Koukám na fotky kamarádů z Aktobe a Araratu a začínám mít výjezdovej absťák. Ty první dvě předkola mě bohužel netrefily v ideálním timingu (děti, práce), tak holt musim výjezd číslo 40 odložit. Nalosovaná Riga a výsledky prvních zápasů předchozího předkola ve mě vyvolávaj touhu poskládat nějakou partičku a pořešit letenky. Ptám se v různejch sparťanskejch skupinách, ale kámoši buď nemůžou nebo nereagujou nebo si to už nějak pořešili sólo. Nakonec i odvety dopadly tak, že postupujeme my i Riga a snaha prosadit si výjezd a nebejt mrtvej Homolka se ještě stupňuje. Ale i těch pár nalomenejch kámošů vypadaj, že na to nakonec hoděj bobek a ve mě hlodá červík pochybnosti se na to taky vysrat. Když tu najednou zareaguje i jeden spící člen naší whatsapp skupiny, kterou jsme kdysi zakládali pro výjezd na Kypr a ptá se jak teda poletíme. Znovu aktivuju váhající střelce, přidávám je do skupiny a během chvíle se domlouváme na letenkách. Tam přes Stockholm, nazpátek přímo z Rigy den po zápase. Je nás dohromady pět kousků, o zábavu bude postaráno. Ubytování pořešíme později, ono to nějak dopadne.

Zhruba týden před zápasem k nám doputuje link na nákup lístků, cena lidová, vybíráme jednotnej sektor, přesný místa neřešíme, na výjezdech se na to nikdy nehrálo.

Den odletu se blíží, občas do skupiny nahodim nějaké tipy na ubytko z Bookingu, ale nikdo se moc nechytá, tak to nechávám bejt, nabídek je tam fůra, takže se určitě něco najde i na poslední chvíli.

Pondělí, den před odletem, děti máme rozhozený na soustředění a u prarodičů, tak využívám klidnej večer a jdu nasbírat ňáký rodinný body do domácí hospody s vynikající plzní a skvělejma žebrama a roastbeefem. Po večeři za mnou dorazí parťák z Homolka Boys a předává mi výjezdovou vlajku.

Úterý dopoledne musim ještě odbavit nějaký pracovní věci, hážu rychle do batohu pár čistejch trik, trenek a ponožek, ňákej pišingr, hašlerky a malou placatku s meruňkovicí a hurá na tram. Díky výluce pod Prašňákem mi jede tramvaj přímo na Divokou Šárku, tam bych měl přeskočit na trolejbus. Ten má podle jízdního řádu dorazit až minutu po nás, ale je ňákej rychlejší, předjíždí nás a na zastávce mi zavírá dveře před nosem ačkoliv čeká na červený. Chyť pásovej vopar ty kurvo slávistická! Cejtim se teď jak Belmondo v Muži z Acapulca když ho sral ten instalatér a ve svym románu ho pak nechal rozstřílet na pláži :-) Docela to pomáhá ;-) Další jede naštěstí za pár minut, takže se nic hroznýho neděje. Zjišťuju ještě přesnou lokaci kamarádů na letišti (překvapivě seděj v plzeňský hospodě u piva), na letišti potkávám duo Sivok - Rosický a ještě toho šéfa právníků, kterýmu nemůžu přijít na jméno. Rychle se pozdravíme, pivo má ale přednost. Než mi ho přinesou, tak ještě musim vyřídit pár rychlejch pracovních hovorů, snad vše důležitý pořešený a tak se konečně přepínám do výjezdovýho módu. Další pivo si už radši nedáváme, nejde nám pořešit online check-in, tak se zvedáme a jdem hledat Norwegian Airlines. Nacházíme, ale zároveň se nám zprovozňuje online varianta, tak to dokončujem přes telefon, nafotíme si kódy a jdem na security check. Muj baťoh jde klasicky bokem, sekuriťácká patrola mě bere stranou a chtěj po mě, ať bágl otevřu, zajímá je HB vlajka, přejížděj ji ňákym papírkem a kontrolujou jestli v ní nejsou ňáký narkotiká. Naštěstí jsme počestná skupina a vlajku máme maximálně politou od piva.

