Už někdy snad na začátku prázdnin se objevil nápad uspořádat oficiální rozlučku Bonymu Wilfriedovi. Bylo to nedlouho poté, co jsem měl tu příležitost a čest, být u rozlučky Marka Matějovského (Last Dance) v Mladé Boleslavi. Dovolím si stručnou vzpomínku. Klub z Boleslavi vyndal info o rozlučce začátkem května, akce proběhla v půlce června. Vstupné symbolické (200,- Kč), výtěžek určen k charitativním účelům (nadaci Kapka naděje), soupisky nabité skvělými hráči domácích i soupeře (Sparty). Kapacita stadionu v Boleslavi je uváděna 5000 míst. Vždycky, když se taková akce pořádá, první, co nejednoho asi logicky napadá, aby na to vůbec „někdo“ přišel. Jsme v Česku. Druhou červnovou sobotu všem zainteresovaným mohl spadnout kámen ze srdce, 3708 diváků vytvořilo nejen důstojnou, ale naprosto elektrizující, na Mladou Boleslav skoro nevídanou atmosféru, z které (nejen mně) přebíhá mráz po zádech při vzpomínce ještě dneska. A můj nejsilnější dojem? Na první pohled snad i nicotný detail. Výkop hlavního bodu programu (zápasu) se protáhl skoro o hodinu. O hodinu! Stalo se tak kvůli nekonečnému zástupu fandů u snad 50 metrů dlouhého stolu, kde probíhala autogramiáda všech účastníků zápasu. Nikoho ani nenapadlo autogramiádu utnout a zklamat, byť jediného fanouška. A přesto, že se program výrazně natáhl, na tribunách vládla naprosto pohodová atmosféra… lidi tam prostě byli rádi.

Zpátky ke včerejší Letné. Zápas měl pár drobných odlišností. Za mě super termín – první poprázdninová sobota, v repre pauze, od 4 odpoledne, takže s dopravou ze a do vzdálenějších lokalit by neměl být problém. První jemný rozdíl byl v tom, že zářijový termín je (logicky) v probíhající sezóně, tím je případná účast stále aktivních hráčů trochu problematická. Druhou nuancí byla cena vstupenek. Cenotvorba jakéhokoli podniku, akce, je vždycky velká alchymie, kdy o úspěchu a neúspěchu mohou rozhodovat i ty nejroztodivnější aspekty a vlivy. Za mě osobně lístky od čtyř do šesti set, po případné slevě 320–480,- je prostě trochu víc. Být po bitvě generálem je snadné, ale ty ceny mě trochu vystrašily hned po zveřejnění a včerejšek mé obavy spíš potvrdil… Dneska už zůstane jen akademickou a nezodpovězenou otázkou, kolik by dorazilo lidí například při hladině vstupného 100, 200, 300 (bez dalších slev).

Hlavní důvod, proč jsem si sedl k tomuto zamyšlení leží ale jinde. Bony přišel do Sparty v roce 2007. Za áčko nastoupil v 59 zápasech v letech 2008 – 11, teda před 14 lety. Marek Matějovský hrál ve Spartě v letech 2010 – 17, Igor Žofčák 2007 – 10, Manuel Pamič 2009 – 15, atd. atd. Samotného mě ta otázka napadla až ráno v den zápasu. Po příchodu na stadion mě s tou samou hned u turniketu konfrontoval pan neznámý Zdenda (Taborita), což mě upřímně rozesmálo. Kolik aktivních Sparťanů, kteří chodí pravidelně na zápasy doma i venku, si ta jména ze soupisky musela vygůglit, aby zjistili, kdy a kolik toho tihle kluci v našem dresu odehráli? Jasně, i patnáctiletej kluk co chodí na Spartu asi někdy zaslechl jméno Bony, Matějovský, Pamič, Holek, aj. ale ví o nich něco víc? Asi jako kdyby mě se někdo v 15 zeptal na hráče ze soupisky z poslední mistrovské sezóny. Jo jasně Kouba, Kramerius, Chovanec, Jurkanin, Kvašňák, Mašek, Migas, Mráz, Pospíchal, Honza Tenner, Tichý, Veselý… trenér Ježek. Slyšel jsem o nich. Ale popravdě, byl to pro mě jakýsi neuvěřitelný pravěk, z kterého jsem se v tomhle věku fakt nedojímal. Asi je to přirozený vývoj, že k jakési všeobecné opravdové úctě ke každému jednomu jménu, které přispělo, byť nepatrným dílem, k historii milovaného klubu, dochází člověk až s přibývajícím věkem. Kdyby mi v mém mládí tehdejší pamětníci živě vyprávěli o zákrocích zrzavého Pakosty, Vdovjakových koloběžkách, určitě to ve mně zanechalo mnohem menší citovou stopu než třeba přímák Pepy Chovance do sítě Realu Madrid, gól Ivana Haška s Hajdukem na branku u pláně, nebo postupová hlavička Máry Kincla na tutéž branku v nastavení s Laziem. Osobní prožitek je proti vyprávění sebepoutavějšího příběhu nesrovnatelný. To je život.

Jediné, co mě na včerejšku opravdu hodně mrzelo, byla absence kotle. To se přiznám. V tom jsou zastoupeny nejrůznější generace, nejen teenagerů, kteří kluky včera oblékající rudé dresy pamatovali ještě jako aktivní hráče, hrdě bojující za Spartu. A popravdě, při těch různých scénářích návštěvy, které jsem si před včerejškem představoval, jsme považoval kotel za jedinou konstantu, na kterou bude spoleh. Pohled na soupisku Sparty mi přišel natolik reprezentativní, že jsem opravdu nepochyboval. Přítomní se ale rychle zorientovali, tento deficit se snažili pilně nahradit a myslím, že se to i s přispěním Zdendy Novotného povedlo.

Sparťanská tečka byl skvělý nápad, perfektně připraven. Za mě velký dík Spartě a všem, kdo se na ní organizačně podíleli, aktivně zúčastnili a jako diváci přišli. Rád jsem viděl Bonyho, Máru, Davida, Bořka, Pamiho, Igora,… a všechny ty kluky v rudém dresu, včetně Víti Lavičky, na hřišti a lavičce hlavního stadionu Sparty.

Děkuju, mám vás rád.

P.S. první ligový zápas Víti Lavičky v dresu Sparty byl v 16.kole 27. února 1983 od 14 hodin, na hřišti Zbrojovky Brno (výhra 2:0), ve věku 19 let a 303 dnů. Mně bylo necelých 14 let.

Hustoles





Co se aktuálně mezi fans děje?

Trakařem na derby

Když si dáš dárek sám sobě - report z utkání Sparta - Zlín na Letné

Po čtyřicáté, ale stále jako poprvé - report z výjezdu do Rigy

Osobnosti - report z utkání Sparta - Dukla na Letné

Na Spartu v Budějcích musím jít, i kdyby z Prahy přijeli třeba vodní pólisté

Nenaplněná očekávání - report z utkání Sparta - FC Riga

K Araratu pro postup - report z výjezdu za Spartou do Arménie

'Na shledanou v lepších časech" - report z výjezdu do Liberce

Fanoušek měsíce - Roman P.