„Jsem Národ Sparta“

První věc, co je potřeba sfleku říct je, že je ta knížka opravdu krásná: od pohledu vás upoutá – žádná přeplácaná vopičárna. Moderní, čistá a jednoduchá. Pak ji vemete do ruky, obrátíte pár stránek a je jasný, že je to něco, co je řemeslně poctivě udělaný – dobrá vazba, dobrej papír: žádnej aušus, žádná umolousaná ročenka TJ Lhota. Knížka vám prostě na první dobrou prozradí, co je, kdo je: luxusní svazek, co se bude vyjímat v poličce a když jí dáte jako dárek, nebude to žádná vostuda. Fotek neúrekom, jak se na takovou výpravnou publikaci sluší a patří. Můžete si tak třeba konfrontovat svoje vzpomínky na mladý ucha, co jste viděli běhat po place, s fotkama pánů v letech a zaoblenějších tvarů. Všechny osobnosti do knížky byly totiž vyfocený ve svý současný podobě - jedním fotografem v jednotným stylu. Tohle se fakt povedlo!

Jak už asi víte, obsahem je 130 medailonků lidí, co maj toho víc nebo míň společnýho se Spartou. Ty medailony samotný jsou takovej zvláštní žánr: Lukáš Pečeně se s těma lidma potkával a dělal rozhovory, který následně sám přepisoval do souvislýho textu. Není to asi rozhodující, ale vlastně se nikdy nedozvíte, kdo třeba napsal celý povídání sám a kdo odpovídal na otázky, jaký to byly otázky a který jsou pak jejich vlastní slova a co Lukášova licence. Ale vpohodě: knížka nemá bejt žádnej důkaz před tribunálem, žejo...

130 osobností je seřazeno prostě abecedně podle příjmení: knížka vědomě a chtěně mezi těma lidma nerozlišuje a dokonce jde ještě dál - u jednotlivejch profilů není ani napsaný, kdo je kdo a proč v knize je, což je na ní docela osvěžujícím způsobem netradiční. Všichni bez rozdílu tvoří jeden Národ Sparta. Neználek a nepamětník jako já musel teda docela pogůglit, ale třeba na tom budete líp. Pro potřeby týhle recenze půjdu proti logice knihy a trochu ty lidi rozkastuju. Takže tam najdete, pochopitelně, hráče a dál, zhruba řečeno, bafuňáře/trenéry, zaměstnance klubu, celebrity a fanoušky. Nebudu vám přeříkávat ty profily po jednom – nemělo by to smysl: pár jich vypíchnu, ale nemá to bejt žádnej „best of...“, určitě si najdete ty svoje nej. Knížka není dělaná na to, aby jí člověk přečet od A do Z jako detektivku a já už ji ani nikdy celou nepřečtu: představte si, že někde ke konci písmena S se mi slepily stránky - asi bych měl to lepidlo před děckama zamykat...

