještě Kukučka, tak přesně tyhle věci jsou pro Tomáše důležité, aby se v tom dál vyvíjel.

Drtivou většinu zahraničních věcí řeším já. Provoz už je ale nastavený tak, jak byl dřív, a Sivyho hlavní náplní práce je každodenní činnost u týmu, technická stránka věci, na Strahově, aby byl k dispozici Brianovi, aby byl flexibilní a okamžitě řešil věci, které se musí řešit ze Strahova sem na Letnou. Zároveň taky kontroluje procesy, které jsme si nastavili s celým realizačním týmem. A to je strašně důležitá role.

SF: Takže nastavování strategie a zahraniční hráči jsou spíš na tobě, zatímco dennodenní exekutiva a kontrola jednotlivých kroků přechází víc na Tomáše?

TR: Přesně tak. Ale to už tak bylo i dřív: on je každý den na Strahově, já jsem tady na Letné, samozřejmě se prolínáme a potkáváme se, v tomhle je to podobné jako dřív. Ale co se týká plánování, strategie atd., to zůstalo všechno na mně.

SF: Jak máš vlastně nastavený základní popis cílů a činností? Máš nějaké písemně dané cíle ze shora - od pana Křetínského, Čupra, nebo Křivdy - nebo je to spíš dané obecně?

TR: Nejsou tam jasně dané cíle typu „tohle musíš splnit“. Ale zodpovědnost je jasně daná – co je sportovní ředitel. (V Sivyho případě sportovní manažer.) To znamená plánování všech kádrů: příchody, odchody, smlouvy. Smlouvy řešíme s Petrem Hrdličkou, ale zodpovědnost za to mám já.

SF: Z pohledu fanoušků často není vidět do pozadí, takže některé věci pak můžou působit nejednoznačně.

TR: Například?

SF: Například když jsou tam konkrétní příchody, tak my často nevíme, jestli je to třeba v uvozovkách nějaký „prospekt“, který teď ještě pro Spartu nemá požadovanou kvalitu, ale počítáte s ním výhledově, anebo jestli je to hráč, který už má být rovnou do základu.

TR: Můžeš to vysvětlit na konkrétních příkladech?

SF: Hollý a Milla - hráči, o kterých nevíme nic, protože zatím nic neukázali. Jsou to prospekty do budoucna? Měli být alternativou ke Kuchtovi, Rrahmanimu? Vyšlo to/nevyšlo to?

TR: Každý hráč, když ho přivádíš, má nějaký příběh a z nějakého důvodu ho přivádíš. Když se budeme bavit konkrétně o Millovi – po odchodu Olatunjiho chtěl Brian jasně dalšího fyzického útočníka. Nechci říct doplněk, ale typologicky jiného hráče než Rrahmani nebo Kuchta. Šli jsme vyloženě po fyzických parametrech, po hráči, se kterým budeme moct pracovat a dál ho rozvíjet. A já si pořád myslím, že se to bude dít. Z dlouhodobého hlediska věřím, že se Milla bude zlepšovat a bude pro Spartu důležitý.

SF: Takže u Milly byla shoda, že to nemá být okamžitá posila?

TR: Ano. Ta úvaha byla spíš v tom, že je to mladý kluk, kterého můžeš rozvinout, protože je mladý. Hrál půl roku ligu, měl tam dobré zápasy – třeba ten se Slavií v zimě. Když se na to podíváš zpětně, byly tam parametry, proč jsme ho brali. Ale samozřejmě víš, že když máš v kádru Kuchtu a Rrahmaniho, tak to pro něj nebude jednoduché a že si musí zvyknout na nové prostředí, nový styl, všechno.

SF: Tomáš Sivok kdysi říkal, že posila má dostat rok, aby se ukázalo, jestli se povedla. Platí to pořád? Anebo si máme my fanoušci říct, že Milla je mladý a že mu dáme víc času, nebo jestli už máme čekat víc.

