Když před pár měsíci zavolal kámoš, že se bude ženit, hned jsme přemýšlel jak mu poslední týdny svobodného života zpříjemnit. Jelikož se známe od našich 6 let a celý nás život nás provází fotbal v jakékoliv podobě, jasná volba je, že to nemůže být jinak než fotbalovým zážitkem. A kam jinam zamířit, než do kolébky fotbalu. Když kvůli předsvatebním povinnostem vypadne z nastávajícího ženicha jediný volný termín, jde se připravovat logistika. Jde o to za 3 dny navštívit co možná nejvíc zápasů. Nakonec vyhraje trojkombinace Wigan Athletic - Bristol City, Liverpool - Southampton a Arsenal - Everton.
Úkol první a nejtěžší: zajistit vstupenky. Na Wiganu kapacita lehce přes 25 000 a návštěvy v rozmezí 8 - 15 000, což dává tušit, že nebude problém koupit lupení přímo na stadionu. Na Premier league už je to těžší a na zbývající 2 zápasy nás vstupenky vyjdou na 100 liber za osobu na každý zápas, z čehož si ještě přičte překupnnická stránka dalších cca 15 liber za lupen jako manipulák. Ufff. Ale co se dá dělat, láska k fotbalu něco stojí.
Logistika je nepoměrně snazší a tak nastal pátek 21.9.2018 a ráno se před devátou scházíme na terminálu 1. Odbavení a nástup do letadla v pohodě. Dveře zaklaply a můžeme na start. Tak omyl. Kapitán zahlásí, že jsme propásli naše vzletové okno a že poletíme nejdřív za 2 hodiny....no pěkně to začíná. Po 2 hodinách nás konečně vypustili do vzduchu a kolem 14. anglického času přistáváme v Manchesteru. Během 10 minut nám jede vlak do Liverpoolu a cestou vidíme i oba manchesterské stadiony. Zvlášť u Old Trafford ožívají vzpomínky, jaké to bylo, když ještě Spartička hrála pravidelně ligu mistrů a Lukáš Zelenka po narážečce tuším s Tomášem Junem nám připravil možnost zakřičet si gól v "divadle snů". Přijíždíme do Liverpoolu. Vítr, déšť, teplota kolem 10 stupňů. Hnus. Cestou na apartmán se téměř rozhodujeme vypustit večerní mač v nedalekém Wiganu, naštěstí 2 točené pinty pro každého zase nalévají s hladinkou alkoholu i odhodlání na zápas zajet.
Takže zase na nádraží a 35 min do Wiganu. Máme 25 minut na to dostat se od nádraží ke stadionu, cca 2 km. Sice už neprší ale pěšky se nám ve studeném větru nechce. Jdeme tedy nedůvěřivě ke štaflu a ptáme se na kolik by nás ta kratičká cesta vyšla. 4 libry vyřčené taxikářem nás mile překvapily, takže za 4 minuty nás vysazuje před krásně nasvíceným DW Stadium. Ještě musíme pěšky přes jakousi lávku , v tom slyšíme úvodní hvizd. Zdroj z livesportu totiž malinko kecal a zápas nezačínal ve 20:00, ale už v 19:45. Vstupenka se platí hotově přímo u turniketu (jedna za 10 liber), takže na svá místa ve 26. řadě za brankou usedáme v 5. minutě. O nic jsme nepřišli. A bohužel by jsme nepřišli o nic ani kdyby jsme přišli až na 4. minutu 2. půle. Zápas se odehrával převážně ve středu hřiště a akce končily nepřesnou přihrávkou či centrem. Šance žádná. Hosté se snažili držet míč, domácí čekali na brejky. Po půli poslal pravý záložník Windass centr, útočník Powell míč hlavou uklidil k tyči, takže z jediné střely na bránu za celý zápas dokázali domácí vykouzlit výhru. Nekonal se totiž žádný tlak hostů, kteří se od tohoto golu podívali do vápna jen sporadicky. Tento zápas by byl podprůměrný i co se týká vysmívané české ligy. A bylo to de facto utkání o průběžné 3 místo....Co se týká atmosféry tak také naprostá katastrofa. 10 192 diváků neudělalo totiž téměř žádnou. Asi 10 x se kdesi z protielhlé ozval nějáký chorál, nebo spíš chorálek, ale z našeho místa ani nešlo identifikovat kde a jak velký ten kotlík byl, zapadl do davu. Hostujících fans bylo zhruba 150, byli rozprostřeni po půlce tribuny za brankou, která jim byla vyhrazena celá, takže na té cca 5 tisícové tribuně to vypadalo jak na Julisce. A hlasově se vyjádřili jen jednou, když žádali po zpracování míče domácím bekem ve vápně penaltu za ruku. Měli jsme to přes celé hřiště, takže nevím zda oprávněně. Z českého pohledu byl ještě zajímavý fakt, že do svého zranění v 76. minutě hrál za hosty Tomáš Kalas, nevýrazný, se špatnou rozehrávkou. Už jsem ho jednou viděl za Fulham, takže pro mě žádné překvapení. Ale měli by se na to podívat jeho prosazovači do repre. On to totiž dlouhodobě hraje jak čtyřicátník v přeboru, řídí ostatní, hodně mluví, místo soubojů couvá a při rozehrávce jen posune na nejbližšího spoluhráče. Pro mě už jasně kategorie "promarněný talent".Ale zajistí se na život určitě pěkně, o tom žádná. Po zápase hodina čekání na vlak, tak jsme narazili na večerku, kterou vlastnil polák, se zajímavým sortimentem piv: Staráč, Svijany, Krušovice, Pilsner Urquell, Corgoň, Bažant. To jsme ve Wiganu nečekali. Po návratu na apartmán pivko a spánek.