Mezi hráči samozřejmě ty, bez kterejch nelze: všechny ty esa z 80. a 90. let, ale překvapivě hodně kluků, co pamatuju i já anebo co hrajou ještě dneska. Radost mi udělalo zapojení opravdu množství starejch hráčů – jak jsem psal, všechny fotky jsou z dneška a tak si u líčení Tibora Semenďáka, jak ho tuhle někdo poznal v krámu u banánů, dokážete tu scénu živě vybavit: naprosto normální starší chlápek, co jich v každým supermarketu potkáte deset. Tyhle starší hráči často mluví už s nějakou moudrostí: ohlížej se na celej svůj život, kde fotbal sehrával ohromně důležitou, ale přece jenom časově omezenou roli. Tak Hooonza Berger vypráví, jak dneska zůstává za každejch okolností pozitivní a snaží se sám omlazovat kontaktem s mladýma. Tibor Semenďák pak se smutkem líčí, jak se sice třikrát oženil, ale dneska zůstal úplně sám – bez dětí, bez vnoučat... Přiznám se vám k malýmu osobnímu zklamání nad profilem Vladimíra Táborskýho. Ten mi vždycky přišel nějakým způsobem lidsky hlubokej, ale ve vystupování rezervovanej a já se těšil, že se třeba trochu vodváže. Nevodvázal a mně nezbejvá, než to respektovat. Zrovna u něj bych třeba rád věděl, na co se ho Lukáš Pečeně ptal a co a jak mu odpovídal... Můj osobní favorit byl Josef Vojta, kterej tak krásně a něžně mluvil o svý paní, kterou nechtěl nikdy opustit i přesto, že už byla nevládná. Když jsem si hledal k němu víc a zjistil, že letos na jaře umřel, zamlžily se mi oči. Pak máte lidi jako Václav Mašek, což je legenda se vším všudy: nikdo, pochopitelně, nemládne, ale z tý rekapitulace kariéry jako řemen na vás dýchne vitalita a osobnost: navzdory věku, zdraví, časovýmu odstupu mezi náma. Mě bavil i takovej Zdeněk Caudr, kterej popisuje, jak přijel vyjukanej z „dědiny“ od Hradišťa do Prahy a taky sešup do cvajlíku. Přiznám se vám, že u těchhle starejch bardů jsem si počet nejvíc a tleskám autorovi za to, že je neopoměl: jednak dneska prakticky nikde nevystupujou – nechoděj do studií ani na internety - a jednak mám sám určitou slabost pro stařeckej nadhled: jako když Tibor Semenďák říká, že je Vladimír Kára (taky v knížce je), kterej mu ukončil kariéru (80 stehů v koleni!) dneska jeho nejlepší kámoš. Nebo jak Honza Berger dává k lepšímu, že jeho rodiče měli staršího synka Honzu, kterej se jako malej zabil pádem– pan Berger senior prej přišel z hospody a povídá: „tak si uděláme ještě jednoho Honzíka, no...“

Dál jsou hráči z těch suprúspěšnejch 80. a 90. let: je jasný, že tihle frajeři tam bejt musej, ale tím, jak si je buď budete sami pamatovat anebo tím, že jsou dneska ještě činný různě v médiích, tak se, tipuju, zas tolik nedozvíte. Že Stano Griga jezdí do Indie ví snad každý Sparťanče, ne? Místama však – a člověk zas neví, jestli se na to autor ptal, nebo mu to řekli ti hráči sami od sebe – na vás přecejen vykoukne něco hodně zajímavýho: jako když Ivan Hašek v dobrejch dvou třetinách svýho povídání detailně popisuje, jaký to bylo, když coby kapitán repre kráčel v listopadu 89 špalírem na stotisícový demošce na Václaváku k pódiu s Havlem a vůbec netušil, co bude říkat. Nebo když Martin Frýdek, kterýho za legendu Sparty má snad i moje máma, líčí, jak mu docvaklo, že teda asi fakt tou legendou je, až na setkání s fanoušky, když mu předávali triko k padesátinám. Anebo Jozef Chovanec, kterej povídá, jak by člověk čekal, o svý cestě z Kočkovců až na kapitánskej můstek v ACS, ale úplně na závěr má potřebu (opět nevím, jenom předpokládám, že tohle vyšlo od něj) se vrátit ke svýmu angažmá v komisi rozhodčích. A pak máte živel jako Máňa Mistr, kterej si nebere servítky a pere do vás jednu historku za druhou, aby to zakončil tím, že lidem dneska kolikrát říká, že si ho pletou a že on žádnej fotbalista nikdy nebyl, aby měl klid.

Ze současnejch hráčů bych vypích 3 profily: Filip Panák povídá o tom, jak prožíval svý zranění a jakou pro něj Sparta byla oporou: třeba když se Tomáš Rosický stal SŘ, tak prej hned ten den odpoledne volal Panymu, kterýho zrovna pustili ze špitálu, že s ním počítá... Ládík Krejčí líčí, jak hrozně ho mrzí, že mu návrat nevyšel tak, jak si sám vysnil – a není v tom ani náznak uraženosti nebo ublíženosti. A nakonec Lukáš Štetina, kterýho jsem nikdy za nějakýho extra srdcaře neměl, mluví o tom, jak mu Sparta navždycky přirostla. Mě tím docela překvapil, ale věřím mu to.

