Před měsícem a půl jsem se v článku "Ščasného „ajntopf“ vede k bolebřichu. Zatím?" zaměřil na herní projev týmu pod trenérem Ščasným. Co se od té doby změnilo?

Náš již tak nabušený kádr byl vyšperkovaný o hvězdné posily Rosický, Kadlec V. a Karavajev. V tuto chvíli máme jednoznačně nejlepší kádr za posledních minimálně 15 let. A obrovský hráčský i herní potenciál k tomu, abychom opět opanovali českou ligu a udělali i nějaký úspěch ve fotbalové Evropě.

Co se však nezměnilo je to, co náš tým předvádí na hřišti. Jeden velký zmatek a holomajzna. Hráči očividně nevědí co hrát, o nějakém herním stylu a tváři nemůže být ani řeč, fotbalisti rotují na nesmyslných postech, chybí bojovnost, odvaha, síla, touha..no prostě všechno. Někteří hráči dostávají po opakovaných velmi slabých výkonech stále a stále důvěru, jiní naopak stejně nesmyslně “dostávají kapky”. Dřívější bolebřich se bohužel prostě proměnil ve sra*ku.

Když Zdeněk Ščasný přícházel na post trenéra Sparty, bylo jeho hlavním úkolem vtisknout týmu další herní systém, aby nebyl pro soupeře tak čitelný. Pod jeho vedení však bohužel ztratil i ten první. Nicméně zadaný úkol vlastně splnil. Soupeři rozhodně nevědí, co bude Sparta hrát. Ona totiž není čitelná ani sama pro sebe.

Za třicet let v ochozech jsem se Spartou zažil již poměrně dost – spoustu krásného, ale pochopitelně i horší dny, které k fanouškovskému životu prostě patří. Nikdy jsem však neměl ani náznakem chuť vrátit permici a přestat na zápasy milovaného klubu chodit. Až nyní.

Zdeněk Ščasný dostal již hodně prostoru a důvěry od vedení klubu. A od fanoušků i nebývalé množství trpělivosti. Děkujeme, ale už to stačilo. I ve jménu toho, abychom využili obrovský potenciál týmu, který může pro klub vybojovat hodně vítězství i pohárů. Ale pouze s jiným trenérem.

Kloudis