Středa 16. listopadu 2011 je den všední jako každý jiný, přesto je ale pro všechny Sparťany něčím výjimečný. Sparta dnes slaví své 118. narozeniny, neboť právě v tento den roku 1893 byl náš milovaný klub založen!
Projděme se tedy letem světem její historií, připomeňme zejména těm mladým „jak to vlastně tenkrát bylo“.


OD SLAVNÉ MINULOSTI K VELKÉ BUDOUCNOSTI

V osmdesátých letech 19. století se scházeli na bývalém Korunním ostrůvku nedaleko dnešního Hlávkova mostu chlapci a mladí muži, aby pěstovali lehkou atletiku, skok do dálky, sprinty a vrhy kamenem. V roce 1891 se chlapci z Korunního ostrůvku a z Manin spojili s Klubem velocipedistů z Malé Strany a založili nový klub s názvem „Athletic Club Praha“.

V novém klubu se však zřejmě nepodařilo spojit příliš různorodé sportovní zájmy a tak z něj po neshodách v září roku 1892 vystoupilo 26 členů a založili klub vlastní s názvem „Athletic Club Královské Vinohrady“. Dne 20. 9. 1892 předložil AC Královské Vinohrady Českému místodržitelství své stanovy jako podklad ke schválení a povolení klubové činnosti. Dne 10. 10. 1892 České místodržitelství činnost klubu – po dvaceti dnech jeho existence – nepovolilo a vrátilo stanovy k přepracování Václavu Jiráskovi, stavebnímu asistentovi na Královských Vinohradech.

19. 10. 1893 předložil AC Královské Vinohrady nové stanovy, které vypracoval František Malý, soukromý úředník, a předložil C. a K. místodržitelství spolu s Ladislavem Schutzem a Janem Merfaitem.

16. 11. 1893 České místodržitelství stanovy a činnost klubu schválilo pod čj. 140290 a své rozhodnutí adresovalo F. Malému na královských Vinohradech, Hálkova třída č. 12.

17. 12. 1893 se konala ve Friedlandrově restauraci v Balbínově ulici na Královských Vinohradech ustavující valná hromada, na které byl zvolen prvním předsedou Stanislav Havlík. Posláním nově vzniklého klubu bylo „pěstovat čistou atletiku a míčové hry dle anglických pravidel a bruslení“. Většina účastníků této valné hromady byla z řad 26. nespokojenců, kteří hromadně vystoupili z Athletic Club Praha, založeného o dva roky dříve, protože „v tomto klubu se málo pěstovaly míčové hry“. Po založení klubu v roce 1893 hrály se míčové hry ponejvíce na Korunním ostrůvku mezi Štvanicí a Maninami (ostrůvek zanikl po první světové válce), atleti trénovali na Střeleckém ostrově a cyklisté pak na Primátorském ostrově

9. srpna 1894 se sešla mimořádná valná hromada Athletic Clubu Královské Vinohrady v kavárně Demínka. Tam na protest proti tomu, že Vinohradská radnice klub finančně nepodporovala, rozhodlo se členstvo, že dále neponese jméno Královských Vinohrad. Na návrh Vladimíra Horejce přijal klub nový název – Athletic Club Sparta. Zároveň přesídlil z Vinohrad do Prahy, což bylo okamžitě zakotveno i ve stanovách. Do stanov byl na této valné hromadě připojen i dodatek o klubovém dresu Sparty. Tvořilo jej černé „S“ na bílém tílku, které dodnes nosí sparťanští atleti. Fotbalisté nosili tentýž dres v obráceném poměru – bílé „S“ na černém tričku. Podle staré klubové pověsti tento symbol pohotově vymyslela manželka jednoho ze závodníků, když mu na bílé tílko přišila toto „S“ vytvořené „jedním tahem“ z širokého překládaného černého kalounu.

Prvotní mužstvo Atletic Clubu SPARTA v roce 1896:















V roce 1906 se Sparta ocitá v mimořádně vážné situaci. Klubové dluhy dosáhly částky 25.000 korun, na klub byl uvalen konkurz a ocitl se na prahu svého rozpuštění. Ohrada i bariéry byly prodány v dražbě a neuspokojení věřitelé si rozebírali alespoň sportovní inventář. Z této situace Spartu vysvobodil pražský architekt Rudolf Schindler, který se zaručil celým svým jměním za dluhy klubu. V této věci jej podpořili i členové nového výboru, pánové Schubert, Štern a Wilhelm. Hospodářské upevnění trvalo však řadu let.

