Když jsme na konci minulé sezóny hráli o to, abychom vůbec hráli Konferenční ligu, tak mnozí říkali, co je to vůbec za soutěž? A já odpovídal, no co? Pěkný výjezd do Kazachstánu, furt rovně a v úterý doprava.

Pak přišel los 2. předkola, který mé ,,přání" vyslyšel. Bohužel, FK Aktobe čekalo 1. předkolo EL proti Legii Warszawa, tak jsem musel na koupi letenky čekat. Nešel jsem do risku, jako otec a syn Zdeňkové z Pardubic, kteří letenky koupili hned. No a já ji koupil 4 dny před odletem, poté co Legia dala v Aktobe gól v nastavení. Vyšla mě na 13 500 Kč, takže jsem zase posunul cenovou laťku za letenku směrem nahoru.

Ani jsem se nenadál a byl den odjezdu. Před 11. hodinou v pondělí 21.7. jsem v Uherském Brodě nasedl do busu (vlak měl výluku) a vydal se za dobrodružstvím. V Otrokovicích (už ve vlaku) ke mně přistoupil Radek z Hluku a od té doby jsme jeli společně. Do Prahy jsme dojeli načas po 15. hodině. U staré pošty jsme dali jídlo a pomalu se přesunuli na letiště. Plánovaný odlet 20:00 měl mírné zpoždění. A tak v úterý 4:50 (místního času) přistáváme v Astaně, odtud nám to do Aktobe letí až 17:00 a tak jedeme taxíkem prozkoumat Astanu. Astana je moderní a někdy až okázale monumentální metropole střední Asie. I když jsme byli ve městě brzy ráno, tak nás překvapilo, že jsou ulice liduprázdné. A snad i proto na mne Astana působí neosobním dojmem, já přeci jen raději historická města, než tyhle okázalé moderny. Po Astaně jsme nachodili asi 13,5 km, a říkali si, co tu budeme dělat v sobotu?

Po návratu na letiště dáváme jídlo. Dávám si rybu s bramborovou kaší a platím na naše 150 Kč. Říkám si 150 Kč za rybu přímo na letišti? A kroutím hlavou a tuším, že v tomhle ohledu (cenové relace za jídlo) se mi tu bude opravdu líbit. Odlet v 17:00 má mírné zpoždění a tak v Aktobe přistáváme zhruba v 19 hodin. Po přistání se rozkoukáváme a v aplikaci se snažím objednat taxi, mezitím se nám nabízí taxikáři za 10€. V tom k nám přijde policista a ptá se nás, jestli jsme dojeli na fotbal? My, že ano. Tak nám zkontroloval a ofotil pasy a zeptal se na kterém hotelu jsme ubytovaní?

Během toho stále v aplikaci hledám taxi a taxikář slevil na 5€. Policista mi říká, že cena v aplikaci je 1€ a mám kašlat na taxikáře. A tak bereme taxi přes aplikaci. Přijede starší muž, na palubní desce má 2 vlaječky. 1. je FK Aktobe a druhá kazachstánská. Mluví jen rusky. Jak zjistíme později, anglicky tu téměř nikdo nemluví, a to ani mladí lidé. Tak i já se svou angličtinou můžu machrovat, že umím anglicky. :-D

Po příjezdu na hotel, klasická procedura check-inu a jdeme na pokoj. Asi po čtvrt hodině přijde recepční a něco nám říká. Myslel jsem si, že asi nějaký problém. Už jsem byl po sprše, tak jsem se oblékl a šel na recepci. Tam na mě čekal šéf místní policie a pozdravil salam alejkum. Ptal se mě na různé věci, jako kolik nás bude? Kde ostatní budou bydlet? Atd. Pak mi řekl, ať po městě nechodíme po jednom, dvou, když tak v deseti, ale pak mi řekl, že jestli chci zůstat v bezpečí, že mám zůstat na hotelu. Ptám se ho, i když budu v civilu bez symbolů? A on, že to jo. Řekl mi, že jeho policie nás ochrání a bere si na mě tel. číslo. Že máme hlásit vždy, když jdeme z hotelu.

