Dlouhá zima a skoro nekončící pauza vyšroubovala nadrženost na ligový fotbal a Spartičku u každého z nás doslova na maximum. Jízda za titulem měla odstartovat nahozením motoru hned v prvním zápase s Příbramí. Bohužel to všechno dopadlo trochu jinak než jsme si malovali a my všichni, my Sparta, musíme řešit trošku jinačí záležitosti. V kabině se zajisté zamýšlejí, jak se poprat s neslanou nemastnou hrou, ze které nejen bolí hlava a břicho, ale určitě přes ní nevede ani cesta k titulu. A co fanoušci? Řeší, zda být či bít. Obrazně, zda stát a být při hráčích, nebo je bít pomocí slov.


Návrat ke kořenům

Pozorně sleduji situaci v našem táboře a dívám se i do minulosti. Zkušenosti mohou být tím nejlepším učitelem a rádcem při volbě cesty. A my máme řadu studijního materiálu. Vyhrocených kauz rozdělující fanoušky i klub jsme v poslední době zažili již opravdu řadu (Hřebík – Straka, vedení – fanoušci, protilehlá-kotel, Matušovič-kotel, Zelenka - Hřebík…). A jak dopadly? Vlastně žádnou výhrou ani jedné z názorových stran. Každá z nich má vždy svou vizi a řešení. Někteří z nás po zápase s Příbramí věří, že to chce klid a pověstné nohy v teple, tedy zůstat trpělivě při hráčích za každou cenu. Jiní věří v léčbu větším či menším šokem. Jak z toho tedy nyní ven? No asi by to chtělo se vrátit ke kořenům. Hlavně se mezi sebou nesežrat navzájem , držet spolu proti všem, semknout se! To vždy byla a je Sparta! Ať totiž jakákoliv strana řvala sebevíce, tak ve zmíněných kauzách vždy prohrála Sparta. A to snad už nechceme.

Ukázaná platí aneb pravda leží stejně na hřišti. Kde také jinde, že?! Fanoušci alias pomyslní zákazníci, kteří přicházejí za zábavou (ač je to jejich srdeční záležitost), nejsou ti, kteří by se měli první předvádět. A to, že naši hráči nám společně se svým vedením dlouhodobě vaří guláš, který neuspokojuje, je bohužel fakt. Opravdu kvalitní výkony bychom za poslední léta spočítali hodně lehce a nedalo by to příliš práce. Ba co více, již dávno se naši fotbalisté odklonili od toho co Spartu dělalo vždycky Spartou. V jejich mdlých výkonech není nasazení, bojovnost, touha a síla potit rudý dres. Fanoušek promine hodně, ale tohle bezpečně vždycky pozná a neodpustí. Jak z toho tedy nyní ven? Třeba se vrátit i k těmto kořenům Sparty.

Není doba na palácové převraty

Nemohu se zbavit dojmu, že ztráta titulů v posledních dvou letech bylo pouze a jenom dílem naší společné nemohoucnosti a hlouposti. Letos se už nechci dívat na to, jak nám naší hloupostí proklouzne další opět mezi prsty. Míč není na straně hráčů, ba ani fanoušků. Míč je na straně Sparty, tedy nás všech! Máme před sebou měsíce, které rozhodnou o dalším směřování a budoucnosti milovaného klubu. Nyní není čas ani vhodná doba na nějaké palácové převraty v podobě střídání stráží na trenérském křesle či vnášení nervozity do našeho mladého kádru. Jsme všichni na společné lodi jménem Sparta a jen společně jsme silní. Po uplynutí třech měsíců se bude dělat finální účet, poté třeba nastane čas na zúčtování a třeba i zásadní rozhodnutí. Do té doby bychom všichni měli udělat maximum pro úspěch Sparty. Na hřišti i v hledišti. Držet společně prapor Sparty. Na konci chci mít svůj účet čistý. S klidnou myslí si říci, že jsem udělal maximum, že jsem stál za svým klubem v době, kdy mě nejvíce potřeboval. A vy? Jak chcete, aby váš účet vypadal? Chcete mít podíl na titulu nebo být u rozhádaného pádu? Já chci zvednout pohár!

Starej Homolka