Bombito | 03.12.2007 11:43

Tak se nám ty povětrné ženštiny nějak začaly množit, paní Müllerová! Všude, kam se Spartičkou zavítám jsou vyvolávány ty pražské, ale na Bazalech, dalo by se říci, v srdci odboje, se dočkám změny. Téměř celý stadión, jako jeden muž, skanduje „Polský ku*vy! Polský ku*vy! Polský ku*vy!“ A má proč! Je snad zapomenuta dlouholetá nenávist ke Spartě? Ani náhodou. Tomáš Řepka a Maty si znovu užili své, ale chování fanoušků GKS Katovice překonalo vše, co jsem dosud zažil. Na Bazalech šlo včera o život! Jen díky klidnému zásahu Policie nedošlo ke ztrátám na životech a utkání se nakonec dohrálo. Šokováni byli zřejmě i domácí ultras, kteří se připojili k ostatním divákům a dali najevo svou nelibost vůči hordám zvěře z Katovic.

Ale pěkně popořádku. Podruhé během několika dní cestuje Spartička na východ. Minulou neděli prohrála zaslouženě v Brně, dnes ji čeká reparát ve slezské metropoli. Přestože Baník nehraje o ty nejvyšší příčky, zápas se Spartou je vždy událostí roku. A nejinak to bylo i včera. Zatímco domácí mohli celý týden lízat rány, které jim uštědřila Šilhavého družina ve středu Čech, Sparta ve čtvrtek bojovala se s dalším soupeřem z východu, s moskevským Spartakem. Že měli Baníkovci na odpočinek mnohem více času na hřišti k poznání nebylo.

Povinnosti mě zahnaly na blízký východ, ale ani to mě neodradilo od možnosti jet podpořit Spartičku v jejím dalším ligovém boji. Jednotky místní Policie jsou v pohotovosti a očekávají vlaky od Prahy. Včera jsem je převezl, přijel jsem odjinud, obklíčil jsem je a nepozorovaně zmizel. Předzápasová návštěva přátel se skvělým obědem, kafíčko, zmrzlinka, losování skupin evropského šampionátu a vzhůru na Bazaly. Ve městě potkávám průvod mladíků se žluto-modrými vlajkami, žluté kulichy na hlavách a policejní doprovod. „To asi nebude adventní pochod! A na opavské fanoušky to také nevypadá!“ říkám kolegovi. Když otevřou tlamy, je jasno! Poláci!!! Ještě stačím říct:“Dneska tam bude rušno!“ a už nás trolejbus vyplivne před Bazaly. Počkáme si na přicházející čepičkáře a vidím jen samé mladé tváře, kluky od 14 do 20 let. Někteří sotva stojí na nohou, pravděpodobně je ta tříkilometrová procházka z nádraží zmohla víc, než očekávali.

Hráči se již rozcvičují na trávníku, tribuny zejí prázdnotou a jedno je jasné. Dnes žádný balet neuvidíme, jen boj, nakopávané míče a znovu boj. Po pár krocích vypadá hrací plocha, jako by se zde běžela Velká Pardubická. S tím rozdílem, že v Pardubicích se takovému terénu říká oraniště. Drn vedle drnu, tráva jen tam, kam noha fotbalisty nešlápla. Bude to těžké pro všechny. Konečně se tribuny zaplnily, hráči se pozdravili, domácí klub předal šek s částkou 50 000 Kč ve prospěch dětí, jimž zemřel některý z rodičů při práci v dolech a konečně sudí Jílek zahajuje utkání. My bez nemocného Došana a zraněného Kuldy s útokem Maty Slepička. Bojuje se na hřišti, bojuje se v ochozech. Asi 150 věrných Sparťanů proti téměř 15 ti tisícovkám Chacharů. Z jedné strany hromové:“Baníkpičo, Baníkpičo, efcébé!“, z druhé strany nesmělý kontr:“ Nohavica, Nohavica, estébé!“ Hráči si těchto půtek nevšímají, všichni bojují jako lvi. Útok střídá útok, hráči nevypustí vůbec nic, šance před oběma gólmany, hraje se nadprůměrný ligový zápas, který by neudělal hanbu v mnohem prestižnějších soutěžích, než je naše liga. Kisel, Pospa, Maty, Rezek, Horváth, na druhé straně Magera, Svěrkoš, Metelka se starají gólmanům o práci. A znovu Maty, Vašek je překonán, naneštěstí obránce hlavičkuje mimo branku. To by domácí diváci nepřežili, dát Maty góla. Každý jeho dotyk míče je doprovázen bouřlivým pískotem a urážkami. Na své si přichází i Tom Řepka. Oběma to spíše pomáhá k lepšímu výkonu, hrají opravdu dobře. Ale i ostatní aktéři se nenechávají zahanbit. Sudí Jílek není téměř vidět, i on přispěl ke skvělé úrovni zápasu. Takových zápasů je nutné odehrát mnohem a mnohem víc, jinak v Evropě nemáme jedinou šanci uspět. Po půlhodině pan Jílek svolává oba kapitány a hlavního pořadatele, hrozí ukončení zápasu. Polští ultras oběhnou protilehlou tribunu a snaží se prolomit plot oddělující fanoušky Sparty. Než se jim to podaří, naštěstí přicházejí policejní oddíly. Se zvěří v žlutých čepicích bojují jako na barikádách. Jako smyslů zbavení se desítky katovických mladíků snaží dostat do sektoru našich fanoušků. Zprvu to vypadá jako legrace, ale po pár minutách je zřejmé, že jde o holé životy. Stovky vytrhaných sedaček létají vzduchem, vybuchují petardy a dýmovnice a ani policisté se psy nedokáží zjednat nápravu. Teče krev, zranění jsou na obou stranách. A znovu a znovu horda Poláků útočí na kordony policistů. Nyní už jde jen o jediné. Přežít! Nebudou ztráty na životech, dohraje se utkání? Domácí diváci vycítí nebezpečí a postaví se proti návštěvě se severu. Téměř celý stadión skanduje:“Polský ku*vy! Polský ku*rvy! Polský ku*rvy! My chceme fotbal! My chceme fotbal!“ Teprve policisté na koních a hasičské auto trochu uklidňují situaci. Stále se hraje ve vysokém tempu, v napjaté atmosféře se dohrává první poločas.