Asi 21:10 jdeme hledat, kde se najíst, k našemu překvapení jsme nebyli odkázáni na kebab v hladovém okně, ale našli jsme i restauraci, která má otevřeno nonstop. Sedíme u stolu a zpráva od policie, ať udám polohu. Což jsem teda provedl a za chvíli byli u nás 2 policajti. Vysvětlovali nám, že minulý týden, 3 místní fanatici zbili 3 fanoušky Legie a proto mají strach.
Po večeři nám udělali půlnoční projížďku městem. Překvapilo nás, jak to tu v tuto dobu žije. Všude lidi, i rodiny s dětmi. Poté jsme se už vydali zpět na hotel.

Ve středu ráno, cestou na snídani potkáváme další policisty, ti si ověřují mé tel. číslo. Jelikož na to nejsme zvyklí, tak jsme z toho docela otrávení. Po snídani se chvíli zdržíme na pokoji a poté chceme jít projít město. Policista před hotelem trval na tom, že nás sveze. Ukáže nám stadion, kde natočím zdravici pro SF (hned napoprvé), restauraci s tradičním kazašským jídlem a stylově upravenou. Zavezl nás i k hotelu, kde byli naši hráči. Poté nás dovezl k mešitě a nechal nás samotné projít si hlavní prospekt. Vše zajímavé k vidění v Aktobe, je vlastně k vidění zde. Jinak jde o typické město sovětského stylu.

Po návratu k mešitě potkáváme 3 Čechy a podivuji se, že nemají ochranku. Po chvilce povídání se z těch 3 Čechů vyklubali novináři. A tak se ze mne stala mediální m***a. :)

Během středy přilétají další Sparťani a tak večer dáváme sraz v restauraci Revolver, kde se scházíme v 11 lidech. Mezi nimi známé výjezďácké firmy, jako Sváťa a Machy, nechybí i již zmínění Zdeňkové. Sraz je samozřejmě za dohledu místní kriminálky. Vypozoroval jsem, že všichni byli kazašského etnika, žádný etnický Rus. Jelikož se tu žije dlouho do noci, tak se pěšky (samozřejmě s doprovodem) vydáme na diskotéku Chechil. Zde dochází k problému, protože máme kraťasy a nekteří z nás i nazouváky a takhle nás tam nechtějí pustit. Uvnitř sedí část z oficiální výpravy a té se podařilo domluvit náš vstup. Podmínka byla, že budeme jen venku na terase a nebudeme tančit vevnitř na parketu.

Na čtvrtek jsme si naplánovali bazén, jenže počasí tomu nepřeje, a tak čas do zápasu trávíme převážně na hotelu. Odpoledne mi přeposílá šéf policie článek, který místní média převzala z deníku Sport. Nejvíc je zaujalo, že nás policie hlídá. A tak na základě článku vznesla média dotaz na místní policii, jestli je pravda, že hlídají Čechy. To policie odmítla potvrdit, ale vůbec je to nepotěšilo.

Odjezd na stadion jsem nahlásil na 19:00 (začátek zápasu 21:00). Cestou na stadion mi policista vysvětluje (ne zrovna klidným hlasem), že jejich opatření mají své opodstatnění. Cesta netrvá dlouho a tak máme čas sledovat předzápasový ruch v okolí stadionu. Ten už hodně pamatuje a pro našince je v mnohém i neobvyklý (např. turecké záchody, při pohledu na ně si říkám, tu bych nechtěl skončit v base.). Asi hodinu před zápasem se spustí silný déšť a zjišťujeme, že i střecha má své nejlepší za sebou, solidně skrz ní protéká. Hřiště připomíná oraniště a sílící déšť mu vůbec nepřidává. Jsem velmi mile překvapen atmosférou na stadionu a vášní místních lidí ke klubu. Taky se Aktobe říká hlavní fotbalové město Kazachstánu.

