Chibitch, alvaro | 05.04.2007 14:52

Dalo by se říci, že každý fotbalista a trenér má své obdivovatele, ale i odpůrce. Jedni jej mají rádi více, druzí méně. Vcelku normální stav. I zde se však najde výjimka. Jedni jej milují, druzí uctívají. Řeč je samozřejmě o Horstu Sieglovi, ikoně poslední sparťanské dvacetiletky. Nedávno tomu bylo půl roku od chvíle, kdy se na Letnou vrátil jako asistent nového kouče, Michala Bílka, a jsme moc rádi, že si při té příležitosti udělal čas na rozhovor pro SpartaForever. Je krásné si s ním povídat o sparťanském srdíčku, vůli a bojovnosti, když víme, že to nejsou jen řeči, ale skutečně cesta, po které se pod taktovkou nové trenérské trojice Spartička vydává. Co vše "Sigi" v rozhovoru pro čtenáře SF prozradil? Samozřejmě se ohlédnul za svým dosavadním působením na naší lavičce, mluvil i o sparťanských fanoušcích a jejich podpoře, jak vidí své následovníky v útoku Sparty, jaký byl a proč odešel Mauro Lustrinelli a v neposlední řadě nám přiblížil vyhlídky na příštích pár měsíců a poprosil fanoušky o jejich plnou podporu za všech situací.


V těchto dnech je tomu přesně půl roku od chvíle, kdy jste se vrátil domů, do Sparty. Mohl byste porovnat, co se tu změnilo během doby, kdy jste na Letné nebyl, ať už k lepšímu, nebo k horšímu?
Změnilo se hlavně to, že jsem se ocitl v trošku vzdálenější kabině, té trenérské, a pak samozřejmě mnoho hráčů odešlo nebo skončilo, a i těch nových tváří je tady mnoho. Jinak jsem ale chodil na zápasy Sparty i v době, kdy jsem byl mimo klub, takže žádný velký skok to nebyl, já jsem věděl, do čeho jdu. Pro mne sice bylo velice těžké, rozhodnout se k tomu ze dne na den, ale doufám, že jsem udělal dobře, chtěl jsem Spartě pomoci a věřím, že to vyjde. Když jsem přišel, byli jsme devátí, a poctivou prací, kdy jsme říkali, že ze začátku nešlo o krásu, ale o body, což se naplnilo, jsme se dostali tam, kde jsme nyní. Chtěli jsme být přes zimu na dosah špičce, o prvním místu se nám ani nesnilo, ale nakonec to dopadlo, což je fantastický.

Zdálo se nám všem, že týmu chybělo poslední dobou hlavně to sparťanské srdíčko, ta vítězná mentalita.
Tohle je myslím na prvním místě, kdo je ve Spartě, pro toho musí být čest za ten klub hrát, je tady velká zodpovědnost i vůči fanouškům, ti hráči se s tím musí smířit, protože ti co do Sparty chodí, byli většinou ve svých klubech nejlepší, ale pak přišli sem a ten tlak neustáli. Tady je nevětší rozdíl, všichni, kteří přijdou, musí odevzdat Spartě sto procent. A i na jiné funkce do klubu přichází Sparťané, což je myslím jen dobře, Sparťanem se člověk sice nestane ze dne na den, ale ten, kdo tady byl delší dobu, tak ví, o čem to je.

Mohl byste nějak procentuelně vyjádřit, z jaké části se současný tým podobá takovému, který byste s Michalem Bílkem chtěli mít?
Na hodnocení ještě je myslím ještě čas, ačkoli začátek se nám vydařil, teďka je před námi další krok, získat titul. I pro mě by to bylo ideální, kdybych měl v nové roli hned titul, takže ten, a pak Liga Mistrů je další stěžejní bod, hodnocení se bude odvíjet až od toho.

Vyskytla se během podzimu chvíle, kdy jste třeba jen trochu zalitoval, že jste nabídku Sparty vzal?
Těch chvil bylo víc, ale jak říkám, převládala tam ta sparťanská duše, říkal jsem si, že ta šance by se třeba už nemusela opakovat, i když jsem věřil, že se na Spartu jednou vrátím, moc jsem to chtěl. Ale myslím, že teďka jsem se s novou funkcí již plně sžil. Zalitoval jsem toho, nebo lépe řečeno mrzelo mě to snad jediný zápas, což bylo ve Waregemu. To bylo smutný, když jsme se na to teďka na soustředění koukali a uvědomili si, že jsme mohli hrát na Newcastlu, to je velká chyba.

Bylo to vaše první soustředění v pozici trenéra, vnímal jste to jinak, než jako hráč, bylo to pro vás nějak zásadně rozdílné?
Určitě, jako trenér tam mám na všechno méně času, musím se věnovat mnoha činnostem. Kluci odtrénujou, jdou na pokoj, zatímco my rozebíráme mnoho dalších věcí. Soustředění bylo ale vynikající po všech stránkách, měli jsem svoje dvě hřiště, výborný placy, který jsem tady v lize ještě neviděl, i kluci měli všechno co měli mít a doufám, že se to odrazí v jarních bojích. Některé zápasy tam jsme byli lepší, ale prohráli, a já doufám, že si to kluci uvědomili, protože jsme o tom dlouho diskutovali. Je lepší prohrát v přípravě, než potom v lize, kdy by ta ztráta hrozně mrzela a špatně se doháněla. Tam bude prvních pár zápasů bude důležitých.