TR: Abych dokončil to předchozí – i vzhledem k tomu, co odehrál, jsme čekali víc, nebo nečekali, můžeme se o to přít... Ale důležité je, že on se dostal do šancí a nedává. Třeba zápas s Rakówem – začínal v základu, měl obrovskou šanci, a pak šel dolů. A víte, jak Sparta v tomhle je hodně neúprosná a pro ty kluky je to pak těžší. My teď budeme řešit, jak s ním pracovat dál – jestli si ho tady necháme, nebo ho pošleme na hostování, aby se rozehrál. Uvidíme. Každopádně je to kluk, který má fyzické předpoklady, které jsou pro Briana strašně zajímavé.

SF: A Hollý?

TR: Hollý je trochu jiný případ. Ten už tu ligu zná, je v ní delší dobu. A já si myslím, že je obrovská škoda, že nebyl k dispozici zrovna teď, že by pro nás mohl být hrozně platný. Je to kluk, který je strašně nepříjemný pro každého soupeře. Je ochotný, napadá, je důrazný. Dává týmu jinou dimenzi, než když tam máš Birmančeviče a Haraslína. Umí si najít místo ve vápně a dává “ošklivý góly”: jde do všeho strčí hlavu, nohu...

SF: Jako taková mladší alternativa ke Kuchtovi?

TR: Já ho nevidím jako centr-forwarda, spíš jako hráče z druhé vlny, který se dostává do vápna. Bohužel měl obrovskou smůlu na zranění hned po příchodu. On přišel a zranil se už v přípravě. Potom, když se dostal zpátky, hrál pohár s Varama, pak se znovu zranil a teď si asi 3 týdny zpátky zlomil loket. Na tréninku do něčeho narazil a vyletěl mu loket. Takže ten měl bohužel hroznou smůlu na to, že se do toho vůbec nedostal.

SF: Hollého jsme tedy brali s tím, že nám má pomoct hned, jo?

TR: My jsme to brali tak, že to je kluk z jednadvacítky, hrál na mistrovství Evropy, že bude dál růst a že nám dá jinou dimenzi než to, co nabízejí naši aktuální útoční hráči. Aby tam byl vždycky nějaký rozdíl. Ten tým můžeš stavět tak, že si budeš vybírat naprosto stejné hráče, stejnou typologii do jednoho jasného systému. Anebo někde uhneš, abys měl alternativu, aby mohl kouč reagovat. Takže koupíš jiného Millu, jiného Hollého… A přesně proto si myslím, že když přijde listopad, prosinec a když to tady začne být hnusný, tak nám někdo jako Hollý chybí.

SF: Když odhlédneme od těch jednotlivých nákupů: jak to je dlouhodobě? Je prioritou přivádět hotové hráče rovnou do základu, nebo spíš vybírat hráče, kteří se hodí do systému Sparty, ale chceme především zvyšovat jejich hodnotu. Máš takhle nastavené nějaké cíle? Je to víc o sportovním hledisku, nebo o dlouhodobém ekonomickém hledisku? Nebo je to 50:50?

TR: Nemůžu říct, že by to bylo padesát na padesát. Určitě to převažuje do toho fotbalového hlediska. To je jednoznačné. Teď to vidíte přesně u těch mladších kluků, jako byl Hollý, Milla. Kuol je v tomhle dobrý příklad. Kuol je kluk, který má pro nás strašně zajímavé předpoklady, ale potřebuje čas. Má ale něco, co ostatní nemají: je rychlý, tahový, nebojí se jít jeden na jednoho.
Samozřejmě s ním bude ještě práce. Ale když se podíváte třeba na zápas s Boleslaví, kde se ho trenér nebál postavit, tak vidíte, že to zvládá. Nebylo to žádný úplný “hurá, sláva!”, že bychom se z toho zbláznili, ale dělal soupeři velké problémy rychlostí, dostával se za obranu… A to je přesně to, co nám někdy chybí – dostat se za obrannou linii soupeře. Takže když bude dál růst, může z něj být dobrý hráč.

SF: Tohle jsou právě věci, který vy tady ve Spartě, když jste v tom dennodenně, tak jsou vám jasné. Ale my fanoušci vidíme, že přijde nějaká posila, občas dostane pár minut, a nevíme, co za tím je. Jestli to už měl být ten hráč, který přijde a hned to tam od první minuty rozbalí anebo spíš prospekt do budoucna.