U gejtu se zdravíme ještě s dalšíma Sparťanama, let do Stockholmu probíhá v klidu, tam přecházíme do jinýho terminálu, stíháme ještě další 2 piva a šup na další letadlo. I druhý let je na pohodu, vystupujeme v podmračené Rize, bereme taxíka pro 6 kusů a přesunujeme se do centra Rigy. Tam nás hlad zahání do první putiky, v ní ale nevařej, tak jdeme vedle. Vypadá to sice trochu divně hipstersky, ale další trajdání bez piva a jídla už nedáme. Sedáme, objednáváme a čekáme než nám pingl s neurčitym pohlavim natočí pivo z ňáký trubky ve zdi do sklenic co vypadaj jak zavařovačky na okurky. K tomu si dáváme lotyšskej hambáč. Kamarádka se nás ptá, kde máme ubytování. My na to, že ještě žádný nemáme. Koukáme asi na 20 variant, nejsme schopný si nic vybrat, booking nám háže divnou lokaci, zajímavý ubytka jsou po kontrole přes mapy až někde mimo centrum a na složitý přesuny nemáme náladu. Nakonec jdeme s požadavkem na hodnocení pod 8 a bereme hostel Red Nose, kterej je kousek od nás. Jdem si tam hodit věci, na pokoji jsou 2 kovový palandy, k tomu malá vošuntělá kuchyň a koupelna se záchodem, který jsou sdílený i pro další pokoj. Jeden z naší skupiny první dojem komentuje následovně: “to jsem mohl rovnou zůstat v Oráčově” :-) Beztak to ale máme jenom na přespání, žádný šváby ani štěnice tam nelezou, tak to berem, odhazujem věci a jdem zpátky do centra pít. Zasekáváme se v jednom sympatickym baru poblíž, dáváme pár piv a místní rum. Já už cejtim únavu, tak jak starej pes jdu spát, mladší zbytek naší sebranky ještě pokračuje na tour po barech.

Druhej den vstáváme a jdem někam na snídani. Jeden z nás zjišťuje, že nemá peněženku s dokladama, tak po snídani obcházíme ještě ňáký bary jestli ji tam náhodou nenechal. Bohužel bez úspěchu. Nikdo nemá žádný speciální plány, tak se couráme městem směrem ke stadionu Sconto Riga, na kterym má hrát večer Sparta. Ze strany od parkoviště je pouze posuvný plot, tak se jdeme podívat ke hřišti. Jeden sekuriťák nás ignoruje, ale další takovej zakomplexovanej tlusťoch se k nám valí a vyhání nás pryč: “go exit!” Řikáme, že jdem, že jenom uděláme fotku. Zamindrákovanej tlustoprd pořád opakuje “go, exit!”. Nemáme náladu se s nim handrkovat, tak jdeme o kus dál k hlavnímu vchodu. Tam pozdravíme jinýho sekuriťáka, ptáme se ho jestli se můžeme jít podívat do fanshopu, on že jo a pouští nás skrze VIP vchod. Ve fanshopu kupuju půlenou šálu, ptáme se sekuriťáka jestli se můžeme vyfotit u hřiště, on že jo, akorát po jednom. Tak nás postupně vyfotí, trávník vypadá pěkně nachystanej, tak snad tam večer urveme postupovej výsledek. Poděkujeme, ptam se, jestli někde ještě neni fanshop Sconto Riga, ale dozvídám se, že “Sconto doesn't exist anymore”.

U východu potkáváme ještě zbytek naší partičky, divej se jaktože jsme se dostali dovnitř, ale vysvětlujeme, že jsme se slušně zeptali a jelikož i slušně vypadáme, tak nebyl žádnej problém.

