Ano, jsme tu opět! Hlásí se vám všemi oblíbená, davy milovaná a dívkami i ženami zbožňovaná redakce webu Sparta Forever. Nechme chvilku odeznít bouřlivý aplaus a hned můžeme pokračovat dále. Jelikož nám chodilo opravdu velké množství dopisů emailových i parfémy navoněných s razítkem Počty, museli jsme vyslyšet stále silnější volání po obnovení rubriky Pořád se něco, anebo pohledem redakce. Na přelomu let 2006 a sedm jsme vám přinášeli jakási shrnutí a komentáře k dění ve Spartě.

Náš nepostup do LM má bohužel i dopad na naše cestování se Spartičkou jelikož kluby, které jsme dostali do skupiny EL nejsou zrovna výhodné destinace. Proto naše oblíbené cesty busem budou asi dost komplikované. Přesto jsem se pokusil najít nějaká výhodná spojení pro dobrodruhy,kteří se nebojí zkoušet nemožné. Netvrdím že nejde najít něco lepšího, ale držel jsem se verze den předem tam a den poté zpět.

Milí spolufanoušci, byli, jsme a vždycky budeme srdcem Sparty, její největší duší, ale i oporou. Pravou energií, ze které vždycky mohla Sparta čerpat nezdolnou sílu. Zažili jsme řadu těžkých situací, ze kterých jsme se však vždy společně dokázali vyhrabat na výsluní. A následně si vychutnat tak sladké triumfy. Navzdory všem soupeřům. Zvládneme to i nyní. To mi věřte! Jsme stále jediným úspěšným klubem, který bude na podzim hrát evropské poháry. Otázkou je, zda budeme úspěšně působit v Evropské lize či se nám podaří proklouznout do ještě lepší společnosti. Věřme v sílu Sparty a jen touto silou můžeme zlomit aktuální situaci. Nepropadejme panice. I tohle společně s hráči a trenéry zvládneme. Jsme totiž Sparta! Ať si kdokoli říká cokoli!

Jsem zklamán. Jsem zklamán jako většina z nás. Jsem zklamán výsledkem. Jsem zklamán předvedeným výkonem. Ale nejvíce jsem zklamán výkonem nás, fanoušků. A přitom jsme tak hezky začali – zpěv hymny byl opravdu zážitek. Bohužel jsme se pak již během zápasu tomuto projevu fandění ani nepřiblížili. Kdyby jenom to. S absolutním nepochopením jsem byl nucen poslouchat urážlivá skandování na příslušníky jiného národa, jehož jedinci v tu samou dobu bojovali s rudým dresem za SPARTU. Jistě jim to „přidalo“ na jejich výkonu v utkání. Za výkonem kotle jsme bohužel my, na ostatních tribunách nezaostali

Po více jak dvou letech jsme se s Mediálními bublinami dostali až k dvacátému dílu, což je poměrně hodně. Nicméně bez slzy v oku si je třeba přiznat, že nejlépe by nám asi bylo ve stavu, kdy bychom neměli potřebu (resp.nutkavou potřebu) reagovat na mediální bubliny (resp.nezřídka kraviny) nejčastěji v tištěných médiích. A současnost bohužel ukazuje, že „pobídek“ k dalším volným pokračováním bude i nadále dost a dost…V posledním týdnu jsme odehráli tři vítězná utkání. Ve druhém předkole Ligy mistrů s Liepajou, ve druhém ligovém kole se Slováckem a nakonec v úterý večer ve třetím předkole LM s Lechem. Tyto tři zápasy pak nafoukly tolik materiálu, že nebylo těžké si něco vybrat.

Název článku možná zní nepochopitelně, ale podle chování policie mám skutečně pocit, že nejen já, ale i ostatní aktivní fanoušci Sparty, kteří se účastní letošních výjezdů, máme na nohou tento středověký mučicí nástroj, který policie za potlesku médií i snadno zmanipulovatelné veřejnosti, neustále utahuje. Sobotní výjezd do Hradce byl od Velikonoc po Plzni a Ostravě můj třetí (z časových důvodů toho opravdu nestíhám víc), a všechny měly mnoho společného: mediální masáž před zápasy , jak je policie na nás připravená, čekání sešikovaných policistů na sebemenší záminku, aby mohli brutálně zasáhnout a zapsat si další aktiva u svých nadřízených, asistenci televizních kamer, které stejně podaly reportáže přesně tak, jak......

