Martin Polák | 21.08.2019 03:41

Los 3. předkola EL nám přidělil za soupeře turecký Trabzonspor. Což byl po sportovní stránce nejtěžší a pro fanoušky zase nejdražší možný soupeř z nabízených variant na cestování. Téměř hned po losu jsem začal hledat spojení ze všech letišť v okruhu 300 km. Ale všechny nabízeli letenky atakující cenovou hranici, za kterou už bych nebyl ochoten platit. A tak volba nakonec padla na Vídeň, s přestupem v Istanbulu. Do Trabzonu poletíme po úvodní domácí remíze 2:2, a tak naše vyhlídky na postup nejsou zrovna nejlepší. Se mnou tradičně pojede Radek z Hluku.

Úterý 13.8.

Letí nám to z Vídně už v 7 hodin ráno, a tak z Uh. Brodu vyrážíme autem ve 2 hodiny.
Vše probíhá bez komplikací, odbavení i let, a tak před 10. hodinou dosedáme na novém letišti v Istanbulu. Zde přestupujeme a musíme změnit letiště. Rychle hledáme bus, který nás odveze na Istanbul - Sabiha Gokçen. Letiště jsou od sebe vzdáleny 85 km a cesta nám zabírá necelou hodinu. V 15:30 nám to letí do Trabzonu, i když podle spolucestujících mám pocit, že letíme do Mekky. Nenápadně sleduji i pasy ostatních cestujících, vypadá to, že s námi letí celý arabský poloostrov. Že by Sparta byla až takový tahák? :-)

V Trabzonu přistáváme po 17. hodině. Minibusem (dolmuše) se dostaneme do centra a odtud se pěšky vydáváme na hotel. Ten se nachází na pobřeží cca 4 km od stadionu, který je z hotelu vidět. Na hotelu jsme v 19 hodin a po 16ti hodinách cestování si můžu dát konečně sprchu. Po ní jdeme na večeři a k tomu i prozkoumat okolí. Z průzkumu se ale vracím zklamaný. Místní pobřeží nenabízí žádné pláže, je to tu samý balvan. A navíc, restaurace nenabízí žádné mořské plody, na které jsem se velice těšil. Po tom celodenním cestování se mi usíná snadno... jenomže ve 4:20 mě probouzí řev z mešity.

Středa 14.8.

Hned ráno nám na dveře klepe Svaťa z Lovosic (předseda celorepublikového fanklubu), který přiletěl z Prahy s dalšími 5ti fanoušky (Machy, fotograf Sparta forever Bombito a další) a přivezl nám vstupenky na zápas. Takže ještě jednou velké poděkování do Lovosic. Jdeme na snídani do hotelové restaurace, která se nachází v posledním patře, je odtud nádherný výhled na pobřeží. Zatímco s Radkem snídáme, tak se "svaťova" skupina vydává na prohlídku, směrem ke stadionu. Po snídani se vydáváme v jejich stopách a před stadionem se k nim připojujeme. Po návštěvě fanshopu se dolmušou (ve městě nejpoužívanější prostředek veřejné dopravy) vydáváme na Boztepe (což je vyhlídka nad městem) odkud je parádní výhled na celý Trabzon.

Posléze se vydáváme pěšky na hlavní náměstí Meydan, kde se většina z nás snaží objevit restauraci, kde by dostali pivo, což je v Trabzonu velký problém. Já jsem spokojený, když nacházím restauraci, kde si můžu dát rybu.
Zdejší majitel, nebo možná jenom zaměstnanec, pochopil, že jsme Sparťani, přichází k nám s vlajkou Trabzonsporu a chce se s námi společně vyfotit. Musím říct, že Turci jsou tu v Trabzonu milí a v pohodě, i když se o nich tvrdí, že jsou nejdivočejší fans v celém Turecku. Po nasycení se rybou prozkoumáme okolní uličky náměstí. Jde poznat, že město fotbalovým klubem žije. Přes ulice visí natažené provázky a na nich vlaječky Trabzonsporu.

Je tu spousta čajoven, kde u malých stolků, na malých židličkách, sedí místní obyvatelé a u čaje debatují o všem možném, k tomu hrají karty, nebo jiné stolní hry. Dokonce se tu nakonec podařilo najít i hospodu s čepovaným pivem, a tak je i Machy opravdu spokojen. Dolmušou se opět vracíme na hotel, kde si dáváme siestu. Večer se znovu vydáváme na Meydan na večeři a po ní do oné hospody s čepovaným pivem, sledovat evropský superpohár hraný v Istanbulu, mezi Liverpoolem a Chelsea.

Čtvrtek 15.8.

