Je páteční večer a my přesto nedřepíme v knajpě na žejdlíku. Důvod je jediný, o půlnoci vyrážíme do Chorvatska, přesněji do Záhřebu, aby jsme natrénovali, jak se má slavit. Naším cílem je totiž sobotní utkání posledního kola chorvatské ligy ve kterém místní Dinamo slaví už s velkým předstihem získaný titul a jako třešnička na dortu je jeho soupeřem Hajduk Split, nesmiřitelný rival z jihu. Zde bychom si dovolili pozastavit se u čistě fotbalové stránky věci. Už jen bilance v sezóně 30 vítězství, 2 remízy a jediná porážka hovoří za vše. Jistě je to způsobeno i nižší úrovní soupeřů, ovšem druhý pohled dává jasně najevo, že to v Dinamu hlavně vzali za ten správný konec. Českému fandovi musí připadat neuvěřitelné, že jejich nejlepší střelec - čtyřiatřicetigólový naturalizovaný chorvatský reprezentant Eduardo da Silva místo úprku, když ne na západ, tak aspoň do Turecka nebo Ruska, prodloužil smlouvu do roku 2017 - minulý týden ale bohužel přestoupil za 7,5 mil. Liber do Arsenalu. Je však neuvěřitelné už jenom to, že takto dobrý hráč vydržel v týmu od roku 2001 a to při bilanci 104 zápasů/73 gólů a nezmizel už dávno pryč.. S tímto přístupem není sám a i další hvězdy týmu se nikam nehrnou. Kéž by jednou v budoucnu i ve Spartě došlo na podobný přístup klubového vedení.

Vraťme se ale na začátek. Cesta probíhá v klidu, míjíme jednu hranici za druhou (zvolili jsme trasu Praha - Znojmo - Vídeň - Graz - Maribor - Záhřeb) a i přes meší závadu na autě, kdy na neutrál neustále samo přidává plyn, takže při každém zastavení u celníků nedobrovolně tůrujem motor za jejich nevěřícného přihlížení, dorážíme po asi osmi hodinách cesty ke stadionu Maximir, kde se má večer odehrát utkání. Parkujem auto v jedné z přilehlých ulic u stadionu a rovnou si to hasíme ke stánku se vstupenkami. V devět má totiž začínat prodej lístků a neradi bysme zůstali za branami. Mise se naštěstí povedla a nám se v rukách ocitají nejen lístky na hlavní tribunu za 100 Kun (1 Kuna jsou asi 4 koruny), ale i triko s podpisy všech hráčů, dávané ke každé vstupence, připomínající vítěznou sezónu - mistrovská tradice Dinama. Ještě se vracíme k autu, abychom si trička prozatím uložili a razíme do centra prohlédnout krásy Záhřebu a případně se občerstvit v některém z mnoha místních podniků. Ve městě panuje uvolněná atmosféra, co chvíli potkáváme někoho v modrých barvách, které patří místním šampionům. Historické centrum není tak krásné nebo rozlehlé jako pražské, ale rozhodně má co nabídnout - katedrálu, trh, náměstí Bána Jelačiče, Národní divadlo atd. Po ulicích potkáváme spoustu pohledných Chorvatek. Pivko přijde v centru na cca 12-15 Kun.

Po celodenním turismu a občerstvování se vydáváme zpět ke stadionu, který je už zhruba 3 hodiny před zápasem obsypán místními fanoušky všech generací - jednotně v modrém! Na každém rohu postává také skupina policajtů, kteří jsou ale naprosto v klidu, nikoho neprovokují a ani si nikoho nevšímají. Nakupujeme levně suvenýry a vychutnáváme atmosféru s plechovkovým pivem v ruce a již v modrých tričkách. Asi 2 hodiny před zápasem to už začíná v okolí stadionu vřít, kdy před každou restaurací postávají skupinky fanoušků zpívajících chorály opěvující Dinamo. Úžasný pohled!

Asi hodinu před utkáním vcházíme po osobní prohlídce na stadion, který je již z cca 1/2 poloviny zaplněn. Maximir vypadá zvenku celkem moderně, ovšem uvnitř je to schátralá betonová obluda - místo WC mobilní toalety v nedostačujícím počtu, to samé platí i o stáncích s občerstvením, ve kterých se na rozdíl od našich stadionů neprodávají klobásy, ale většinou popcorn, pražené buráky do kornoutů a samozřejmě pivo. Další zajímavostí je, že stadion není vůbec zastřešen, což ale při místním klima nikomu nevadí. Jednotlivé tribuny nejsou průchozí, jsou zplácány dohromady tak, jak šel čas. Dvě tribuny jsou dvoupatrové - ta hlavní a kotel domácích za brankou, boční protilehlá tribuna je podobná té v Teplicích (bez rohů), a čtvrtá strana je uzavřena půlkruhovou (starou) tribunou pro hosty. Celé hřiště je obklopené atletickou dráhou. Celková kapacita je asi 39 000 diváků.

