Blíží se sobotní čtvrtá hodina odpoledne, kdy nás má vyzvednout Sam. Vidíme se po dvou a půl letech. Kromě váhy žádné rozdíly. Jdeme k autu, které je zaparkované na chodníku – žádný stres. Nasedáme a frčíme směr St.Etienne, což je asi 50 km od Lyonu. Cesta, žádný zle. Máme velmi dobrého průvodce. Dáváme na něj (ono taky nic jiného nezbývá) a parkujeme cca 2 km od stadionu v jakémsi poloparku (něco jak zaparkovat v Letenském parku). Tam jsme chvilku v šoku, protože se Samuel zachoval jako typický Čech. Otevřel kufr a hle, chladící taška s logem Heinekenu. A plná!!! Říká, ať si dáme pivo radši teď, protože na fotbale je jednak drahé a druhak nic moc – jak později sami zjistíme. Kolem nás je shon, asi jako by probíhal nějaký pochod. Přijíždí jedno auto za druhým, všichni komplet v zeleném; ženy, děti, kluci,… prostě davy. Dopijeme pivko a vyrážíme na stadion, ke kterému proudí davy lidí. Do výkopu zbývají dvě hodiny.