Zimní pauzu mám rád. I proto, že fakt docela blbě snáším chlad, mi vůbec nevadí moct strávit těch několik nejstudenějších víkendů s rodinkou u kamen a nemuset mrznout na staďáku. A přiznám, že odfrknout si od věčného sepisování těchto slohovek, přijde jednou za čas taky vhod. ;-) Naproti tomu to, co mě v tom čase, kdy se nehraje, ale vůbec neba, jsou každoroční diskuse kolem přestupáku. V dnešním světe sociálních sítí mi přijde, že lidi mívaj’ na všechno strašně silný názor a nebojí se ho strašně silně vyjádřit - navíc mi přijde, že sítě z lidí dostávají nějakým činem převážně to negativní. Ta výsledná strašně hlasitá kakofonie pro mě, jakožto poměrně jednoduchého člověka, co se v tom světě vůbec neumí orientovat, představuje úplně smrtící koktejl. Mám dojem, že moje jediná šance na přežití je, před tím vším zalízt hluboko do nory k zimnímu spánku. Nečíst, nereagovat. Alespoň do doby, než se soupisky uzavřou a začne se hrát fotbal… A taky přijde vhod styk s živými lidmi: probíráme nejspíš stejná témata - nakonec, zajímá nás to všechny, žejo - taky si u piva umíme zanadávat, občas se i chytnem, ale nejpozději nad dalším žejdlíkem jsme všichni zas vpohodě. Doufám, že to máte taky tak. Mám to štěstí znát docela pár lidí, co jsou hodně aktivní ve fanouškovské komunitě: ten organizuje autobusy, jiný dokonce letadla, někdo fotí, další vymýšlí šály, trika, nové fanklubácké vlajky. Je to tisíc a jedna věc - tu větší, tu menší, ale samo se to neudělá… znáte to. Tihle lidi doslova žijí tím klubem a já opravdu netuším, kde na to berou ten čas a energii celé ty roky. A legrační na tom je, že vyrazit s takovými na fotbal je ve finále docela svátek - vždycky někam musí, něco řeší… aby se nám povedlo si “tak normálně” zajít na jedno před a pak na fotbal, to už musí být… V sobotu se to sejde a já hrozně rád vyrážím s kamarádem, co je po celé ty roky opravdovou duší stránky, kterou právě čtete.
Dáváme si sraz kolem třetí na Hradčanské - v tu dobu se tam srocuje i fanouškovský pochod na Julisku. Upřímně mě překvapí, kolik lidí se připojuje. Jako pokaždé, i v sobotu kromě počtů pokukuju i po složení - samozřejmě spousta těch, co potkáte vždycky všude, ale taky vidím mnoho skupinek kluků i holek: partičky mladých fans, tzv. “normálů”, co v chladném lednovém odpoledni vyrážejí s ostatníma za Spartou. Velký palec hore, sparťani a sparťanky! My dva staří fotři se vezeme autobusem do teplé hospůdky poblíž stadionu.
Na staďáku jsme pak s pohodovým předstihem - Juliska rozhodně není tím nejlepším fotbalovým stánkem v zemi, ale na jejich občerstvení se vyplatí si udělat nějaký čas. Hned za vstupní kontrolou získáte dojem, že jste snad omylem zabloudili na nějaký festival pouličního jídla nebo co… Tady stánek s hranolkama, vedle klobásky, o kus dál na rožních rotuje drůbež, vyskládané pyramidy z chlebů se škvarkovou, bramboráčky, stánek Vinohradského pivovar… Prostě nádhera! Staďák je na to stavěný - široký ochoz nad místama k sezení poskytuje dost místa, aby se na něj vešly proudící davy příchozích i fronty u stánků. Navíc je odtamtud vidět i na hřiště, takže si můžete v klidu zavdávat a zároveň shlížet na dění na place. To je nakonec model, který volíme i my.
Zimní přestupáky bývají ve Spartě pod Tomášem Rosickým hubenější, takže letošní 4 příchody a jeden odchod, jsou naprosto nebývalým průvanem v kádru. Já osobně to beru hodně pozitivně: vidím rád, že se něco děje, tým se buduje a rozvíjí. Z mého pohledu je Brian Priske kvazi-novým trenérem, který si za podzimní část vyhodnotil, kde nás tlačí boty, na kom můžeme stavět dál a s kým už to nemá valného smyslu: a to třeba i u hráčů, na kterých ve svém prvním období hodně stavěl. Nicméně proti Dukle z nových akvizic v základu není vidět nikoho – asi pochopitelně. Tady to není ten zápas, ve kterém chcete zkoušet nevyzkoušené a nějak kouzlit sestavou. Ostatně to, jak minulou sezonu chtěl Lars Friis dát šanci mladým právě na Dukle, máme všichni ještě v paměti. Naše kvalita by měla stačit úplně vpohodě, i když víme, jak ošidné první zápasy po pauze umí být. Já osobně rozhodně čekám výhru, ale to jsem čekal proti Teplicím taky, že…
Sparta na dukláky nastoupí – hned v 6. minutce má Mercado dobrou šanci docela zblízka, ale nezvládne balon, který ho možná trochu překvapí, vměstnat do kisny. Trochu se uklidním tím, co vidím pod sebou a tak si asi po čtvrthodince zajdu na hrancle – vypadaly opravdu skvěle a já na ně dostal chuť. U stánku tím pádem propásnu akci, kdy Lukáš Haraslín ve snaze udržet balón na hřišti trefuje obránce do ruky. Přezkum VARu a pencle pro ACS. Dej to! Lukáš míč pověsí do vinglu a vedeme. Super! Jasně - byl bych si býval přál, aby ve 24. bylo skóre už vyšší, ale nechci být nenažraný. Podle toho, na co koukáme do nějaké 35. minutky to vypadá, že se bude už jenom dohrávat, dokud ale nevidím vedení alespoň o dva, nebudu vklidu. Navíc posledních 10 minut zase klasicky polevíme a dáme čuchnout i lampasákům. Ne, že by z toho byly nějaké loženky, ale jedno blbé podklouznutí obránce… a ani nechci domýšlet.