TR: A tím říkáte co? abychom to líp vysvětlovali?

SF: Přesně tak. Za nás by se to možná mělo líp vysvětlovat v rámci komunikace. Může se stát, že hráč přijde, pak se zraní, nebo se vyskytne jiná situace na trhu, a ten hráč se z pozice základu, dostane do jiné role…A chápu, že nechceš odkrývat všechny karty konkurenci, ale z pohledu fanoušků je asi dobré aspoň vysvětlit, co se s tím kádrem děje, aby pak nevznikalo to brblání, že „nehrál tenhle“ nebo „tamten je kopyto“. Komunikovat, že třeba v tuhle chvíli může vypadat jako kopyto, ale ten hráč se prostě musí obrousit…

TR: Já to třeba ale vidím tak, že věci, o kterých mluvím já jako sportovní ředitel, jsou často z dlouhodobého hlediska. Já můžu něco říct třeba jednou za tři měsíce, ale ten hlavní reprezentant toho krátkodobého pohledu je vždycky trenér. Ten je k dispozici před zápasem, po zápase… Hrajeme dvakrát týdně, novináři se ho můžou ptát na cokoliv.

Já tohle řeším často s Ondrou Kasíkem: “proč Sparta na něco neodpoví?” ale on se na to nikdo nezeptá! Trenér je třikrát týdně médiím k dispozici, tak proč se na to nikdo nezeptá?!
Ale souhlasím s tím, že ty variace můžeme vysvětlovat víc. To je dobrý point.

SF: A ještě z jiného pohledu – vnímá se každý rok z hlediska investic, nákladů a podobně, stejně anebo nějakým rokům dáváte vyšší prioritu Třeba když je větší šance se dostat do Ligy mistrů, tak jestli v ten moment řekneš: teď dáme o dvacet, třicet procent víc do investic. Je v tomhle nějaká variace v čase? Loni se to nabízelo. Kdybych dělal byznys kdekoliv jinde a věděl, že mám zajištěn vyšší příjem od zákazníků, od partnerů atd., tak prostě jdu víc do rizika a dám víc do investic.

TR: Já ti rozumím a myslím, že tohle se stalo tenkrát se Stramaccionim...

SF: Ke Stramaccionimu se vůbec nevracejme!

TR: Ale proč ne?

SF: Protože už je úplně jiná situace… To porovnávání je už hodně ohraný.

TR: Ale to nemá být žádná výmluva. Já jenom chci ty dvě situace porovnat a pak chci navázat na to, na co ses ptal. Já můžu hodnotit jenom to období, od kdy jsem tady já.

Takže když se dostanu k tomu bodu, o kterým mluvíš, k Lize mistrů – my jsme vyhráli titul čtvrtý rok od toho, co jsem tady. V tý době přišel i František Čupr, klub rostl, stavěly se základy, kupovali jsme mladé hráče - Hancko, Krejčí... Na nich jsme se snažili to celé postavit a jet dál. A pak se dostaneš do bodu, kdy dvakrát po sobě vyhraješ ligu. A to už jsme říkali – jsi v té fázi, kdy vyhraješ dva tituly, jdeš bojovat o Ligu mistrů. Další rok víš, že do Ligy mistrů jdeš přímo.

Takže to, co zmiňujete, se vlastně stalo tím, že když jsme věděli, že Liga mistrů je blízko, tak jsme koupili Rrahmaniho. To byl transferový rekord za tu dobu, co já jsem tady. Nebylo to těch pět, jak se psalo třeba na Transfermarktu, bylo to míň, ale pořád to byl největší přestup, co jsme kdy udělali. Takže tím se reagovalo. Ten každoroční cíl pro Spartu je pořád stejný: vyhrát ligu a pokud možno postoupit do Ligy mistrů. To vždycky musí být ty dva cíle.

SF: Z pohledu fanouška pak ale vzniká otázka, jestli v momentě, kdy tam byla tahle dálnice do LM a logicky na to reagovali i někteří naši nepřátelé, nemohla být ta míra rizika ještě větší.