Mezi bafuňáři (kam počítám i trenéry) je třeba zábavný sledovat, jak si na dálku povídaj Vlastimil Košťál s Jiřím Kotrbou – oba se vrací ke stejný události, totiž prohře 4:1 na San Siru. Pohled byznysmena a sportovní pohled trenéra: dva světy, co se vůbec neprotínaj. Musela to bejt tenkrát spolupráce jak z partesu! Najdete několik vyloženě manažerskejch profilů, taaak profesionálně odkomunikovanejch... Chápu, proč tam ty lidi jsou a patřej tam: pro Spartu bezpochyby udělali svý, ale já přečet a pustil z hlavy. V týhle souvislosti mě překvapil Daniel Křetínský, kterej má jeden z těch delších profilů v knize: a jakkoli chápu, že lidi jako Dr. Křetínský vás nikdy nikam doopravdy nahlídnout nenechaj a prezentujou se jen a pouze přesně tak, jak se prezentovat chtěj, tak mě teda zaujalo, že se Křetínský chce prezentovat zrovna takhle. Popisuje stres, co zažívá na tribuně: miliardový obchody jsou pro něj brnkačka, co se ho uvnitř vůbec nijak nedotýká, ale na Spartě má obrovský nervy. A taky potvrzuje, že celou dobu hledal trenéra, nebo spíš tandem trenér – SŘ. A teď našel. Ale jo, zajímavý čtení. A Brian Priske - tradičně fantastickej – u kterýho prej autoři zvažovali, jestli do knížky vůbec už patří. Zkouším si představit, co by se dělo, kdyby Sparta byla minulou sezonu třeba pátá s odstupem 18 bodů. Jistě, 130 by jí letos bylo tak jako tak, ale myslím, že by to byl pěknej frmol. Sparťanskej fanoušek -„krutý, ale fér“ – by měl úplně jiný vnímání celý věci: „hrajete tužku, ale hlavněže všichni na fotkách vypadáte báječně!“ „Do PR se nacpaly prachy, ale aby koupili pořádný hráče, to ne!“ To by, tipuju, byla ještě ta zdvořilejší kritika – a ne nezaslouženě. Tudíž z pohledu tý knihy samotný v ní paradoxně možná nikdo důležitější není.

Celebrity vezmu letem-světem: jako jo – můžete si tím listovat a třeba zažijete nějakej wow-moment když zjistíte, že „jé, tenhle/tahle fandí taky“. Já to tak měl u svýho oblíbenýho historika profesora Kvačka – mimochodem, hodně silnej rodinnej příběh o tom, jak se v dětství on i brácha nedopatřením otrávili jedem na krysy. Bráška umřel, ale malej Robert přežil – když se pak probral, povídá doktorovi: „já nemoh umřít, to bych se nedověděl, jak hrála Sparta...“ Osobně nevím, čím by mě jako fandu mohl zaujmout zpěvák nebo hlasatelka, ale třeba tam najdete nějaký svý oblíbence či oblíbenkyně.

Za mě je supr, že autor neponechal stranou zaměstance klubu: trenéry mládeže, maséry, lidi co lítaj nebo lítali kolem dorostu, vrátnej, dokonce ten kluk co prodával v zákaznickým centru lístky – toho si ještě budete pamatovat. Budete asi málokoho znát, ale dočtete se moc zajímavý vhledy do toho, jak věci fungovaly kdysi, jak fungujou dnes. Šéf atletiky Zdeněk Fator vypráví, jak prostřed noci odvážel Kvašňákovi z Košic, ale i o tom, jak ho lámala StB. Legendární masér Eda Poustka samozřejmě přidá nejeden fórek od cesty. A pak i silnej příběh Jakuba Rumla ze Strahova, kterýho celou rodinu ničili komouši: mluví o strachu a o lásce... Když nic jinýho, řeknete si, jak je dobře, že je ta hnusná doba pryč.

