Název : Čtyřicet let v hledišti Sparty, zpověď fotbalového fanouška
Autor: František Prückner
Rok vydání: 1998
Vydavatel: Nakladatelství a vydavatelství Bohemia, spol.s.r.o. 1998
Obálka a grafická úprava: Irena Vorlíčková, 1998
Slovo redakce:
Tuto knihu napsal neprofesionál - jeden z nás, fanoušků Sparty, což z ní na knižním trhu dělá doslova unikát. Pokud je nám známo, tak zatím žádný jiný fotbalový fanoušek se v naší zemi do podobného díla nepustil. Brzy si také na těchto místech budete moci přečíst recenzi. Zatím se svolením samotného autora (tímto ještě jednou děkujeme) uvádíme text z úvodního slova a záložky knihy, ve kterém se s dílkem i autorem včetně osvětlení důvodů tohoto jeho počinu blíže seznámíte. Můžeme ještě prozradit, že nám autor dal souhlas k uvedení několika pasáží této knihy, které se na tomto webu budou postupně taktéž objevovat. Těšit se můžete i na několik ukázek z nové verze publikace (rozšířená o posledních 10 let) , na jejíž dopsání se pracuje a jejíž vydání se plánuje na rok 2007.
První ukázka : Na cestě k titulu mistra (sezóna 1964-1965)
Druhá ukázka : O panování veselého krále Andreje Kvašňáka
Třetí ukázka : O kosmickém akčním radiu Jiřího Němce
PREMIÉROVÉ UKÁZKY Z PRÁVĚ DOPISOVANÉ ČÁSTI KNIHY:
O fotbalovém geniovi, který oddlužil klub, Tomáši Rosickém
Slovo úvodem:
Od fotbalového fanouška, který se po celý život zmítá v pavučinách bouřlivých vášní a nesoudných citů nelze v žádném případě očekávat objektivitu. Lze se od něho naopak nadíti záměrného zkreslování skutečnosti ve prospěch jeho klubu.A nejhorší jsou... Sparťané.
Fandím tomu báječnému klubu už od dětství a nechtějte tudíž po mně, abych o něm cokoliv špatného prohlásil a napsal. Nejsem fotbalovým archivářem ani odborným metodikem. O většině událostí jsem proto psal z hlavy - tj. tak, jak jsem si je v paměti uchoval. Literaturu a archivy jsem používal jen minimálně, vlastně jen tehdy, kdy to bylo nezbytně nutné. I z tohoto důvodu lze tedy očekávat, že valná část mnou uváděných faktů, a zejména názorů, má asi daleko k absolutní pravdě a objektivitě.
Nechtěl jsem však napsat encyklopedii ani román. Snažil jsem se jen o prostou výpověď fotbalového fanouška o jeho koníčku a všech souvisejících dějích. Nu a o hodnověrnost faktů a objektivitu názorů jsem se alespoň, věřte či nevěřte, poctivě snažil.
Mám jediné přání: aby se mezi čtenáři, bude-li jakých, našel alespoň jeden jediný Nesparťan, který by dočetl až do konce a řekl: "Bať, bať. Takhle nějak to bylo." O tom, že to řeknou Sparťané, nepochybuji.
Poznámka: Já vím, že Sparťan se má psát podle norem pravopisu s malým S. Jestliže je však běžné psát : "V tom do děje vstoupil sám Život." nebo "Tomu snad rozumí jen Bůh.", pak si myslím, že vzácná instituce Sparťanství mě k této pravopisné úchylce plně opravňuje.
(To, že se spolu svezou i Slávisté, Klokani aj. je ovšem důsledkem nejen jejich notoricky známé "kliky", ale i mé značné velkorysosti a tolerance.)