TR: Zkusím to vysvětlit: v momentě, kdy jsme hráli předkolo Ligy mistrů a pak se do ní dostali, jsme řešili hlavně to, abychom ten tým nechali pohromadě. Protože jsme ztratili trenéra, ztratili jsme kapitána – toho nejzásadnějšího – a věděli jsme, že během toho, co se to bude dít, odejde i Kuchta, který byl v tu chvíli pro tým zásadní. O Láďovi se nemusíme bavit vůbec…Takže v jeden moment víš, že přicházíš o tři úplně klíčové pilíře. Kdybychom věděli, že třeba zůstává trenér a je tam kontinuita, možná by se dalo uvažovat jinak. Ale tím, jak jsme byli nastavení, že tyhle tři pilíře odcházejí, tak jsme se snažili zbytek týmu udržet co nejvíc pohromadě. A pak to doplnit Rrahmanim a dalšími klukama, kteří přišli. Pořád jsme věřili, že Liga mistrů a případně třetí titul v řadě – což by bylo něco famózního – budou pro ty hráče obrovská motivace. Jenže z dlouhodobého pohledu se ukázalo, že ta Liga mistrů byla pro některé hráče ta hlavní motivace. A ta liga už třeba ne. To je můj názor.

SF: Chápu. Ale kdybys to měl zpětně hodnotit – udělali byste to úplně stejně, nebo by tam dneska byla nějaká korekce?

TR: To je hrozně těžký... Třeba František Čupr tehdy taky říkal, že se do toho mělo víc šlápnout. Ale tehdy tam byla navíc strašně důležitá chemie týmu. Když hraješ kvalifikace, tak víš, že to chceš hrát s klukama, kteří to už zažili. Ten rok předtím jsme hráli Evropskou ligu, hráli jsme pěkný zápasy s Betisem, s Galatasarayem, s tímhle levelem. A ty víš, kteří hráči to zvládají, kteří jsou osvědčení. Takže i s Larsem byla dohoda, že kdokoli přijde, tak ne, že jako nebude hrát, ale ty nejdůležitější zápasy, tu kvalifikaci o Ligu mistrů, bude nejvíc hrát hlavně s těma, kteří už to znají. A kdybychom do toho tehdy zajeli a pak nechali hrát ty nově příchozí - byla by ta Liga mistrů? Tohle je strašně těžké vyvážit...

SF: V souvislosti s tou chemií týmu – jaký je teď pohled do kabiny? Je nastavená optimálně? Upřímně – mně přijde, že před pár lety, v první éře Briana, byl tady Láďa Krejčí, tak jsem ze Sparty cítil jako fanoušek na hřišti větší semknutost.

Teď to tak necítím. Vidím, že když se někde něco děje, tak tam není vždycky zastání spoluhráče. Občas ano, ale není to takový jako dřív. Pár let zpátky to Sparta neměla vůbec, to se tam ploužilo jedenáct hráčů, ale tým jsem tam neviděl. Pak se to povedlo zlepšit a teď mám pocit, že ta křivka, která šla nahoru, zase trochu padá. Je i tohle něco, co společně vnímáte – odhlédnuto od čísel, bodů, výsledků, peněz – a na čem se pořád pracuje?

TR: Já si myslím, že to, co říkáš, je pravda v tom, jak jsme končili minulou sezonu. Ten tým byl ve strašném stavu. Nevyhráli jsme asi šest zápasů po sobě, předtím dostáváš ty příděly na Manchesteru... To samozřejmě na všech zanechá stopu. I když přichází staronový trenér, kterého mají hráči rádi, těší se na něj a je to pro ně nový nádech, tak stejně tam ta stopa je.
A ten začátek sezony byl přesně takový – remíza v Jablonci, prohra v Aktobe… Pak se to začalo zlepšovat, ale ty kluky vlastně znovu učíš vyhrávat. Takže jdeš po nějaké cestě, zvedá se to, je to lepší a lepší. Nechci říct, že to bylo super, to v žádným případě, ale vyhrával jsi. Do října jsi byl první a neměls’ problém s kvalitou. Dávals’ góly, ta kvalita tam byla…

