V letadle cestou z Istanbulu a vlastně už tam jsem si lámal hlavu s tím, jak tenhle report pojmenuji a jak to všechno zabalit do relativně únosné velikosti. Jelikož už jsem absolvoval i výjezdy na fotbal do J.Ameriky, zákonitě jsem byl zvědav, cože nám ti kluci turečtí připraví za překvapení. A již na začátku musím říct, že co se týče Evropy, tak fotbal tady, to je asi těžko překonatelná záležitost. Ale popořádku… Jasným cílem bylo jednoznačně derby dvou odvěkých rivalů Galatasaray(GAL) a Fenerbahce(FEN). Program turecké Turkcell Super Lig nám ovšem do cesty přihrál zápas dalšího istanbulského velkoklubu, a to sice Besiktase. Besiktas sídlící ve stejnojmenné čtvrti hraje své zápasy na stadionu Inönü s kapacitou 32 tisíc diváků. Z venku vypadá nenápadně a v sobotu večer se utkal s pro mě absolutně neznámým celkem Eskisehirsporem.
Člověk by čekal průměrnou návštěvu, nic moc fotbal, prostě jsme na ten zápas šli tak trochu z povinnosti. Skutečnost byla ovšem zcela opačná a byl to neskutečný zážitek. Po zakoupení vstupenek na místní pokladně v ceně 20TL (cca 260Kč) jsme se dostali přes 2 bezpečnostní kontroly na stadion, který byl hodinu před začátkem prakticky zaplněn. Domácí se Sivokem na stoperu během 10 minut prohrávali 2:0 a vypadalo to s nimi bledě. Do poločasu ještě stihnul Nihat snížit a v druhé půli za neustálého fanatického povzbuzování dokonal Besiktas obrat. Rozhodující gól na 3:2 dal v závěru Slovák Hološko a Besiktas zůstal ve hře o titul. Atmosféra na tomto původně „nezajímavém“ zápase mne naprosto šokovala a ukázalo se, že Turci jsou opravdoví fotbaloví fanatici.
Byl to ovšem pouze předkrm před hlavním menu a to se podávalo druhý den v 19h místního času na stadionu Ali Sami Yen s kapacitou 25 tisíc diváků. GAL sídlí v evropské části Istanbulu jenom cca 5km od Besiktase. Fenerbahce je pánem v asijské části tohoto velkoměsta. Toto mega derby bylo možná poslední nebo jedno z posledních na již zmíněném a legendárním Ali Sami Yen. GAL staví již nový stadion, ale ekonomická krize dokončení stadionu pozastavila. Situace v tabulce slibovala drama, GAL druzí, FEN třetí v těsném závěsu, šlo o hodně. Od soboty v TV rozebírají tenhle zápas ze všech různých úhlů. Když jsme u té TV, tak turecký fotbalový fanda se musí cítit jako v ráji, protože zde přenášejí všechny důležité zápasy z Evropy, ale že se v sobotu o půlnoci budu na hotelu dívat na live zápas argentinské ligy Estudiantes-Godoy Cruz, to mě dostalo:).
V neděli dopoledne už je cítit, že se připravuje něco velkého. U hotelu, který je cca jenom 500m od hotelu, se seřazují policisté se samopaly v rukou, asi vědí proč…Na chodnících už jsou všude prodejci kebabu, dalších místních specialit a hlavně fotbalových suvenýrů. Ještě udělat poslední nákupy v centru a pak se již soustředíme na velký večer. Ve fanshopu na stadionu jsme den předem nakoupili cenné suvenýry a kolem 14h vyrážíme z hotelu. Přímo vedle hotelu v ulici s několika bary(honosný výraz) se mezitím srotilo cca 1000-2000 fans a bylo zde celkem veselo. Tady mne překvapila první věc. Po zkušenosti z Brazílie a Argentiny jsem čekal, že se tady pít také nebude a v části muslimském městě to o chlastu moc nebude. Ale ouha!!! Všichni turečtí fanatici měli v rukou minimálně místní pivko EFES, ale většina do sebe hrnula místní destilát nevalné chuti… Kolem 15h začala být atmosféra mírně řečeno hustá a video, které se mi podařilo natočit myslím hovoří za vše! Peklo, které dokáží vytvořit turečtí fanatici v den zápasu, to se asi opravdu neuvidí nikde jinde na světě…
Většina fans má na sobě mikinu, tričko, bundu s nápisem ULTRASLAN. Tuto značku oblečení a suvenýrů s tím spojených v roce 2002 založili radikální fanoušci GAL ve spolupráci s klubem a tato značka se okamžitě stala hitem všech příznivců červenožlutých. Výtěžek z prodejů dokonce částečně pomohl klubu v tíživé finanční situaci, kdy se klubu nedařilo jak na poli sportovním, tak na poli ekonomickém. Čas kvapí a dle davů u stadionu je čas najít bránu ke vstupu na stadion. V obrovské tlačenici čekáme na vstup a přichází další překvapení, první a velmi podrobná prohlídka u vstupu. Myslel jsem, že to tady tak horké nebude, nicméně když mě frajer u vstupu obral o všechny drobné, co jsem měl v kapse, tak jsem koukal jako tele na vrata… Prý mince v žádném případě, takže jsem přispěl do kasičky umístěné u každého vstupu a zřejmě jsem podpořil nějaký dětský domov, či co:)… No, nevadí, jdeme dál a jsme nasměrováni do neskutečně úzkého prostoru, který mířil k turniketu a za ním další kontrola. Znovu ruce nahoru a důkladný šacunk, nemáte šanci cokoliv pronést, prostě maximum bezpečnosti. Po vstupu do sektoru přímo za brankou bez střechy zjišťujeme, že je totálně narváno a hledáme nějakou sedačku, na kterou si stoupneme. Tady se sedí jenom na hlavní tribuně, jinak se stojí, skáče, prostě stojíš, kde je místo. Naproti za brankou je hlavní kotel ULTRASLANU (částečně zastřešen) a jelikož před zápasem hustě pršelo, je tento kotel červenými a žlutými pláštěnkami nádherně rozdělen napůl. Při bližším pohledu mě zaujala jedna věc, kterou jsem nikde jinde neviděl. Přímo dole u kotle na středu byla taková vyvýšená plošina, evidentně nic provizorního, odkud šéf kotle v bílé mikině řídil support toho celého obrovského sektoru.
