Co s načatou sobotou… Na Karlštejn? Na koníčky do Chuchle? Jednoznačně za Horstem do Votic! Reprezentační přestávka je vždy jedno z nejméně oblíbených období. Dávám se tedy do hledání, co fotbalové meníčko dokáže tentokráte nabídnout. Přeci jen je potřeba ligovou přestávku nějak překlepat a doplnit pravidelnou dávku fotbalových emocí. Jako ideální se může zdát návštěva zápasu sparťanského B týmu či příprava naší reprezentace v čele s nezadržitelným Slepinhem. Myšlenky se však ubírají naprosto jiným směrem, utíkají k předchůdci současné sparťanské jedničky v rudém dresu s desítkou na zádech. Právě pauza Gambrinus kolotoče dává alespoň částečnou naději, že by Sigi mohl navléknout dres Votic. Tedy při troše potřebného štěstíčka. A tomu se musí jít alespoň nepatrně naproti. Vyhledání nejlepších spojů zabere chvilku a přípravy mé paní přeci jen o něco déle. Již si to však pádíme směr Benešov. Naše výjezďácká miniskupinka tak čítá dva členy. Právě dvojka se následně stane hlavním hitem celého dne, ale o tom později.
Akce 2+2 je vrchol dne
Uběhne hodinka a pár drobných a již se snažíme nějak zorientovat v neznámém prostředí. Plán rychle zjistit, kde se přibližně nachází vlakové nádraží pro náš následný odjezd, se stává oříškem. Je to totiž cca 3 kilometry od centra obce a autobusáku. Stadion lze najít podstatně lépe. Nervozita stoupá, ale hned po vyplacení dukátů za vstup dvěma místním krasavicím jsou vidět známe „rtuťovité“ pohyby. Nebyla to marná cesta! Na tribunku usedáme společně s dvěma sty dalšími fanoušky a těšíme se, co dvojice útočně a technicky velmi dobře vybavených záložníků Votic pro Sigiho vymyslí. Dvojblok Zd. Svoboda - Horváth však na body přeci jen nevyhrává nad středem zálohy Motorletu a tak je k vidění poměrně dost nepřesností. Na obou stranách a povětšinou od vápna k vápnu. Z toho vybočí jen rychlá akce po rozehraném autu týmu hostí a doklepávání do prázdné branky – 0:1. Pravá strana Votic navíc chvilkami dává doslova přednost v jízdě útočným výpadům Motorletu. Domácí nestačí nijak zásadněji reagovat. Druhý gól padne pro změnu po rohu a je to 0:2.
To už však sledujeme z prostoru zahrádky, která je určena pro občerstvení. Léty vycvičený reflex sparťanských fanoušků totiž funguje vskutku dokonale. Však na něm naše vedení usilovně již roky pracuje. A k naší škodě úspěšně. Holt reflex „přestávka= fronta u občerstvení a na toalety= neuvidím začátek druhé půle“ je mocná čarodějka. Stejně jako udírna, ze které místní tahají skvělé klobásky. Je to mnohem napínavější pocit, než když před lety v televizi takto tahali čísla některých losovaných her. To by byl hřích tuhle losáž nezkusit. Konečné skóre konzumace klobásek vs. piva je nakonec 2:2. To by paní doktorka ze známého pořadu „Jste to, co jíte“ neměla radost. Když jsem se však rozhlédnu kolem sebe, hnedle se uklidňuji a zakusuji se s chutí do posledního sousta. Vivat výkonnostní fotbal a stadiónky tohoto typu.
Horsta střídá Horst Siegl
Ani druhý poločas nepřinesl zásadní obrat ve vývoji zápasu. Hosté hlídali dvoubrankový náskok a domácí se ani při zvýšené snaze nemohli k ohrožení branky prodrat. Zdeněk Svoboda zaujal velmi dobře kopanými standardkami a střelou těsně vedle. Jinak jsem přeci jen čekal o něco málo více. Horst byl v útoku naprosto odříznutý a tím pochopitelně nevynikly jeho fotbalové přednosti. Dostal se jen k jedné hlavičce, balón prakticky neměl, sem tam nějaké sklepnutí či podržení míče. Nepřekvapilo tedy, že po hodince hry střídal. Také se tedy chystáme k odchodu. Tyto přípravy však rázně utíná jméno střídajícího hráče. Světě div se, nastupuje totiž Horst Siegl! Junior.
No tak to pardón, zůstáváme. Tenhle přídavek si přeci nenecháme ujít. Double Horst Siegl je zajímavá zápletka. Každopádně po chvilce se již naplňuje náš čas. V 70. minutě mizíme na vlak. Spojení směr Praha není úplně ideální. Poslední dvě desítky minut se tak již odehrávají bez naší miniskupinky. Pokud se domácí nezlepší, tak „věčně druhý“ (zase ta dvojka!) tým a klub bude mít v dalším kole poháru ČMFS na tomto stadiónku opravdu minimální práci. Naději však dává to, že Votice mají v kádru dva hráče, kteří by na ně mohli střelecky umět.
Nasazujeme tempo a styl, za které by se nemusel stydět ani známý chodec Jožka Pribilinec. Styl „kmitají se kyčle a míhají se sevřené půlky“ slaví úspěch a na nádraží v sousední obci dorážíme ještě s malým předstihem. Dokonce byl po cestě i čas absolvovat i netradiční poolympijskou disciplínu ve válení obřího kola sena na louce.
Když bouchnou saze…
Vlak přijíždí a my společně s místními teenagery nastupujeme do jednoho z vagónů prázdného expresu. Vypadáme tak jako nechtěný dohled vymydlených lolitek a loliťáků. Na dalších zastávkách se úspěšně rozšiřují jejich řady a po všech stránkách kvalitně probíhají přípravy na diskotéku v „Bene“. V hudbě se však nenecháváme zahanbit a zahajujeme v našem kupéčku konkurenční diskotéku pro starší a pokročilé. Ať mladší generace vidí, že když v našich ročníkách bouchnou saze, tak za to ještě umíme vzít. Zastávka Benešov veškerou zábavu ukončuje. Vyměníme železného oře i osazenstvo. V téhle společnosti je jasné, že za cucáky budeme my. A bude se společně odpočívat.
Holt i takhle může vypadat fotbalový výjezd. Nemuselo se do Chuchle, bylo pivko i klobáska, fotbal také, nakonec i ta Spartička tam částečně byla. Co více si na sobotu přát. Sigiho jsem měl možnost sledovat v ligovém dresu, futsalovém dresu Benaga, při halovém fotbálku fotbalových veteránů a v rámci silvestrovských derby. Všude střelecky řádil či pravidelně řádí. Dnes mě sice moc nepřesvědčil, ale připsal jsem si další zářez do fanouškovského archivu. A to se počítá. Navždy 10!
Fanda