Pak přišel ten těžký měsíc – Plzeň, Ostrava, derby. Ostrava má velké problémy, ale tam je to vždycky těžký zápas. V Ostravě jsi hrál dobře, s Plzní jsi zaslouženě vyhrál. Tu periodu jsi zvládl velice dobře. Slavii jsi měl porazit. Takže se nebavíme o kvalitě toho týmu – ta tam je. Takže si všichni říkají, že ten tým je dobrý a už to pojede dál… Ale pak ti přicházejí ty facky: jedeš na Slovácko, kde si nevytvoříš šanci, dostaneš v Karviné, kde zaslouženě prohraješ, pak ty dva výbuchy doma: Teplice a Pardubice. Což je neakceptovatelné!

Teď trošku odbočím: jsou zápasy, jako když prohraješ v Hradci. Na Spartě nikdy nikdo nebude akceptovat, že prohráváš, to v žádném případě. Ale ty zápasy k něčemu vypadají. Nebo teď když vezmeš Liberec: zápas, který musíš vyhrát, protože v něm dominuješ, jsi jasně lepší, máš šance… To je jeden z těch zápasů, který v té sezóně bude. “Zápas blbec”, to se prostě stane a s tím já dokážu žít. Když vezmeš ten zápas v Hradci: ze dvou kontrů dostaneš góla, pak snížíš, tlačíš, máš šance, nemůžeš dát góla, ale vidíš život… Ale ten střed, o kterém se bavím, to nejde!

A tady jsme u toho: jeden z nejdůležitějších bodů v životě fotbalisty je dlouhodobá motivace. A proto jsou ti nejlepší těmi nejlepšími – nejen proto, že jsou to nejlepší fotbalisti, ale protože mají dlouhodobou motivaci a chtíč vyhrávat a být nejlepší. Ta motivace může být různá – zlepšovat se, učit se, prachy, trofeje. Ale pořád je tam hlad. A ti kluci hrají v Premier League právě proto, že tu dlouhodobou motivaci mají extrémně silnou.

SF: A tohle je podle Tebe důvod těch výkonů, jo?

TR: Já říkám svůj názor – že se tady nebavíme o kvalitě, protože ta tady je, ale že je zjevně vidět, že ti kluci nemají dlouhodobou motivaci na úrovni, kterou velký klub potřebuje. A to se nám jasně ukázalo. Pak se z toho zase nějakým způsobem vyhrabeš. Vyhraješ pět zápasů venku, přestože jsi předtím měl venku problémy. Takže vidíš, že tam něco není v pořádku. Mně tam chybí ta dlouhodobá motivace ke každému zápasu. A já vím, jak je to těžký. Já jsem to hrál. Cestuješ, přepínáš, hraješ Konferenční ligu, pak ligu. To se musíš naučit.
Já se nechci ohlížet na ostatní, ale vezmi si Olomouc: jedou na Gibraltar, pak dostanou bůra ve Zlíně…

SF: Tohle ale ve Spartě tohle musí být standard. To, že to nezvládá Olomouc může být…

TR: Přesně! A já to taky neomlouvám. Ve Spartě to tak musí být. A hlavně – ti kluci už to znají. Hráli Ligu mistrů, hráli Evropskou ligu. Spousta z nich to už zažila. Tohle je prostě součást života fotbalisty, který hraje ve Spartě. Já ti rozumím… I to přepínání z Evropy, i když je to Konferenční liga a se vší úctou k soupeřům, tyhle týmy Sparta musí porážet. To prostě tak je. Já ty kluky neomlouvám. Jen říkám, že jsem si to sám prožil a že je to těžké. Ale to prostě zvládnou jenom ti opravdu dobří. A kdo to nezvládne, ten tady má problém.