Jak den předem v utkání Besiktase, tak i zde bylo nádherně vidět, jak jsou místní fans dokonale sehraní a šéf kotle je něco jako dirigent. Blížil se začátek zápasu a na ploše se rozcvičovali všichni hráči. Každý hráč pak byl vyvoláván kotlem a když přes celou délku hřiště přiběhl ke kotli, tak si s fanoušky 3x zapumpoval, celkem super záležitost. Stejnou proceduru absolvoval i Milan Baroš, který má v GAL velmi dobrou pozici a v současné době se vrací po dlouhém zranění. Při vstupu na hřiště měli pak hráči obou mužstev v rukou nějaký transparent a nad sektorem za opačnou brankou se začala odvíjet obrovská sektorová vlajka se znakem a podobiznou významné osobnosti GAL. Potom hráči obou mužstev uctili s černými páskami na rukou tohoto člověka, ale zde se na rozdíl od Evropy nedrží minuta ticha, ale tleská se. Nějak se mi nepodařilo zjistit, o koho se jednalo, nicméně asi to byl hodně významný pán, protože uctivě tleskali i fanoušci FENERU.
Co se týká fotbalu, tak se hrál rychlý fotbal, velké nasazení, ovšem domácí mají jeden velký problém v záloze a to po odchodu špílmachra Lincolna. Nemají v současné době nikoho podobného, což bylo vidět i po tom, co v 70min nastoupil M.Baroš, který hru okamžitě oživil, ale nedostal do konce zápasu jedinou slušnou přihrávku. Naopak u hostů zcela dominoval Brazilec Alex, který hru perfektně řídil a měl lví podíl na vítězství 1:0. Ten gól si ovšem nedá za rámeček hlavně gólman domácích Franco, který pustil za svá záda chabou střelu Selcuka snad z 25 metrů, která mu prošla pod rukama. To absolutně neskousli domácí fans a jakmile se dotknul domácí brankář míče, mohutně pískali. Slušně ho tím dostávali pod tlak, opět nevídaná věc…Do konce zápasu se již nic nestalo a tak mi ani nevadilo, že mi cca 10 min před koncem došla baterie ve foťáku, vše již bylo zaznamenáno.
Po zápase většina fanoušku kvapně opouštěla stadion a byla vidět velká frustrace z porážky v tomto nejdůležitějším zápase sezóny. Obzvláště vtipně pak vypadala scéna, kdy asi 150kg Turek telefonoval a ve finále do toho telefonu tak nadával a řval, že bych nechtěl být na druhém konci drátu. Tipoval bych to, že mu volala drahá polovička, jak to dopadlo a kdy přijde domů…:).
Závěrem lze jen konstatovat, že to byl nadmíru vydařený víkend a možná to nebyla má poslední návštěva Istanbulu. Vše probíhalo bez problémů, jak ve městě, tak na fotbalech, prostě žádný problém, byl jsem příjemně překvapen. Ohledně vstupenek na toto derby doporučuji využít služeb nějaké CK či agentury, my jsme to tak udělali, dali jsme za lístek sice 100 Euro, ale neumím si představit, že bychom lístky sháněli na místě. I dle místních je ta cena odpovídající významu tohoto zápasu. Překupníky tam nikde neuvidíte a hlavně to máte bez nervů…
Pokud srovnám atmosféru a dění okolo např. s již zmíněnou J.Amerikou, tak tady to bude hodně těsné, protože to, co jsem viděl v Istanbulu před zápasem, to mě fakt šokovalo a tohle ani v Argentině neuvidíte. Pro fotbalové fanatiky je to tedy báječná destinace a když si vezmete, že z Vídně jste tam za 2,5 hodinky za nějakých 6-7 tisíc Kč, tak není co řešit…:)!
Fansontour
VIDEA z návštevy Istanbulu ke stažení zde:
1. VIDEO - Besiktas - 8,41 MB
2. VIDEO - Před zápasem - 7,18 MB
3. VIDEO - Šály a hymna - 8,17 MB
4. VIDEO - Nástup - 8,37 MB