Hned na úvod utkání může otevřít skóre Rrahmani a po něm Kuchta. Jinak je náš výkon velmi slabý. Po dvou inkasovaných gólech to vypadá na těžkou dřinu v odvetě. V nastaveném čase nám rozhodčí daruje penaltu po ,,faulu" na Olatunjiho. Birmančević penaltu proměňuje a koriguje stav na konečných 2:1. Fotbal byl z naší strany tak bídný, že si víc řádků z mého reportu nezaslouží. Po zápase dochází k vzájemnému potlesku s Bogdanem Vatajelu.

Následuje přesun unikátním autobusem k hotelu Ibis, kde byla ubytovaná značná část výpravy. Odtud nás náš policista odveze na hotel. Tam se převlečeme a necháme se odvést na večeři. Zezačátku jsme z policejního doprovodu moc nadšeni nebyli, ale zpětně to tak špatně nehodnotím. Policisté byli v pohodě a milí, stejně jako místní lidé, před kterými nás hlídali. :-)

V pátek ráno na snídani si nás už přebírá uniformovaný policista, ptá se nás, co máme v plánu. Domluvil jsem pozdější check-out na 14:00, takže do té doby budeme na pokoji a pak se půjdeme projít po hlavním prospektu. Ve dvě jdeme z hotelu a policista sedí v téměř rozpadlém Opelu a čeká na nás. Chce nás vzít autem, my ale k tomu vraku nemáme důvěru a trváme na tom, že půjdeme pěšky, i když začínalo pršet. Policista zamknul auto a šel s námi. Dojde na první křižovatku, tam to vzdá a jde zpět k autu. A my už se pohybujeme bez policejního dozoru. Jelikož prší, tak jdeme do obchodního centra do kavárny, kde se setkáváme s Žannou. Žanna je sympatická a usměvavá žena, která umí anglicky a hlavně taky byla na zápase. Je navíc vášnivou fanynkou FK Aktobe (vášeň ke klubu zdědila po svém otci), takže si hned získává naše sympatie. Evidentně těžce kouše penaltu, několikrát od ní slyším fake penalty. Taky se dozvídám, že zatímco my za lístek platili 10 000 tenge, tak domácí na protilehlé tribuně platili 5000 tenge. Dále se nám pochlubí, že navštívila Prahu, Karlovy Vary a Plzeň. Po velmi zajímavém rozhovoru pomalu míříme na letiště. Odtud nám to letí do Astany v 19:30. Jenže zase zpoždění a v Astaně jsme cca 21:30. Z letiště si bereme taxi a jedeme rovnou na hotel. Ke mně a Radkovi se přidal Lukáš, a tak máme třílůžkový pokoj. Zajdeme na večeři a jdeme spát.

V sobotu se nikam nehrneme a v hotelu vydržíme do 12:00. Zajedeme do gruzínské restaurace na výborný šašlik, za super cenu. Zaplatíme - tu musím zmínit, že všude jsem platil bez problémů kartou, kromě stadionu. Jinak jsem hotovost nepotřeboval… No a jedeme na letiště, kde nám to letí 16:00. Už usazený v letadle přemítám, co všechno nevšedního jsem tu zažil... jdeme na vzlet a já se loučím s Kazachstánem plný nejrůznějších zážitků a přemýšlím, jestli se sem ještě někdy podívám.

Sbohem, nevšední Kazachstáne.

Sparta forever!

S pozdravem váš Martin Polák.


Co se aktuálně mezi fans děje?

Výhra na hřišti, ale prohra v hledišti - report z derby Sparta B - slavia B

V procesu hledání - report z utkání Sparta - Mladá Boleslav

Blíž už to nejde - report z utkání Zbrojovka - Sparta B

Do Jizerek a na Střelnici: 340 km v nohách a jedno kolečko navíc - report z výjezdu na kole za Spartou do Jablonce

CHOREO NA ZÁPAS S MLADOU BOLESLAVÍ

Poznávání - report z výjezdu za Spartou do Jablonce

Fanoušek měsíce - Alex

Novinky ve Stylsportu - léto 2025

Startuje podzimní část Tipovačky 2025/26

Dětská trička ve Stylsportu

Letní trika ve Stylsportu

Fanynka měsíce - Janina