SF: Mně právě přijde, že ty výkyvy a nekonzistence jsou vidět u těch nejstarších hráčů, kteří už si to zažili. Takže se musíš ptát, jestli jejich výkonnost už nemůže jít jen dolů. Já mám rád všechny ty kluky ve Spartě - bavíme se o Panákovi, Kuchtovi, možná i Kairinenovi… a klidně i o dalších. Říkám si, jestli není čas se s nima i za cenu nějakých finančních ztrát rozloučit a dát tam někoho hladovějšího...Anebo by to mělo být tak, že máš na každé pozici dva kvalitativně srovnatelné hráče, kteří na sebe tlačí.

TR: Rozumím ti, ale když si vezmu třeba Kuchtu – ten má přece Rrahmaniho. Tam ta konkurence je jednoznačná… A to, co říkáš, je strašně těžký udělat během jednoho přestupového okna. Nemůžeš během jednoho termínu obměnit půlku týmu. A už když se podíváš na poslední zimní přestupák a tenhle letní, tak máš v podstatě půlku týmu novou. To není málo. Konkurence je strašně důležitá, myslím, že to chápete velmi dobře a já o tom mluvím často: ať už se bavíme o výběru hráčů, skautingu, nebo o tom, kdo hraje - to je všechno moje zodpovědnost a Brianova. Co se týká sestavy, já mu samozřejmě dávám podněty, impulsy, říkám mu, co si myslím. Diskutujeme o tom i s dalšími lidmi. Ale to rozhodnutí, koho postavit, je vždycky na trenérovi. Já za ním nikdy nepřijdu a neřeknu: tenhle už nikdy nebude hrát a postav támhle toho. To nejde. Takhle já nefunguju a ani si nemyslím, že by to tak mělo být.

SF: Vidíš to někdy jinak?

TR: Jasně, když Brian postaví nějakou sestavu, tak o tom diskutujeme. To je normální. Ale moje role je mu říkat podněty, zpětnou vazbu. Jeho role je udělat to rozhodnutí. A já jsem tady přesně od toho, abych mu říkal i věci, které se mu třeba nelíbí. My tady nejsme od toho, abychom se objímali a říkali si, jak to děláme skvěle. To je strašně důležitý.

Stejně tak kdokoli přijde, tak my oba dva s tím musíme být spokojení. Při výběru hráčů máš spoustu názorů – Sivy, skauting, lidi, co je vidí live, datově-analytické oddělení... To všechno se musí propojit a pak to jde za mnou a za trenérem. Ale finální rozhodnutí jsme vždycky já a trenér. A odpovědnost je taky na nás dvou. A mělo by to tak být. Já nemám rád skupinovou odpovědnost, kde pak nikdo neví, na koho si šáhnout. Prostě víš, že když se to nepovede, je to chyba Rosického a trenéra. A to je v pořádku.

Konec I. části rozhovoru.

A o čem bude řeč v druhé části? Tak kromě jiného např. o skautingu, akademii, béčku či o komunikaci s Danielem Křetinským.

Redakce



Co se aktuálně mezi fans děje?

ŠŤASTNÉ A SPARŤANSKÉ! A ÚSPĚŠNÝ ROK 2026!

V krysím kolečku - report z utkání Sparta - Aberdeen FC

Sparťanský kapr a stromeček - se slevou pro permanentkáře

Skotsko zase dýchá. Aberdeen ukazuje, že i v mlze to může hořet

Mlha přede mnou, mlha za mnou - report z výjezdu s Fanclubem Sparty do Craiovy

Když se chce...report z utkání Sparta - Liberec

Craiova “na otočku” 2025

Cestovatelskej report, aneb za Spartou do Craivovy

Pes obranář - report z výjezdu do Olomouc

Vánoční akce pro fanoušky Sparta Forever!

“Nach dem Spiel ist vor dem Spiel” - report z výjezdu do Brna na Mol cup

STYLSPORT A ESHOP PŘED VÁNOCI

Pokažené výročí - report z utkání Sparta - Pardubice

Sparťanská bonboniéra - report z výjezdu za Spartou do Varšavy

Sparťanská malinovka

Praskání bublin - report z výjezdu za Spartou do Mladé Boleslavi

Sparťanské pivo - pohárový ležák

132! VŠECHNO NEJLEPŠÍ, SPARTO!

Fanoušek měsíce - Lucifer Pekelný