Utrajdaný jdeme najít hospodu poblíž, dáváme tam pozdní oběd a piva. Přinesou nám velkej mix různejch mas pro 4 lidi, máme co dělat abysme to snědli. Nazpátek bereme taxíka, já na ubytku dávám ještě šlofíka, pak se scházíme v jednom baru, tam ještě doplníme zásoby a popojdem kousek mimo centrum, kde vidíme větší taxík. Budíme řidiče, ptáme se na cenu, ta je na pohodu (12EUR pro 6 lidí) a vyrážíme ke stadionu. U něj potkáváme další Sparťany, stíháme ještě doplnit tekutiny a jdem na dovnitř na stadion. U vchodu mě nechtěj pustit se sušenkama a třikrát mi kontrolujou vlajku. Naštěstí prochází a jdu ji pověsit na plot. Utkání je takový divný, bez náboje. O půli si jdeme dát pivo, probrat zážitky s dalšíma skupinama a zpátky na místa. Náboj ve hře pořád nikde, jdu ještě na záchod a pro další pivo. U vchodu si kope jedna sekuriťačka s balonem a přijde mi to jako nejlepší technickej výkon celýho večera. Chvilku se s ní bavíme, ptáme se i na doporučení na bary po zápase, slečna sympatická, ale číslo nám dát nechce. Vracíme se do ochozu, na hřišti dál probíhá holomajzna, dokonce dostáváme i jednoho fíka. Naštěstí to nějak uválíme do konce a to hlavní, pro co jsme si přijeli, si taky odvážíme. Po zápase rychlá děkovačka a krátká výměna názorů, Brian to vysvětluje tak, že tým byl loni ve sračkách, teď se to zvedá, ale potřebuje ještě několik měsíců. Tomu se nedá nic vytknout, závan emocí opadá a pomalu se ze stadionu trosíme pryč. Obcházíme ho směrem k místu, kde jsou nachystaný busy pro hráče, ale narážíme na našeho starého známého zakomplexovaného tlustoprda, kterej nás opět vyhání, tentokrát i se slzákem v ruce. Jdeme radši od toho trouby pryč, chvilku ještě okouníme po okolí, pak ale bereme tágo a jedem do centra. Pár drinků na dobrou noc, já tradičně odpadam jako první, mlaďasové ještě pokračujou. Ráno vstávačka, sraz kousek od hostelu, poslední rychlý omrknutí centra Rigy, berem taxík a frčíme na letiště. Cestou koukáme na zajímavej mix skandinávsko-komoušský architektury a v poklidu dojíždíme na letiště. Vystupujeme, jeden kamarád co si bookoval letenku sólo se nás ptá jestli máme check-in. No vida, ten nemáme, jdem si ho udělat. Ale ejhle, lhůta byla 2hod před odletem, což jsme o 10min nestihli. Naskakuje tam poznámka, že musíme na přepážku za poplatek 55EUR. Inu, za blbost se platí. Ale je nás 5, tak to rozpočítaný neni až taková tragédie. Jdeme to teda na přepážku zaplatit, ale panďulák z Ryanairu nám trochu kazí náladu když řiká, že je to 55EUR za každýho. Jinou variantu nemáme, tak holt platíme. Udavte se těma prachama vy kurvy. A ponaučení pro nás a snad i pro ostatní Sparťany, ty checkiny si dělejte včas, hlavně u Ryanairu. O několik desítek evropskejch dukátů lehčí jdeme na security, pak na ňákou snídani a po chvíli i ke gatu. Let opět v klidu jenom s drobnejma turbulencema, dosedáme v Praze, loučíme se a hurá domů. Vlastně teda ještě po dosednutí přichází jednomu z nás zpráva, že se na hostelu našly doklady jednoho člena naší posádky, narychlo voláme na ubytko a následně jedný kamarádce, která je ještě v Rize a do zdárnýho konce dotahujeme ještě tuhle patálii.

Já ještě vyzvedávám jednoho syna ze soustředění, druhýho od babičky a jedu s nima do práce. Pak na chatu, kde večer padám únavou do postele. Výjezd číslo 40 prohlašuju za ukončenej!

j.holiday


Co se aktuálně mezi fans děje?

Osobnosti - report z utkání Sparta - Dukla na Letné

Na Spartu v Budějcích musím jít, i kdyby z Prahy přijeli třeba vodní pólisté

Nenaplněná očekávání - report z utkání Sparta - FC Riga

K Araratu pro postup - report z výjezdu za Spartou do Arménie

'Na shledanou v lepších časech" - report z výjezdu do Liberce

Fanoušek měsíce - Roman P.