Nikdy jsem (naštěstí!) nebyl u bouračky. A jsem za to hodně rád: když si to jen zkouším představit - brrr! Stres, krev, zranění lidé, křik… Navíc rychlost rozhodování taky nepatří zrovna k mým přednostem. Zkrátka se silně obávám, že je docela dost možné, že bych se z toho složil… Nakonec, důvodem, proč jsem se nestal lékařem, nebyly jenom trojky z chemie, žejo. Jak to zvládaj’ ti záchranáři? říkám si. Určitě hrozně moc dělá zkušenost - jedete k první, druhé, páté, třicáté autonehodě - to už to pro vás pak asi takový stres nebude. Ale někde jsem četl, že překvapivě hodně dělá poměrně bezduchá rutina. Ta doslova první pomoc se údajně provádí jako zautomatizovaná posloupnost kroků, vedoucích ke stabilizaci. Bez velkého přemýšlení o tom, jestli jde o mladou ženu se dvěma děckama, která křicí bolestí nebo ošklivě pomláceného chlápka, ze kterého crčí krev. První krok, druhý krok… to prý právě kvůli tomu, aby záchranář sám nepodlehl stresu a nezpanikařil. Série mechanických pohybů, které se provádějí rychle, přesně a víceméně bezmyšlenkovitě.

A i když (naštěstí!) nelze srovnávat tragédie na silnici s tragédiemi fotbalovými, ke konci těch sezón, které jsme už bohužel projeli, si někdy jako ten záchranář připadám: zapnu autopilota a neřeším, jak hrajeme, o co hrajeme… První zápas, druhý zápas… Z těch sezón před trenérem Priskem mám ty stavy ještě hodně dobře v paměti. A dnes se mi vrací: nejpozději od minulé neděle je jasné, že druhé místo už nezískáme a jestli budeme třetí nebo čtvrtí je mně docela jedno. Dnes čeká ve druhém kole nadstavby Jablonec - ani na chvilku nezapochybuju o tom, jestli jít nebo nejít, ale vlastně vím, že v tom zápase v podstatě o nic nejde. A když vylezu na své místo, tak je poznat, že nejsem sám, kdo to tak vidí: vidím prořídlé tribuny, dokonce ani v kotli není nijak našlapáno… To je ale stav půlhodiny před výkopem - ochozy se nakonec zaplní slušně a ohlášených bezmála 14 tisíc platících na Jablonec, dejmetomu, není, vzhledem k tomu zklamání mezi lidma, zas tak hrozné.

Nastupujeme bez Kuchtiče a Birmy, kteří nejsou ani na lavici. Na hrotu Viktor O., na stoperu Elias Cobbaut. 29.4. uplynulo šest let od tragického úmrtí Pepy Šurala, takže tento zápas na něj zavzpomínáme. Nad kotlem, který se nakonec zaplní taktéž velmi slušně se rozvine transparent s Šuryho citátem o tom, že můžeš třeba prohrát, ale nemůžeš nikdy zápas vypustit. Avšak to, co vidím na place se zdá být spíš podivnou parodií na ten výrok. Od začátku se mi zápas zdá strašně nervózní - naši kluci jakoby se nemohli dostat do hry, nikdo nehraje se žádným extra nasazením. To zas bude, říkám si… Jablonec totiž taky nejsou žádní nazdárci - a momentální formu mají taky hodně slušnou, posledně vyhráli ve Vítkovicích, což se nepodařilo ani nám. Ve třetí minutě dostaneme po ztrátě Kaana Kairinena důrazné varování - naštěstí Nebyla svojí ránu pošle těsně vedle. Budíček! Dalších 20 minut se pak neděje nic extra, avšak Sparta Jablonec rozhodně netlačí. Ve 29. dojde k podle mě docela zbytečnému faulu Krasniqiho na Nováka u našeho vápna - Novákovi se nic hrozného nestane, ale prostě blbost od nás: je jasné, že tohle soupeř využije. Přímák s docela dobré pozice exslátanec Ševčík s tečí trefuje fakt docela dobře a tečeme 1:0. Tak to tady máme! Celá naše squadra se vydá za rozhodčím reklamovat, že se kopalo před odpískáním a sudí ze začátku i vypadá, že to nenechá, ale nakonec góla uznává. Tohle není dobrý - a ještě hůř je, když nám za 10 minut Nebyla dá vzpomenout na nedávný zápas s Plzní doma: jednoduchý nákop a jejich útočník postupuje od půlky úplně sám na Vindahla. 2:0 ve 38. minutě. My do té doby nemáme prakticky nic. Až ve 44. se do soupeřova vápna probije Krasniqi, ale jeho parádní zakončení letí těsně mimo šibenici. To mohl být krásný gól do šatny, který nás mohl vrátit do zápasu. Takhle z toho byla jenom naše jediná vážnější šance.