To jsou tedy první krůčky naší milované SPARTY. Za těch 118 let dokázala to, k čemuž se žádný jiný sportovní oddíl v československých a později českých podmínkách ani nepřiblížil. Vypočítat tady všechny její úspěchy, na to bych potřeboval alespoň týden přepisování ze všech těch různých statistik, almanachů, ročenek apod. A protože slavnou přítomnost i nedalekou minulost máme všichni v dobré paměti, připomenu jen několik zajímavostí z našeho fotbalového pravěku:

DRES + ZNAK:

K prvním zápasům nastupovali sparťané v černých svetrech s velkým bílým „S“ na prsou a černých kalhotách. Počínaje rokem 1902 převzali barvy Čafky a oblékali černočerveně pruhované dresy a černé trenýrky, které v roce 1904, po sloučení AFK Karlín s Unionem Praha, zaměnili za červenobíle pruhované košile Unionu. V roce 1906 odjel člen výboru Sparty Petr Petřík v obchodní záležitosti do Anglie, kde měl možnost shlédnout utkání londýnského ARSENALU, který hrál v rudých tričkách a bílých trenýrkách. Byl hrou „kanonýrů“ tak nadšen, že zakoupil celou sadu jejich dresů pro své mužstvo. Těmto barvám zůstává Sparta věrna dodnes.

Jestliže dres doznal v počátcích kopané ve Spartě několika změn, pak klubový znak zůstává v podstatě týž, jak jej navrhl na historické valné hromadě AC Královské Vinohrady v roce 1893 O. Maleček: rudá hvězda v bílém poli v modrém kruhu se zlatým nápisem názvu klubu.

*V roce 1916 se začalo poprvé kopat na dnešním hřišti na Letné

*13. 5. 1917 bylo hřiště na Letné slavnostně otevřeno zápasem s Viktorií Plzeň

*1919-1925 doba „železné Sparty“ Bilance tohoto období je ohromující. V letech 1920-1923 sehrála Sparta celkem 236 zápasů, z nichž 199 vyhrála a pouze v 18. byla poražena, poměr branek 902:218.

V roce 1920 sehrála 54 utkání, v nichž nebyla ani jednou poražena, pouze ve čtyřech hrála nerozhodně. Zní to jako pohádka, ale je to skutečnost:ve všech čtyřech ročnících mistrovství Středočeské župy ČSF Sparta zvítězila, aniž by ztratila jediný bod! Sehrála 50 mistrovských zápasů v nichž získala 100 bodů. Podobnou bilancí se nemůže pochlubit žádné jiné mužstvo v historii československé kopané a těžko bychom asi hledali její obdobu i v zahraničí.

*1921 Sparta potřetí mistrem a opět beze ztráty bodu. Na Letné byla postavena největší tribuna ve střední Evropě – pro 1.700 sedících diváků. /vyhořela v roce 1934/

*1927 Sparta vítězem I. ročníku Středoevropského poháru, který byl ve své době nejvýznamnější evropskou pohárovou soutěží.

*1934 – vyhořela dřevěná tribuna, bylo zničeno 180 pohárů, 260 vlajek, mnoho čestných cen, ale co je největší ztráta – shořely staré protokoly o schůzích AC Sparty, ve kterých byla zapsána celá historie oddílu! Nebýt požáru, stál by na Letné v roce 1934 stadion pro 45.000 diváků. Pro tento počet byl totiž těsně před požárem rozšiřován pro mezistátní utkání s Polskem.

*1966 byl založen Spartaklub (později nucený změnit jméno na Odbor přátel Sparty) Jeho prvním předsedou se stal režisér Martin Frič. V témže roce začal vycházet občasník s názvem SPARTAklub

*1975 – černý rok sparťanské kopané. V tomto roce poprvé a naposledy ve své historii Sparta sestoupila z I. ligy. Stala se pouze vítězem Českého poháru. O rok později se do ligy opět navrátila. Vyhrála Český i Československý pohár. V témže roce se stala dívčí jedenáctka Sparty poprvé vítězem ženské ligy kopané o 7 bodů před slááávyjí s impozantním poměrem branek 39:0. Z toho 31 jich vstřelila Míla Furiková.

*1993 – Stoleté výročí oslavila Sparta opět vítězstvím v lize – v poslední společné „československé“ lize, dohrávané již v rozděleném Československu. Sparta vyhrála i Český pohár. A aby toho nebylo málo tak stejně velkolepě oslavili výročí klubu i sparťanští hokejisté, kteří zvítězili v posledním ročníku československé hokejové ligy.

Nastává éra samostatné České republiky, kdy Sparta válcovala dál. O tom ale zas někdy příště.