František Prückner
Stručnou charakteristiku autora knihy vám pak podá text na záložce jeho knihy:
Autor knihy ing. František Prückner (na obr.vlevo – vysvětlivka = vpravo na fotografii je kůň) je vzděláním ekonom a celý život se točí kolem počítačů (v poslední době, dle jeho slov, prý poněkud chaoticky). Jeho koníčky jsou pestré. Patří k nim kromě fotbalového fandovství i turistika (rovinná i vysokohorská) a literatura (krásná i ošklivá). Když jsme se ho zeptali na motiv sepsání této knihy, řekl: „Žádný motiv jsem neměl. Byla to moje sparťanská povinnost…“. To však bylo vše, co jsme se od něho dozvěděli. Než jsme stačili položit další otázku, hodil si batoh na záda a odešel. Asi na Spartu. Ostatně, nevadí. Všechno ostatní se o něm dozvíte z knihy.
Dovětek autora (Leden 2006):
Titulka
Můj nakladatel ovšem tehdy záhy zkrachoval a místo honoráře se se mnou vyrovnal naturálně - pár stovkami exemplářů mé vlastní čerstvé knihy. Bylo to dost hořké sousto, na druhé straně však, v duchu starého dobrého českého přísloví o tom, že „všechno špatné je vždy pro něco dobré“, ze mne takto vynuceně udělal dočasného prodejce knih a vyučil mě tak vlastně nové profesi. Bylo to humorné, paradoxní, zajímavé a venkoncem pro mě i užitečné, neboť se mi významně rozšířila orientace ve světě volného tržního podnikání, což se třeba v důchodu ještě může hodit.Další události, navazující na vydání mé knížky však už byly výhradně příjemné :
Seznámil a spřátelil jsem se s archivářem Sparty, panem Václavem Borečkem, který mi již při vydání knížky vydatně pomáhal a i následně mi ochotně poskytoval všelijaké potřebné materiály. U něho v kanceláři i v lokále U Pivrnce.
Seznámil jsem se s bývalým kapitánem Sparty Zdeňkem Caudrem, který mě potěšil tím, že přišel na moji autogramiádu, kterou uspořádal v Arbesově knihkupectví můj přítel, známý pražský knihkupec Vráťa Ebr a všichni jsme si pak dlouho u vínečka povídali o starých dobrých časech a staré dobré Spartě.
Zúčastnil jsem se zasedání Fanklubu Sparty a seznámil jsem se tam, kromě jiných, se vzácným člověkem - panem Rudolfem Baťou.
Byl jsem pozván na jedno z pravidelných setkání starých internacionálů Sparty a Slávie, které organizovali velcí sympaťáci - Tadeáš Kraus a Ota Hemele. Popovídal jsem si tam s nimi i dalšími Sparťany : Miroslavem Čtvrtníčkem, Jiřím Gůrou, Pavlem Dybou, Pavlem Sirotkem, Františkem Chovancem, ale i se Slávisty : Alexou Bokšayem a Jiřím Hildebrantem. Byl to pro mě velký svátek, vidět zblízka fotbalové idoly z dob svého mládí a povídat si s nimi. Shledával jsem je stejně mladými a bystrými, jací byli tehdy, před mnoha lety. Oslnili mě svou skromností, šarmem a vtipem a nenašel jsem u nich ani náznak toho, co je u dnešních hráčů tak často k vidění – přehnaného sebevědomí a světáctví, frajeřiny a primadonství.
A nakonec jsem nalezl řadu přátel na sparťanském webovém fóru. Nejprve jsme se znali jen „virtuálně“, ale pak jsme se domluvili a postupně se poznávali i osobně - před zápasy i při nich, na Spartě i při televizních přenosech v různých pražských sportovních lokálech. Vždy před Vánoci konáme dokonce i velkou valnou hromadu a bývá tam družné a rušné klima. Takové, jaké je běžné mezi přáteli, kteří mají svou společnou lásku a koníčka.
A tak mě ta moje knížka obohatila nejen jako autora o pocit, že jsem snad odvedl slušnou práci a pár lidem udělal radost, ale i jako člověka, který poznal nové lidi a získal nové přátele.
Co jsem si mohl přát víc ?
František Prückner