Den zápasu. Zatímco my s Radkem teprve vstáváme, tak "svaťova" skupina už je na cestě dolmušou mimo město, na pláž. My se po snídani jdeme projít po pobřeží. Odpoledne se opět všichni setkáváme na hotelu. Na recepci objednávám na 18. hodinu 2 taxíky na stadion. Takže před 18. hodinou sraz na recepci a můžeme vyrazit.

Jsem jediný, který vyráží rovnou v dresu. Ostatní raději vyslechli rady zástupců klubu, abychom se po městě nepohybovali ve sparťanských dresech. U stadionu už je plno a skoro všichni Turci si na mě ukazují. Nevím, jestli jsem tu za celebritu, za provokatéra, anebo se mám bát. :-) Téměř každý fanoušek je v dresu a každý druhý má dres s číslem 61. Číslo 61 je v Trabzonu považováno za magické číslo, a tak se tu s ním můžete potkat nejen na dresech, ale dokonce i PSČ začíná na 61. Stadion je nový, je pro 41 tisíc lidí a dnes má být téměř vyprodáno, takže to bude rachot.
A taky, že byl. Už při rozcvičce dávají o sobě domácí fans slyšet. A když hned ze začátku zápasu má ve své moci míč Sparta, tak se stadionem nese ohlušující pískot, jaký jsem ještě nikdy nezažil.

Něco málo k zápasu. Fotbal to byl z naší strany spíš o bojovnosti. Domácí se po brzké brance v 11. minutě uklidnili a mohli se soustředit na brejkovou hru. Naše šance na postup držel hlavně brankář Niţa svými skvělými zásahy. A postupovou šanci vykřesal v 78. minutě pěknou brankou Adam Hložek. Po brance, za relativního klidu na stadionu jsme v sektoru, kde se nás sešlo něco přes 20 začali skandovat Sparta, Sparta, a hned se na nás spustil pískot. Najednou šlo vidět, jak domácí na hřišti znervózněli. Škoda, že v 88. minutě viděl 2. žk Plavšić a musel ze hřiště. V 7. minutě nastavení se domácím podařilo dát z brejku rozhodující gól, zásluhou českého reprezentanta Filipa Nováka. Čím definitivně pohřbil naše naděje na postup. Stalo se tak už třetí rok po sobě, že končíme hned na úvodním soupeři v předkole. A 3. rok tak budeme bez skupiny EL.

Po zápase jsme tradičně drženi v sektoru asi půl hodiny. Ze stadionu se vydáváme na hotel pěšky po pobřeží. Ještě když na parkovišti u stadionu kličkujeme mezi auty, tak domácí na nás troubí a přátelsky nás zdraví. Kdybychom postoupili my, tak by to takto asi nevypadalo a odchod ze stadionu by byl určitě o hodně divočejší. Takhle byli domácí alespoň spokojení a přívětiví.

Pátek 16.8.

Den návratu. Svaťa a spol letí již ráno. Nám to letí až 21:35, s téměř 9ti hodinovým přestupem v Istanbulu. Busem se vydáváme do města Yomra, abychom tu našli pláž a konečně se vykoupali v Černém moři. Po příjezdu do města nás přivítá déšť. Nevidíme téměř žádné ženy. Plno mužů sedí v čajovnách u čaje a jejich ženy zatím pravděpodobně pracují, nebo hlídají děti. Nakonec nacházíme malou pláž a koupeme se v moři. Vzhledem k počasí jsme ve vodě téměř sami. Poté dáváme v restauraci jídlo a po něm se taxíkem vydáváme na letiště, na letadlo do Istanbulu.

Sobota 17.8.

Na druhý let čekáme až do rána, v 8:15 odlétáme konečně z Istanbulu, a 9:40 jsme ve Vídni. Po půl jedné odpoledne jsem konečně doma a my máme za sebou další výjezd s nepodařeným výsledkem.

Jak dlouho tohle ještě bude pokračovat, pane Křetínský? Že budeme v Evropě nekonkurence schopní? Snad už ta příští sezóna bude jiná!

Sparta forever!

S pozdravem Váš Martin Polák.


Trabzonspor - AC Sparta Praha 2:1 (1:0)

Branky: 11. Sorloth, 90. Novák – 78. Hložek. ŽK: Parmak - Plavšić, Krejčí. ČK: Plavšić. Rozhodčí: Kehlet – Hummelgaard, Sorensen (všichni Dán.).

Trabzonspor: Cakir – Pereira, Türkmen, Hosseini, Novák – Sosa, Parmak (84. Erdogan) – Ömür, Ekuban, Ekuban – Sorloth (79. Mikel).

Sparta: Nita – Sáček, Costa (60. Hancko), Radaković (67. Kozák), Hanousek – Hložek, Kanga, Hašek (76. Mandjeck), Krejčí, Plavšić – Tetteh.

Martin Polák | 21.08.2019 03:41 Vstoupit do diskuze
3