Možná jediný, kdo si za výkon zasluhuje pochvalu je náš kotel - každý o nich v poslední době nakecal dva kýble: o tom, jaký to bude, už nikdy nebude, jaký by to mělo být… Kotel je však velmi slušně zaplněný a od začátku šlape - i přes to, na co se, stejně jako my ostatní, musí dívat na hřišti, bez ohledu na zklamání a postavení v tabulce. Opravdu dobrý výkon! Já si osobně oblíbil mladého spíkra, který do fandění dává strašnou spoustu energie, která se pak přenáší na ostatní. Sedím docela blízko, takže když spíkr mluví přes megafon, jde to docela dobře slyšet: “každej vidí, že ti hráči na to serou, ale my se na to vysrat nemůžeme. Jedeem!” Když si představím, kolik mu tak může být a na co jsem zmohl v jeho letech já, tak klobouk dolů…

O přestávce s nikým ani nemluvím - jsem fakt otrávený: nic z toho, co jsem viděl doteď, natož v posledních zápasech, mi nedává žádný důvod k tomu, si myslet, že by to tady dneska mohlo dopadnout nějak důstojně. Tyhle stavy beznaděje nesu fakt blbě… Do druhé půle se dvakrát vystřídá - nastupuje Uchenna za Cobbauta a Andersen místo Krasniqiho. Oba vnesou na plac dobrou novou energii a celý mančaft hraje o poznání líp - agresivně, se zápalem… Jablonec nepřeleze půlku. Na tohle se kouká o dost líp, ale těžko to bude stačit: Jablonci není zrovna snadné dávat góly… Remíza by byla zlatá! Publikum vycítí nový drajv a taky se nechá vybudit z letargie: pojďte to ještě zkusit! Márty Suchomel bohužel nezvládne trefit branku, Qazim pálí vedle a tak nás do hry dostává až v 59. Šulo Haraslín svým “signature” obstřelem na zadní. 2:1 a ještě půlhoďka před námi, pojďte kluci! Ten gól našim ale jakoby vůbec nepomohl - po něm se hra zase vyrovnává a nepomůže ani další dvojité střídání, kdy přijdou Sáďa s Preclíkem. Jedna věc, které tuhle sezónu vůbec nerozumím, jsou ty podivný polevení - kolikrát ještě než se vůbec stihne něco stát (proti Plzni nebo na podzim s Baníkem jsme vedli) anebo se pak znovu s vypětím sil dostaneme zpátky do zápasu (srovnání s Plzní, nebo snížení dneska), ale ta koncentrace a nasazení prostě nevydrží… A neptejte se mě, čí to je chyba - na to já mám v lize odtrénováno příliš málo zápasů… V 78. nám pak Kanakimana definitivně zatlačí oči. 3:1 doma s Jabloncem! Před výkopem zachytím informaci, že Jabka na Letné v lize nevyhrály 18 let… Za to si ale dneska nic nekoupíme, žejo. Do konce zápasu probíhá křečovitá snaha dát ještě aspoň jednoho góla. Bezvýsledně a tak prohráváme i ve druhém kole nadstavby.

Jako každému trenérovi Sparty bych i Friisovi strašně přál úspěch - aby všem, co mu celou sezónu radí, co a jak má dělat, zavřel tlamy. Bohužel je už docela složité si představit, že by tady Lars byl ještě příští sezónu… Netvrdím, že to jde všechno za ním, ale tendence našich výkonů jde spíš směrem dolů, to nejde nevidět. Kotel si po zápase zavolá hráče a snaží se v nich něco probudit - příští mač nás čeká v Mordoru a s nasazením, jako dnes, by to tam asi nebylo úplně dobré. Já osobně jdu po zápase sám na jedno: potřebuju to nějak strávit. Ten pocit naprostého zmaru, kdy má člověk pocit, že už snad nikdy nebude dobře… Sedím a koukám do sklenice - vrchní si mě přijde omrknout, jestli jsem mu tam nezachrápal. Na autopilota tu sezónu už snad nějak dojedu.

Sparta forever

Novák





Co se aktuálně mezi fans děje?

Vy nám pohár, my vám ligu. Ano či ne? - report z výjezdu do Plzně

Poprvé na Bundeslize - report z výjezdu na zápas Borussia Dortmund vs. Borussia Mönchengladbach

Ani to tak nebolelo - report výhry Sparty nad Plzní v Mol Cupu

Sobota na cestách za Spartou - report z výjezdu vlakem na béčko do Drnovic a na áčko do Pardubic

Smíšené pocity - report z výjezdu za Spartou do Pardubic

Fanoušek měsíce - Sektor

Radosti života - report z utkání Sparta - Mladá Boleslav

Klasický obrázek - report z utkání Sparta - Teplice v Mol Cupu

Bod je málo, ale zasloužili jsme si víc? - report z výjezdu do Ostravy

Nedělá mi to dobře - report z utkání Sparta - Plzeň

SPARŤANSKÉ PIVO - TRIKOLORA

Fanoušek měsíce - Karel z Týnce nad Sázavou

Třetí bod - report z výjezdu na hokej do Třince

Nejdřív jih a pak sever - report z výjezdu do Liberce

Co Rákosníček uvařit neumí - report z výhry nad slavií v DERBY

Poděkování - choreoaktivity Sparta Forever