Lukáš Pečeně se rozhodl dát prostor i fanouškům, což je hodně neobvyklý a má to moje sympatie: akorát by ta knížka měla mít milion stránek, protože každej fanda či fanynka má svůj příběh, žejo. Když už ale vybrat jenom některý, je těžký se vyhnout nějakýmu poměřování - a v tomhle kontextu zamrzí, že nezkusil oslovit víc z těch, co si nehýčkaj jenom to svoje fandovství, ale staraj se o blaho fanouškovský obce ACS. Moc potěší „naši“ Bombito s Ondrou i Sváťa z Lovosic, ale je těžký se zbavit dojmu, že se Lukášovi nechtělo příliš opouštět vyšlapaný cestičky. Je mi jasný, že ta knížka nechce bejt žádnou sondou, natož mapou fanouškovskýho světa, ale jak jsem teď měl možnost malilinko nakouknout do kuchyně těch aktivních fans a vidět, jak tvrdá řehole to vaření v ní je, přijde mi to fakt trochu škoda. Ty kluci a holky by si za ty dlouhý léta svýho nasazení „protože Sparta“ takovej zářez určitě zasloužili. Druhá stránka věci, pochopitelně, je, že tyhle lidi zůstávaj převážně mnohem radši ve stínu a v pozadí – každej nestojí o to, dělat ze sebe mediálního strašáka do zelí.

Kdysi jsem měl kámoše, co byl magor do filmu: furt na něco čuměl, povídal vo tom nekonečně... Jednou mě vzal na něco s Tomem Cruisem – hrozná volovina, ale on o tom děsně básnil, jak to bylo skvělý. Mně už to lezlo krkem a trochu jsem se na něj utrh: „co to kecáš, dyť to byla strašná sračka!“ On na mě chvilku vyjeveně kouká a pak povídá: „tyvole, víš co je to ‚žánr‘? Tohle byl hollywoodskej biják, na tom si musíš všímat úplně jinejch věcí, než třeba ve francouzský noirový konverzačce...“ Bum! Strašně mi to utkvělo a od tý doby se u hodnocení čehokoliv pokaždý ptám, jestli vím, s čím přicházím do styku. Co to chce bejt a co to nechce bejt. U posuzování týhle knížky to není jinak: má to bejt výpravná publikace u příležitosti oslav významnýho jubilea největšího českýho klubu a je cílená na co nejširší publikum. Nechce se v ničem do hloubky hrabat, nic analyzovat. Myslím, že pokud k ní budete přistupovat od začátku takhle, ušetříte si nejedno nedorozumění a budete mít prostě krásnou knížku, která vás, troufám si říct, tu a tam zvládne i překvapit.

Novák


Národ Sparta

Napsal: Lukáš Pečeně
Vazba: vázaná
Nakladatelství: AC Sparta Praha
Rok vydání: 2023
Počet stran: 328

K dostání u každého dobrého knihkupce nebo ve fanshopu Sparty: KNIHA NÁROD SPARTA


Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

Co týden dal a dá podzim 2023 (19.díl)

"Ještě že jsme nejeli" - report z výjezdu za Spartou do Pardubic

Vůle - report z výhry Sparty nad Betisem Sevilla

Co týden dal a dá podzim 2023 (díl 18 a 1/2)

Co týden dal a dá podzim 2023 (18.díl)

Tak ještě aspoň dalších 130, krásko naše!

SF20 let: Integrace, aneb Spartaforever a jeho úloha v integraci "náplav"

Návrat legend na ikonickém místě. Buďte u toho!

Fanoušek měsíce - disi

Návrat ikony. Kupujte triko pro všechny dvanácté hráče

Co týden dal a dá podzim 2023 (17.díl)

VÝROČNÍ LEŽÁK 130 LET SPARTY

Co týden dal a dá podzim 2023 (16.díl)

Díky za příspěvky v naší internetové sbírce na choreo na protilehlé!

Paralelní svět - report z výhry Sparty nad Bohemians na Letné

SF20let: Jak to bylo s dvanáctým hráčem? Takto!