Všechno začalo utkáním v Liberci. Bohužel z pracovních důvodů jsem se nemohl účastnit, vzal jsem tedy za vděk www.fotbalzive.cz, a celý zápas jsem bědoval proč tam nemůžu být. Byla paráda vidět tolik stovek fanoušků Sparty, na venkovním zápase. A slyšet? Pánové smekám před Vámi. Kolona před zápasem musela být skvělá, pamatuji si toto ještě když jsem jezdil na repre ven, tento způsob jízdy je nejlepší. Samozřejmě sleduji dvojmo i výsledek Ostravy. Když si myslím, že je vše ztraceno, Ivo Táborský vstřelí druhou branku Bolky a srovnává na 2:2! Jednoduše řečeno, nikdy jsem se neradoval z cizího gólu tak jako v tento moment. Naděje na titul stále žije, ba dokonce stačí porazit doma Teplice. Od konce zápasu nežiju pro nic jiného než sobotní zápas na Letné.

V týdnu se hraje ještě jedno zajímavé derby v Edenu. Tam nesmím chybět, stará dobrá Železná Sparta. To že je to benefice Vládi Šmicra mi vůbec nevadí, jediné co tomu klukovi nemohu odpustit je právě jeho fotbalový původ. Jinak co on dokázal, o tom se dnešním hráčům může jen zdát. Celé akci se nedalo vůbec nic vytknout. Hráči, kteří do utkání nastoupili, předváděli to co naší Gambrinus lize nejvíce chybí, přímočarost, branky a hlavně radost ze hry. Samozřejmě hráči typu Mistra, Frýdka nebo Němečka, už nejsou takový fofráci (ono taky s jejich současnou váhou to snad ani nejde), ale fotbal jim stále dělá dobře, berou to jako zábavu. Když Lumír běžel kolem mě, někdo na něj zařval Máňo jezdi, on na to jen pokynul rukou a zahlásil něco ve stylu pojď si to zkusit vole;). Naše základní jedenáctka byla složena samými bývalými esy, našeho slavného klubu. Osobně jsem se strašně těšil na Méďu, Novotňáka, nebo Petra Koubu. Pavla chválit za odvedený výkon by bylo nošení dřívího do lesa, zvlášť po jeho prvním gólu – to byla excelentní jedovka zpoza vápna z první…No hoši jak kdyby mu bylo dvacet. Na druhou stranu se mi líbilo staronové útočné duo Horsta s Vráťou, nebo krajní bek Míra Baránek. Jediné dva hráče jsem postrádal, a to Tomáše Skuhravého a Jirku Němce. Pochvalu ode mě zaslouží i slavističtí fans, jednak pro vysokou návštěvu v ochozech, a druhak za celozápasové fandění a potlesk, kterým odměňovali i hráče Sparty. Bohužel malý kotlík hostů, mi radost neudělal. Deset minut do konce a začnou řvát J*de Slavie, kluci kurva sem se to fakt nehodilo, ještě že Vás nebylo moc slyšet. Samotné vystřídání V.Šmicra pár minut před koncem bylo velmi vkusné, jako veškeré promo spojené s tím. Na obrazovce byli vidět, jeho momenty kariéry, rozhodčí drží ceduli s jeho číslem, hraje přitom hudba od Andrea Bocelli – Time to say good bye, loučí se s každým hráčem i v rudém dresu osobně při jakém si seřazení hráčů na polovině hřiště, a přitom stojí patnáctitisícová návštěva na nohou a tleská. Sakra – to je článek o Spartě…mazat to nebudu;) , jsem rád že jsem ten zápas navštívil, ač Sparťan uznávám jeho kvalitu, a bylo to opravdu fantastické.

To vše mi ještě přidalo k tomu, abych byl na sobotu naladěn ještě více, euforie Spartou mě totálně pohltila. Druhý den jsem přemýšlel, jestli je reálné vidět současné hráče Sparty, v podobném zápase za 15 – 20 let. Zatím je to myslím malé sci-fi. Všichni hráči, kteří byli na hrací ploše, byli jednoznačně mezi nejlepšími fotbalisty své doby. Myslím že všichni hráli víceméně pravidelně, alespoň jedno období v reprezentaci, nebo hráli prim ve větším evropském klubu. Bohužel, dnešní doba je zlá, a ze Sparty se odchází klidně do 2.bundesligy nebo do Turecka. Doufám, že naši mladí, se rozehrají, otrkají a že jim letošní titul pomůže, protože i oni se mohou stát stejnými hvězdami, jako jejich předchůdci. Chce to jediné – CHTÍT! Ale o mladých ještě později.

Konečně je tu sobota, náš den D – den všeho zúčtování. Jak zde někdo psal v komentářích, výhru nebo smrt. To bylo asi hlavní moto každého sparťana pro budoucích 90 minut. Ani v nejmenším možném případě jsem si nepřipouštěl, že by to nemělo vyjít. Byl jsem ryzí optimista, mám stále zakódovaný výraz brankáře Vaniaka, když před dvěma lety přijel ve stejné situaci Most. Tenkrát Sparta přejela soupeře, jak se patří a udělala z něho velký trhací kalendář. To samé nebo obdobné jsem čekal dnes. Navíc stejně jako tehdy byl avizovaný plný stánek, což jen přidalo k mé teorii.