Určitě se v kabině pročistila atmosféra, která před vaším příchodem nebyla prý ideální.
Hlavně tomu pomohlo to, že se dostavily výsledky, že se vyhrávalo a z hráčů, jak sami říkali, spadlo to napětí. Já samozřejmě nemůžu hodnotit práci našich předchůdců, ale myslím, že my s Míšou se známe velmi dobře, víme, na jakou notu jsme naladěni, a i klucí ví, co od nás čekat. Je důležité, aby hráči táhli za jeden provaz i s námi, je to takové propletené, zkrátka všichni musí držet při sobě, v jednotě je síla. Já cítím, že atmosféra se zlepšila hodně k dobrému, ale zase nemůžu mluvit za kluky, to by se měli vyjádřit oni. Hlavní ale je, že jsme se dostali na špici ligy.

Jak vy osobně vnímáte podporu fanoušků, během zápasu?
Já to vnímám velice dobře, samozřejmě jsem byl moc překvapen, moc mne to hřeje u srdce. A touhle cestou bych chtěl fanouškům poděkovat, mívám z toho občas husí kůži, Míša Bílek se mi i smál, říkal že to není možné, ty to máš snad zaplacený, máš tam někoho...(smích) Takže mně takhle hecoval, ale já si myslím, že práce, kterou jsem tu ve Spartě odvedl, snad byla k něčemu. Sparta mi dala tu šanci že jsem v ní mohl hrát, já jsem jí to vrátil tím, že jsem dával góly, byl jsem čtyřikrát králem střelců. A i fanoušci doufám vzpomínají na časy, kdy jsem se s nimi radoval z gólů, takže jak jsem říkal, chtěl bych jím tímto poděkovat a doufám, že na to všechno budeme nadále navazovat.

A kdybyste mohl porovnat fanoušky s těmi, kteří na Letnou chodili v letech, kdy jste tady začínal? I když to bude složité, ta doba byla úplně jiná...
To se těžko srovnává, ta situace je opravdu jiná, byly časy, a my bychom je rádi vrátili zpět, kdy na Spartu jezdil každý se strachem...

...aby neříkal i takový Zlín, že si sem jede pro bod...
Přesně tak, poslední dva roky všichni, kdo jeli na Spartu vyhlašovali, že se vůbec nebojí, že tam se dá hrát. My chceme našim klukům vtlouct, nasypat do hlavy, že tohle je nedobytná tvrz, k tomu se musí všichni vrátit. Takže i fanoušci se za ta léta změnili, ale já doufám, že se v hledišti najdou i ti, kdo chodili už na nás. I když, ono to už bude taky dost dlouho...(smích)

Jaký je vůbec váš názor na pyrotechniku v hledišti? Uvažuje se totiž o jejím zákazu.
K fotbalu určitě patří, ale stejně jako u všech podobných věcí, i zde samozřejmě platí, že to musí být v nějakých mezích, v nějaký normě. Ale nejen to, obdivuji i některé choreografie fanoušků, kteří si s tím dají týden práci. Teďka je i pěkné, že se kotel naučil s ostatními fanoušky fantasticky sladit pokřik za branou a naproti hlavní, všichni okolo, takže i tohle se posunulo dopředu. Když jsme hráli v Turecku a sektory tam takto vyřvávaly, bylo to úžasné. A já pořád doufám, že k tomu dospějeme taky. Ze začátku to však chce hlavně navázat na podzimní sezonu, kdy na první kolo přišlo patnáct tisíc diváků.

Několikrát jsme již zmínili sparťanského ducha, mentalitu. Já mívám pocit, že právě jakási oddanost Spartě se paradoxně projevuje nejvíce u těch mála cizinců, kteří tu hrají, jako Gluščevič, Lustrinelli, Sylvestre. Ti přichází do Sparty s tím, že jdou do evropského velkoklubu, který pravidělně hrává Ligu Mistrů, zatímco někteří domácí hráči, zmanipulováni lži nejmenovaného sporovního deníku, jdou do toho protekčního hnusného klubu s tím, že si udělají jméno a při první příležitosti přestoupí do zahraničí.
Je to přesně tak, nejhorší je, pokud hráč jde do Sparty jen pro to, aby další sezonu šel někam pryč. Sparta je, jak jsem říkal to top u nás, každý by si toho měl vážit, že ve Spartě je. Za poslední roky tady byl takový trend, kdy se vyměnilo strašně moc hráčů, což nebylo vůbec ideální, i tréneři se tu točili. Bylo to asi jedno s druhým a já doufám, že se to tu trošku ustálí a bude to čím dál lepší. Co se týká těch hráčů ze zahraničí, tak i ti by měli přijít a být okamžitě posilou a i v rámci ligy vyčnívat.