Druhá půle začíná s několikaminutovým zpožděním, teprve po ujištění hlavního pořadatele, že jsou polští fanoušci pod kontrolou. I po přestávce vidíme výborný zápas. Domácí mají více ze hry, ale do šancí se dostávají i naši borci. Pospa, Slepice, Réza a především Pavka Horváth se mohli stát slavnými. Vždy chyběl jen poslední krůček. Ovšem i domácí hráči často zlobili, Svěrkoš, Otepka, Rajtoral, Magera, ti také mohli skórovat. Několik střídání na obou stranách a utkání spěje k remízovému konci. Naši hráči se skutečně vydali na těžkém terénu ze všech sil, ale na vítězství to nestačilo. Zasloužená dělba bodů. Dnes hráli dobře všichni, počínaje Tomášem Grigarem, konče Mírou Slepičkou. Nikdo vyloženě nevynikal, ale také nikdo nezklamal. Za takový výkon zaslouží pochvalu, oni totiž i Baníkovci předvedli hru, za jakou se nemusí stydět. Jak už jsem uvedl, byli jsme svědky nadprůměrného zápasu.

Prohodím pár slov s naším lékařem MUDr. Novákem, zavzpomínáme na historii, kdy on, před třiceti kily, běhal v rudém dresu a rozloučíme se, Pendolino jim jede za pár minut. Já mám ještě chvilku času, zavítám na kafíčko k sympatické hostitelce a vyrážím na cestu k domovu. Nevezu sice tři body, ale zklamaný nejsem. Viděl jsem kluky bojovat jako o život a i jejich výkon nebyl k zahození. Dobrá práce. Cesta Pendolinem uběhla rychle, jízda v 1.třídě je příjemná. V Metru potkám pár kašpárků s červenobílými šálami a dle kyselých výrazů je mě jasné, že naše ztráta na jejich baleťáky nenarostla. Trocha odpočinku a ve středu vzhůru do Leverkusenu pokusit se o fotbalový zázrak. Jak to dopadlo vám povím příště.

Bombito


Statistika zápasu:

FC Baník Ostrava - AC Sparta Praha 0:0

Rozhodčí: Jílek – Ondo, Goňa

Žluté karty: Marek - Zabavník
Diváci: 14 603

Sestava Ostravy: Vašek - Řezník (21. Tchuř), Pavlík, Bystroň, Čoupek - Rajtoral, Marek, Otepka, Metelka - Magera (81. Varadi), Svěrkoš. Trenér: Večeřa

Sestava Sparty: Grigar - Pospěch, Řepka, Kadlec, Zabavník - Rezek (82. Petržela), Kisel (90. Sylvestre), Kladrubský, Horváth, Matušovič (68. Limberský) - Slepička. Trenér: Bílek

Bombito | 03.12.2007 11:43 Vstoupit do diskuze
47