V sobotu ráno bylo domluveno, že nám kdosi přiveze na apartmán 2 permice. Tak ještě předtím do Lidlu, co byl kousek, koupit pivka ke snídani, něco k snědku a už nás Joe prozváněl že stoji před apartmánem. Dostali jsme permice a popsanou A4. Na ní pokyny, že to co děláme je proti pravidlům na Anfield a že se může stát, že nás u vstupu zadrží pač já nejsem mistr Smith a můj kámoš není missis Smithová, jak je uvedeno na permicích. Ale může se to půjčovat rodinným příslušníkům, takže já jsme prý bratranec pana Smithe. No dobrá. Od rána potkáváme v ulicích fanoušky v klubových barvách, 2 hodiny před zápasem dorážíme k Anfield Road i my. Před stadionem už to žije, spousta stánků, na mobilním podiu z návěsu hraje živě kapela koho jiného než Beatles. Všude kolem stadionu hesla utvrzující fans že Liverpool je něco víc než klub - rodina, Anfield není stadion, je to domov, nemají klubovou píseň ,ale hymnu. Sympatické. Protože jsem nervózní ze vstupu na stadion na cizí permice, přemlouvám kámoše už hodinu a čtvrt před výkopem že půjdem dovnitř. Vše bez problémů. Vystoupali jsme 3 patra schodů a na ochozu před vstupem do sektorů se objevila dlouhá chodba cca s 10 stánky a v každém z nich 3 pokladny. Dáváme další pivo a sledujeme na tv historické momenty Liverpoolu. Poté se jdeme usadit na místa a přichází zklamání. Jsme tak blízko boční stěně protilehlé tribuny že ze slavné The Kop vidíme jen první 2 řady. Tak jsme se zaměřili na rozcvičku. Ač se hrálo 4 dny po hektické bitvě Reds s PSG, Jürgen Klopp nikoho nešetřil, tak jsme se mohli těšit na sestavu v plné parádě. Při nástupu vášnivě zazpívaná YNWA celým stadionem, vyskakuje husina. A než se husina vytratí jsou tu první šance a velký nápor domácích, který končí vlastním golem Southamptonu. Domácí však nepoleví a taktika rychle rozhodnout a pošetřit pak síly vychází dokonale, takže na pauzu jde Liverpool s tříbrankovým vedením. Fronta na cca 3 min a už jsme měli hot dog a pivko. Druhá půle už záživná nebyla, tak jsme měli čas sledovat třeba Kloppa jak prožívá zápas. Žádný gol už nepadl a přes zastávku na parkovišti kde jsme vrátili permice Joeovi a jak jsme za chvilku vypozorovali, Koe je asi velký překupník, protože během dalších 3 minut mu šlo permice vrátit dalších cca 6 lidí, jsme upalovali na apartmán pustit Spartičku s Libercem. Což byl další světlý bod víkendu. Večer ještě procházka zda to po místních barech žije a zjištění že nežije, tak jsme pokecali s partou holandských padesátníků, kteří byli samozřejmě taky na výletě za fotbalem.A protože jsme brzy ráno vstávali na vlak do Londýna, šlo se spát krátce po půlnoci.
Ráno přesun Pendolinem do Londýna. S námi plný vagon fanoušků Evertonu. Hned začali zjišťovat co tam děláme a když se dozvěděli že jsme přiletěli z Čech na Premier League, měli z toho hroznou prdel, přišlo jim divný že by někdo jel přes půl Evropy na fotbal cizího týmu. A jelikož to Pendolina mají ve zvyku nejen u nás, ale zřejmě všude, zatnuli jsme 90 minutovou sekeru. Což jak se chvíli před Londýnem dozvídáme, je naše štěstí, protože 5 litrů které jsme vyplázli za jízdenky nám bude vrácen v plné výši. 2x se stevardka ujišťovala, jestli to chápem jak to uplatnit. Zajímavý přístup. Po uložení batohů do úschovny na nádraží aby nebyl problém u vstupu na Emirates, se přesunujeme přímo ke stadionu kam dorážíme 2 hodiny před výkopem. Opět nezbytná prohlídka Fan shopu a okolí stadionu. Zdaleka to není tak magické prostředí jako před zápasem na Anfieldu.. Přirovnal bych to s atmosférou před zápasy na Letné, žádné doprovodné akce, jen davy proudící v poklidu ke stadionu. Zápas jako takový měl favorita v domácím celku. Ani fanoušcí ve vlaku si nedělali velké naděje, protože údajně na Arsenalu nikdy nevyhráli (nezkoumal jsme zda je to pravda). Jenže první půle tohle všechno vyvrací a poločasovou bezbrankovou remízu drží s vypětím všech sil Petr Čech, který zlikvidoval tři góly. I centry sbíral spolehlivě. Tak mi z toho bylo smutno jak se ho i naši novináři na různých zpravodajských serverech snaží po každé malé či větší chybičce shazovat. Pořád je to špičkový golman, za tím si stojím. Ve druhé půli dal Arsenal během 3 minut 2 goly a Everton úplně odpadl, od 60. minuty už byl zápas jasně pod kontrolou Arsenalu a Čechíno si mohl připsat 202. nulu v Premier league, tentokrát zaslouženě vychytanou. Support byl srovnatelný s Liverpoolem, po celý zápas se jely pokřiky a chorály do kterých se zapojoval celý stadion. Po konci se pomalu suneme s davem k metru a míříme rovnou na letiště.
Do Prahy přilétáme v noci a zbyly nám krásně vzpomínky na víkend, který se vydařil. Už přemýšíme nad destinací kam vyrazit příští rok. Mě osobně láká Řecko a Aris Soluň, tak uvidíme.
Caucho23