KDE DOMOV MŮJ

HŘIŠTĚ – první hrací plochou, po níž se proháněli průkopníci sparťanské kopané bylo vojenské cvičiště za Invalidovnou v Karlině. Na čas zaměnili Invalidovnu za lepší hřiště poblíž holešovického pivovaru, ale již na jaře roku 1905 se Sparta přestěhovala na Letnou za lanovou dráhu vedle letenské restaurace. Zpočátku bylo hřiště vymezeno pouze praporky, asi 1.5m vysokými. Až v roce 1911 bylo toto hřiště ohrazeno prkenným plotem.

Na přelomu let 1913-1914 byl získán pozemek za letenskou vodárnou a v polovině roku 1914 byl položen základní kámen nového hřiště na místě, kde se nachází dodnes. Ještě do vypuknutí první světové války byl nový pozemek oplocen a upraven, avšak válka zpomalila práce natolik, že teprve v roce 1916 mohl být na ještě ne zcela upraveném hřišti sehrán přátelský mezinárodní zápas s MTK Budapešť. Oficiálně otevřeno však bylo až 13. května 1917 utkáním Sparta – Viktoria Plzeň 3:2. Na začátku dvacátých let stoupl zájem diváků o hru Sparty natolik, že bylo rozhodnuto stadion přebudovat. V únoru 1921 bylo započato se stavbou na tehdejší dobu směle konstrukčně řešené tribuny, v jejíchž útrobách byly umístěny klubovny a šatny. Už v dubnu téhož roku, byla, ač ne zcela dokončená, podrobena zatěžkávací zkoušce při mezinárodním zápase s dánským Boldklubenem 1903. Rekordní návštěva byla zaznamenána 18. září 1921 při utkání Sparty s vídeňským Rapidem.

10. duben 1934 se zapsal do sparťanské kroniky černým písmem. Dřevěná tribuna letenského stadionu vyhořela a s ní lehly popelem mnohé cenné trofeje, výstroj a bohatý archivní materiál. Ale již o dva roky později vyrostla nákladem 2.000 000 korun nad letenským trávníkem již betonová tribuna s ocelovou střechou, která zůstala součástí stadionu dodnes.

Za 118 let své existence se jméno SPARTA stalo pojmem, známým v celé fotbalové Evropě. Byly doby, kdy SPARTA patřila ke špičce světové kopané, ale přišla i léta výkonnostního poklesu, která měla za následek snížení sportovního a společenského kreditu oddílu. Tak to však v životě bývá. Jestliže SPARTA vytvořila ve své historii nějakou tradici, pak je to především tradice bojovnosti a vůle po vítězství, s níž často překonávala i soupeře zdánlivě silnější. Vzpomeňme, kolik bylo zápasů, kdy jejich nepříznivý průběh dokázala zvrátit právě ona sparťanská bojovnost v plný sportovní úspěch. Zůstane-li tato vlastnost starých sparťanských bojovníků ve štítu a srdcích našich současných reprezentantů, nemusíme hledět do budoucna s obavami.

Co tedy na závěr naší milované SPARTĚ přát? Aby byla stále nejlepší, nejpopulárnější, nejmilovanější. Stálé úspěchy na poli sportovním i společenském. Prostě a jednoduše – bez vzletných slov – aby, nám, té obrovské armádě věrných sparťanů, dělala v budoucnu jen a jen radost.

PS: v článku je užíván název SPARTA, navzdory tomu, že klub – z rozhodnutí mocných – musel během svého trvání měnit svůj název, podobně, jako kluby jiné. Název AC SPARTA byl v průběhu let měněn na:

AC SPARTA Sokol Bubeneč (31. 3. 1948)

Sokol Bratrství Sparta (14. 7. 1949)

Sokol Sparta ČKD Sokolovo (22. 2. 1951)

TJ Spartak Praha Sokolovo (23. 2. 1953)

TJ Sparta ČKD Praha (26. 2. 1965)



Na fotografiích Nové stanovy AC Královské Vinohrady:

List č.1 - Typizovaná deska, podle níž se v místodržitelském archívu hledalo

List č.2 - Nacionále žadatele a rozklad ke stávajícím zákonům. Povolení je pod datem podání žádosti October 1893, kde je místo "zakazuje se" dopsáno "povoluje se".

Na listě č.3 pokračuje zdůvodnění povolení a udání místa, kam se doklady ukládají.

Na listě č.4 jsou pod datem November 1893 podpisy místodržitele, pravděpodobně tajemníka a písaře, který listiny vyhotovil 15.11.1893. Platnosti listiny nabily až podpisem místodržitele.

1.2.3.4.
















recchi


Použitá literatura:

MÁ STOLETÁ LÁSKO - František Nepil
almanachy k výročí 80,85,90 let SPARTY
časopis SPARTAklub ročník 1966 – první číslo občasníku