Hodinu do zápasu nám vyplňuje poslech klubových písní Dinama, které se linou z reproduktorů za brankou hostů (viz foto). Nezaznamenali jsme žádné "neklubové" hity, pouze Dinamo, fotbal, Bad Blue Boys! Kéž bychom se něčeho podobného dočkali někdy i u nás... Ke všem písním se přidává z velké části celý stadion včetně hlavní tribuny, kde jsme se usadili my. Doráží také fanoušci hostů, které domácí vítají pískotem. Postupně začíná zpívat chorály i domácí kotel, který je veden předříkávačem s mikrofonem (!!!). K vytváření atmosféry a lepšímu sehrání chorálů mají domácí osazenou celou tribunu několika sloupy reprobeden namířených do kotle, takže předříkávače slyší všichni a okamžitě se k němu přidávají.

Před začátkem utkání se kolem hřiště rozmisťují fanoušci se sítěmi plných jak jinak než modrých balónků, které s nástupem hráčů letí nahoru do vzduchu a celý stadion bouří. Domácí kotel rozvíjí pod sektorem obrovskou vlajku "ŠAMPIONI" a prezentuje stovky vlajek na tyčích různých motivů a velikostí. Krásný pohled! Především ze začátku utkání výborně fandí - typická jižanská produkce v italském stylu. K fandění se občas přidává i boční tribuna. Na hřišti má výraznou převahu jedenáctka domácích, kde prim hrají už zmiňovaný Da Silva a výborný záložník Luka Modrič. Do kabin jdou hráči za stavu 2-0 pro Dinamo a navíc ještě jeden gól nebyl uznán. Domácí po brankách odpalují chaoticky dýmovnice a bengálské ohně, které pak hází na hřiště a atletickou dráhu. Druhý poločas začíná odpálením velkého množství bengálských ohňů a dýmovnic, a postupně se z něj stává jedna velká oslava titulu Dinama, kdy non-stop zpívá celý kotel (5 až 7 tisíc hrdel) a také boční tribuna naproti hlavní. O takové atmosféře se nám v Čechách může jenom zdát...

Fanoušci Hajduku vzhledem k rozhodnutnému boji o titul nepřijeli v nijak závratném počtu - odhadem 500 fans, ale zato nás zaujali neustálým povzbuzováním i přes nepříznivý vývoj skóre. Používali také bubny, mávací vlajky a transparenty na dvou tyčích. Dinamo také prezentuje několik velkých nápisů (vzkazů) v průběhu druhé půle. Zaujal nás především ten poslední, při jehož rozvinutí si celý sektor Dinama sedl a začal syčet "PSST" - nápis v překladu zněl "Pssst, nerušit, Torcida spí" a vztahoval se k poslední návštěvě Bad Blue Boys ve Splitu, kde domácí neměli příliš ochotu se s nimi poměřit.

S úderem 90. minuty se odpaluje obrovský ohňostroj připravený klubem a po skončení utkání nastává pekelná vřava a velice hlučná oslava jak na hřišti, tak fanoušků v hledišti. Hráči obíhají celý stadion, kterým jim mohutně a vytrvale aplauduje. Poté přebírají přímo na ploše pohár pro šampiony. Ještě chvilku křepčí na hrišti a pak mizí v kabinách, aby se připravili na další oslavy v centru města. Před stadionem čekáme asi 40 minut a pak už přijíždí dvoupatrový autobus s domácími plajery, kteří mávají odpálenými bengálskými ohni a za ohromné radosti davu fanoušků se vydávají do centra. Tam dorážíme s průvodem a malým spožděním i my, hlavní záhřebské náměstí je ale tak zaplněné a únava tak veliká, že dlouho nevydržíme a vracíme se ke stadionu pro auto. Po krátkém spánku odjíždíme plni zážitků zpátky do stověžaté matičky měst... Byl to úžasný zážitek, který rozhodně stojí za viděnou. Vzhledem k tomu, že je Záhřeb vzdálen od Prahy asi 7 hodin jízdy autem po dálnici, nemůžeme Vám jej nic jiného než doporučit.

Abdul @ Šéfe

Odkazy:

Stadion Maksimir: http://en.wikipedia.org/wiki/Maksimir_stadium

Hymna Dinama: http://www.youtube.com/watch?v=EMublSl2zzo

Stránky Bad Blue Boys: http://www.badblueboys.hr

Stránky Dinamo Zagreb: - http://www.nk-dinamo.hr/

Dinamo ve Wikipedii: http://en.wikipedia.org/wiki/Dinamo_Zagreb