Asi ani netřeba psát, že má Sparta na Julisce naprosto domácí prostředí. Musím se přiznat, že svým způsobem duklácké fandy respektuju: těch pár lidí, co se v tom kotlíku scházejí, úplně ztracení na té monstrózní tribuně. Buben jak na basketu, vlaječky z krepového papíru… Bizár jak vyšitej, ale mají můj respekt za to, že se na to nevykašlou… V sobotu večer je tribuna, pochopitelně, celá ACS– u vstupu nikdo ani nezkouší komentovat, jaké barvy máte na sobě (věřte-nevěřte, jednou před lety se mi to tam taky stalo…). Náš sektor vytáhne ještě před výkopem hezkou přípitkovou plachtu – jak vidno, bylo nás víc, co nemohli dospat, až to na jaře zas vypukne! Cením moc řecky psané vyjádření solidarity s fans PAOKu, které potkala v týdnu cestou za jejich klubem, tragédie na silnici. Náš support jede poměrně slušně po celý zápas – je ale fakt, že na té otevřené tribuně šíleně nefotbalové Julisky by se žádnou extra atmosféru nepovedlo vytvořit ani stotisíchlavému kotli.
Do druhé půle bude potřeba nastopit s jasným plánem: “zabít zápas”, což je anglické sousloví, které v tuzemsku nejspíš zpopularizoval právě Brian Priske a se kterým si klávesnice místních komentátorů příliš neví rady. V 55. se náš kapitán dostane do zakončení, ale netrefí zařízení. Vždycky se znovu a znovu podivuju nad tím, jak někdo, kdo od nějakých šesti let trénuje kopání do míče, na tuhle vzdálenost nezvládne trefit tu obrovskou branku. No nic… Je potřeba si počkat nějakých 20 minut, než Šulo dostane šanci na reparát a ukazuje nám všem, jak se to dělá. Míč končí v šibenici a v tu chvíli věřím, že je opravdu vymalováno. To je už na hřišti i naše nová posila Andy Irving z anglické ligy. Nikdy bych nevěřil, že se nám někdy povede přitáhnout někoho z tohoto ranku. Budu na něj hodně hodně zvědavý! V 79. je pak definitivně po zápase, když druhou žlutou dostává obránce domácích Traoré. Na posledních 10 minut se pak přijdou ukázat i další dvě posily Grimaldo a Sonne. Nikdy neumím poznat, jestli je to mým rozpoložením, nebo tím, co se děje na trávníku, ale ty poslední minutky si užívám za celý zápas nejvíc: proti nuzné Dukle v deseti si za rozhodnutého stavu kluci zahrajou fotbálek. Nebylo by to krásné, kdyby si to šlo takhle užívat každý zápas? Být v klidu a jenom čekat, co kluci předvedou za parády… Grimaldo pak právě po Sonneho křížné přihrávce zatlouká třetí hřebíček do soupeřovy rakvičky.
Nakonec z toho tedy je jasná výhra 3:0, kterou určitě není třeba přeceňovat. Dukla byla opravdu slabým soupeřem a v tabulce nejspíš nejsou náhodou tam, kde jsou. Naproti tomu, takové Pardubice tam tenkrát byly taky… Dobrý vstup do jara je důležitý a bylo by určitě blbý, kdyby se nám to hned zkraje nějak zašmodrchalo. Takhle jsme viděli posily, které ukázaly, že by opravdu mohly být posilami – ale to se všechno ještě ukáže. Povinné body máme v kapse a můžeme vyhlížet zápas ve Zlíně.
Sparta do toho!
Novák
Co se aktuálně mezi fans děje?
Fanoušek měsíce - Martina a Machy
PF 2026
"Očekávání vás fanoušků mají být ta nejvyšší" říká Tomáš Rosický - II. část rozhovoru s Tomášem Rosickým pro náš web
"Nejdůležitější v životě fotbalisty je dlouhodobá motivace" říká Tomáš Rosický - I. část rozhovoru s Tomášem Rosickým pro náš web
ŠŤASTNÉ A SPARŤANSKÉ! A ÚSPĚŠNÝ ROK 2026!
V krysím kolečku - report z utkání Sparta - Aberdeen FC