Rád bych Vám předestřel autentické svědectví o " bezchybném " zákroku PČR a opětovném uplatnění principu kolektivní viny z Hradce Králové. Po naprosto bezproblémové jízdě vlakem do Hradce a absolvování zápasu jsem přesně dodržel pokyny Policie ČR před stadionem a nastoupil do autobusu, který nás vezl na nádraží. A to se ukázalo jeko velká chyba. Přemýšlel jsem sice, jestli raději nejet taxíkem, ale autobus tam stál připravený, tak jsem nastoupil a jel. Autobus byl tak nacpaný, stál jsem uplně vzadu, že jsem neměl absolutně šanci vůbec vidět, že někdo něco poničil a také jsem to neviděl. Nechci tady hájit chování některých jedinců, s tím se musí vyrovnat oni sami. Jde o něco jiného.

Jedna z nejnapínavějších sezón skončila, navíc naším vítězstvím, nastává čas bilancování a letního odpočinku před neméně důležitými boji o vstup do Ligy mistrů. Protože přece jen, vyhrávat ligu a potom nehrát Ligu mistrů, to je jako… no prostě není to úplně „to“ ono. Zrovna tak by už nikoho ze sparťanů, kteří více či méně nahlížejí do jediného sportovního deníku v Česku, nebavilo, kdyby se pětatřicátá mistrovská hvězdička obešla bez tradičních pokusů redaktorů zmíněného periodika o degradaci dalšího úspěchu naší historie. Je tedy pravdou, že na lkaní nad osudem zůstal již jen poslední ze „slavných“ tří mohykánů - redaktor Hartman.

Po včerejším koncertu nejlepší skupiny kterou znám s názvem Sparta v Generali Areně a shlédnutí dnešního ranního TV záznamu z téhož koncertu mě napadlo udělat srovnání, ač mě rozhodně spisovatelská můza (ale ani slávistická lůza) nepolíbila, pokusím se o to. Navštěvuji jmenovaný chrám jak čas dovolí (letos na jaře bohužel jen 4x), tak na tenhle zápas i když jsem měl být v zahraničí, prostě podnikání nepodnikání muselo stranou. V neděli jsem si zabukoval vstupenky k mému úžasu už jen za bránu dolu na stranu kotle hostí, no nic i tam snad budou padat sparťanské góly. Od zabukování lístků mi nějak nešlo myslet na nic jiného než na tento zápas a nějak ne a ne se ho dočkat., ale stalo se, asi 45 min před zápasem si obhlížím naše místa a tmavé nebe, i když nekrytá tribuna, říkám spolucestujícím, ať prší, chčije, padaj hovínka s háčkama, bouří, ale ať máme TITUL.

Staré známé rčení sice radí počítat zajíce až po honu, nicméně já si dovolím udělat průběžný součet již nyní. V záplavě emocí bych za prvé nemusel být schopen sepsat souvislou větu a za druhé bych mohl podlehnout svodům a dívat se na uplynulou sezonu pouze černobíle. Vítězství nebo smrt! Během utkání a po závěrečném hvizdu většinu fanoušků nic jiného zajímat nebude. Přesto nelze několik měsíců usilovné snahy hráčů, trenérů, vedení a fanoušků vtěsnat do jediného okamžiku. Současné první místo bez jediné porážky a 21bodový náskok na odvěkého rivala jsou nezpochybnitelná pozitiva. Mě osobně nejvíce potěšilo, že se této pozice podařilo dosáhnout se zapojením poměrně velkého množství odchovanců a mladých talentů, kteří oblékali rudé dorostenecké dresy (doufám, že se mi podařilo předejít rozepřím o tom, koho za odchovance považovat můžeme a koho nikoliv). Hejda, Sus, Folprecht, Krejčí, Jurdík, Třešňák – ti všichni dostali větší či menší prostor ukázat své kvality. Jejich starty v lize nebo v poháru jsou zároveň motivací pro ostatní. Stavění na odchovancích je mi osobně mnohem milejší než nákupy „hvězd“, jejichž hvězda hasne už někde u Průhonic.