Všichni lidé co přišli na Letnou fandili, dokonce hlavní tribuna tleskala, a jakž takž se zapojovala do mexické vlny, věc zcela nevídaná a raritní;) jen bych se pozastavil nad skupinkou kluků, kteří stály v sektoru D34 dole u hrazení, zvlášť nad klukem v červené mikině a sparťanské čepici. DEBILE! Ano pivo na stadioně bylo nealko (o tomto problému jsem zde psal a všichni jste mi tvrdili, že je vlastně alko…no to je teď jedno…), nemusel sis ho kupovat. Ale to že za to může kameraman ČT, to jsem fakt nepobral. Tak zlitého chlapa pivem, jsem nikdy neviděl, ten kokot po něm hodil snad pět piv a ostatní se tomu strašně smáli. Ten kluk (divák), který na něj potom nastoupil, kterýmu se to nelíbilo, mu měl dát pořádně do držky, protože tohle je vrchol blbosti. Jinak atmosféra byla parádní, zuper choreo, kotel vedl pokřiky statečně, pyro snad taky v pohodě. O samotném zápase toho bylo všude řečeno a napsáno už dost. Jediná moje poznámka, je taková že tuhle zápletku by ve svých dílech nenapsal lépe ani Shakespeare, Neruda nebo Bombito;)

Rozlučka s hráči, z balkonu GA, byla taktéž v pořádku. Trochu jí sice hráči odflákli, mohla být delší a s nějakým překvápkem. Pamatuji si kdysi dávno stejnou akci, v dobách Horsta, Jirky Novotného, kdy hráči přišli na balkón všichni ve slávistických dresech. Seskupili se všichni k zábradlí, všichni koukali co se děje, že jsou asi blázni. Oni si pak zborově všichni, ty hnusný sešívaný dresy v půlce roztrhli. To byla paráda. No tak jako tak to bylo dobré, ale den ještě nekončil – co takhle oslava?

Shodou všech náhod, jsem se ocitl v Duplexu na mistrovském večírku naší Sparty. Bůh mi byl svědkem, že na party jsem se dostal pomocí jednoho Slávisty, a mě nezbývá než mu tady přede všema poděkovat, nemohl jsem zvolit lepší místo. Všechno perfektně organizované (jídlo a drinky opravdu nebyly jako v občerstvení na stadioně). Hodně známých osobností, mezi nimi mi chyběl pouze A. Brichta, zmínil bych i Béma – to je jednoduše kokot co se nasere všude. A co jsem fakt nepobral byla návštěva Lukáše Přibyla – co ve Vršovicích nemaj už ani na večírky, ten neví kam se nasrat jestli na slavii, nebo jak?

Jako poslední dorazili, již v dobrém rozmaru hráči. Nějak spíš náhodně jsem to vychytal a jsem vedle jejich stolu, skoro s nimi. Jsou tu všichni, bohužel chybí Tomasso, kterého později shání marně i Křetinský. Studuji proto podrobně jak naše hvězdičky detailně vypadají, a vyvolávám následující ortel – manekýni, ale hrozný ;););) Všichni potetovaný ruce, náušnice a toho gelu, kluci s Vámi klidně na módní molo do Paříže. Jen duo B+B (Bláža + Brabčák), vypadají jako jejich tátové. No co mistři, mistrovské manýry k tomu musí patřit – s tím už nic nenaděláme. Velmi skleslou náladu, což bylo fakt patrné měl Niki, chtěli jsme mu udělat radost, že jsme se s ním vyfotíme, aby viděl že mu taky někdo fandí. Pak asi odešel dřív a my jsme ho nenašli. Niki upřímnou soustrast, bohužel život je velmi krutý v ty nejhorší i nejlepší chvíle. To co se mu stalo jsem se dozvěděl až v pondělí.

Po vyhlášení tří legend, které vstoupili do síně slávy k Andrejovi Kvašňákovi (mj. Ivan Hašek), zazpíval Peter Nagy (toho jsem ovšem vůbec nepobral co tam jako dělá), a pak zábava už pomalu uvadala. Všichni hráči pomalu někam prchli, s nimi i různí Hejmové, Babicové, J.Rosičtí, Paskové atd. Je jedna ráno, myslím si že to zabalíme a půjdeme taky. Dáváme si teda asi poslední drink na baru, na kterém už jsme více méně dlouho sami. Otočím se doleva a byl tu!!! Sám ten úplně nejvíc nejlepší TOMÁŠ ŘEPKA! Jsem z jeho přítomnosti úplně v šoku. Tak toto setkání s ním mi podtrhlo celou tuto báječnou sezónu. Tomáš vůbec neměl problém se s kýmkoliv vyfotit, zapózovat, nebo prohodit pár vět. Žádnej nos nahoru, normální příjemnej chlapík, co se zastavil na jednu z Plzně. Ostatní by se od něho mohli jen a jen učit. Po získání fotografie, krátkém rozhovoru, kradu Tomášovi oslavnou čepku, cigára, zapalovač a jeho společnou fotku s Křeťou. Cigárka jsem mu potom samozřejmě koupil nový, ale cenné relikvie jsem mu už nevrátil.









Myslím že na první domácí zápas by jsme měli choreo věnovat pouze Řepovi, on si to opravdu zaslouží.

Tomáš Řepka – simply the BEST!!!

SF

Aleš

PS: Zdali chcete příspěvek z hokejového MS, vyjádřete se v komentářích…