Spousta lidí porovnávala vaše působení v Kaiserslauternu s Maurovým působením tady, říkala, že jste byli typově podobní hráči, měli takový zabijácký instinkt, když se k vám dostal míč, tak ho do té sítě jakkoli dotlačili. Právě proto bylo překvapení, když Mauro odešel zpět do Švýcarska. Máme spoustu útočníků, ale nejsou vyloženě góloví.
Když jsme se před Vánoci loučili, Mauro byl ještě hráčem Sparty jako každý jiný, ale on se najednou rozhodl odejít právě z důvodu, že dostal nabídku působit znovu doma. Já jsem v něm toho gólového hráče viděl, když dostal šanci tak ty branky i dával, ale někdy zkrátka v těch tréninkách nepřesvědčoval jako někteří jiní. To se těžko hodnotí, když to nikdo nevidí. Každopádně si myslím, že svoje kvality prokázal a kdyby tady zůstal teďka, třeba by hrál, těžko říct co by bylo...

A myslíte, že jste si byli typově podobní?
Těžko říct, tady vždycky záleží i na spoluhráčích, to je pro útočníka to nejpodstatnější, já jsem měl právě na ně ve Spartě štěstí. Ale i v Příbrami nebo Mostě jsem ty góly dával, takže jsem ten rypák míval asi na správným místě, což Mauro měl taky, takže je to možný. Narozdíl od něj jsem ale já v Kaiserslauternu hrával a měl jsem tam trošku smůlu v tom, že to co mi tady padalo, tak tam ne. Hnedka první zápas ve Frankfurtu, dvakrát hlavou těsně vedle, potom s Bayernem doma fantastický zápas, dvakrát jsem nějak trefil Kahnovi nohy... Asi jsem osudově předurčen Spartě, protože hned když jsem se vrátil, opět to tam padalo. Já jsem toho vůbec nelitoval, navíc v ten rok, kdy jsem byl v Německu, získala titul Slavie. Ale abych se vrátil k tomu Maurovi, je opravdu možné, že jsme si byli trochu podobní v tom, že jsme oba koncoví hráči. Lustrigola, jak se mu tady říkalo, hřála i přízeň fanoušků, z toho měl radost. On třeba hned, když se vyměnili trenéři, za námi přišel se zeptat, jak to s ním vypadá. Je to velice inteligentní fotbalista i člověk, ať už je to jazykama, vyjadřováním, a hlavně se nebál s klukama v kabině mluvit česky, i když mluvil třeba špatně, ale všichni ho brali.

I po odchodu Maura máme mnoho útočníků různého typu.
Hlavně tady máme nově Marka Kuliče, který je gólový, v Boleslavi připravil mraky gólů, v nároďáku taky, tam dokonce i nějaké dával, dokonce více než v Boleslavi. Je to hráč, který i když se mu něco nepodaří, tak jde i dál za tím cílem, já ho znám, působili jsme spolu v Příbrami. Je starší, začínal ligu později a postupem času, když se dostal z Příbrami do Boleslavi tak si uvědomil, co fotbal obnáší, a je tak pro něho teďka na prvním místě. Spartu bere jako obrovskou výzvu aby všem dokázal, že je opravdu výborný fotbalista. Pak je tu samozřejmě Libor Došek, který se oklepal, když dostal důvěru. V prvním zápase nastoupili Junko s Maurem, za poločas nedali branku, poté přišel Došan a dvěma góly rozhodl. Stal se vlastně stěžejním článkem mužstva, zlepšil krytí balonu, zklepávání. No a nakonec přišel Rezek, který nemohl hrát poháry, tam se to střídalo. Na šanci čekají i Tomáš Jun a uzdravený Slepička, takže je z čeho vybírat.

A plánujete nějakou stálou útočnou dvojici, nebo je spíše budete střídat s ohledem na soupeře?
Samozřejmě bude v první řadě záležet na aktuální formě všech hráčů. Teďka těch zápasů nebude tolik, ale pro nás je důležitý opravdu každý gól, a šanci mají všichni. Záleží jen na nich, kdo se do základní jedenáctky dostane.

No a nakonec se nemůžeme nezeptat - znáte naše stránky www.spartaforever.cz?
Znám, samozřejmě je sleduji, i teďka ve škole jsem je louskal. Čím víc informací pro fanoušky, tím líp.

Nakonec bych rád vzkázal fanouškům, že uděláme maximum, abychom vrátili na Letnou titul, a je bych zase chtěl poprosit, aby chodili v hojném počtu a v těch nejdůležitějších chvílích, kdy se nebude dařit, stáli při nás a společnýma silama jsme zvládli následující půlrok, a po něm mohli oslavit titul.

Děkujeme za rozhovor a ať se naší Spartičce daří!

alvaro_recoba, Chibitch

Chibitch, alvaro | 05.04.2007 14:52 Vstoupit do diskuze
9