roboACS | 28.12.2017 16:40

Byla to 20.12.2017 poměrně šokující zpráva. Nikdo jsme to nečekali, ale čas prostě nejde zastavit. Všichni stárneme. Tomáš Rosický definitivně ukončil fotbalovou kariéru. Jeho tělo již několikrát naznačovalo, že už se to blíží, ale hlava byla vždycky proti. Jeho tělo již několikrát naznačovalo, že už se to blíží, ale hlava byla vždycky proti. Teď už podle Tomášových slov i hlava vyhlásila stopku. Ne neukončil kariéru ze zdravotních důvodů. Už mu prostě chyběla motivace do dalšího zimního tréninkového trápení. Své v tomto jeho rozhodnutí asi sehrála i současná situace klubu. V této sezoně už můžeme na titul zapomenout. Něco se tu v létě začalo budovat a bohužel zatím nikdo přesně neví co. Tomášovi je 37 a další sezona je proklatě daleko. Prostě usoudil, že v tuto chvíli bude Spartě více než na hřišti prospěšnější v jiné funkci ve vedení klubu.

Už tady na stránkách byl jeden dobře sepsaný článek o Tomášovi, ale ten hodnotil jen konec jeho kariéry v klubu. Já jsem jen o necelý rok mladší než Rosa a tak jsem měl tu čest být u toho, když v našem milovaném klubu jako mladý začínal. Přece jen už je to nějakých skoro dvacet let dozadu a tak si přesně nepamatuji, kdy jsem Tomáška viděl poprvé na vlastní oči na posvátném letenském trávníku. Čerpám z dostupné literatury z knížky Tomáš rosický - hvězdám v patách. Poprvé v soutěžním utkání nastoupil v dresu áčka 13.4.1999 od první minuty v pohárovém utkání proti Brnu, ve kterém jsme vyhráli 1:0. První šanci v áčku mu tak dal trenér Zdeněk Ščasný. I kvůli reprezentačním povinnostem v dresu u18 si na prvoligovou premiéru počkal ještě další měsíc. 16.5.1999 střídal ve 22 minutě Soviče v utkání proti Jablonci. V tom utkání jsme vyhráli 2:0 a při zaváhání sešívek v Olomouci jsme slavili mistrovský titul. Poslední zápas před odchodem do Borussie Dortmund odehrál 1.12.2000 kdy svým výkonem přispěl k výhře nad Slavii 3:1. Přes angažmá v Borusii Dortmund a v Arsenalu Londýn se v létě 2016 vrátil ukončit kariéru zpět do svého mateřského klubu. Ale to už je všem dobře známá historie. Já dnes chci zavzpomínat hlavně na jeho první působení v našem klubu.

Jak jsem již psal, jsem jen o necelý rok starší než Tomáš. Dnes chodím občas kouknout i na naše mládežnické výběry, takže leckterá jména hráčů znám ještě než se dostanou do našeho áčka nebo často do jiného ligového klubu. Na jaře 1999 jsem i já byl mládežník a navíc jsem ani nebydlel v Praze a jako student moc peněz nemaje, jsem byl rád, když jsem se občas dostal na Letnou na áčko natož abych ještě jezdil někam všude možně po městě (tehdy neměla mládež jedno sídlo jako dnes na Strahově, ale hráli na různých hřištích). Vím určitě, že na jeho pohárové premiéře s Brnem jsem nebyl, ale určitě nešlo přehlédnout ty články v tehdejším tisku, kde se psalo o jeho mimořádném talentu a další ódy na radost.

Když se řekne Tomáš Rosický tak nikdy nezapomenu hlavně na to, že:

1. Byl vyhlášen talentem roku 1999

2. ve své první celé ligové sezoně se v áčku Sparty prosadil na tolik, že se již na podzim stal pro trenéra Ivana Haška nepostradatelným hráčem základní sestavy a brzy přerostl i naší ligu, za což si vysloužil nejen svůj druhý mistrovský titul, ale i individuální ocenění Král ligových trávníků 1999/2000.

3. jeho výkony na hřišti byli výborné a občas skoro jako z jiné galaxie. Nikdy se nebál míče, vždycky dokázal vymyslet něco geniálního. Jak sám říká, měl kolikrát větší radost z parádní přihrávky než když sám vstřelil gól. A že jich z postu tvořivého záložníka i dost nastřílel. Památné jsou jeho výkony proti Českým Budějovicím při výhře 7:0, proti Liberci, kdy při výhře 4:1 dva góly dal a na jeden přihrál a samozřejmě další utkání. Ale nejslavnější ligové utkání, které si s ním spojuji se na vyprodané Letné odehrálo 6.5.2000 kdy jsme ve 28 kole rozdrtili doma sešívky 5:1, ti pak táhli domu kanály a Sparta slavila titul. V tom utkání jsme dokonce prohrávali, ale jen chvilku. Asi po minutě ihned z protiútoku vyrovnal Vráťa Lokvenc a pak už to byl uragán. Nezapomenu ani na moment, kdy miminko (tak mu tehdy říkali spoluhráči, protože byl nejmladší) po zápase skočil do náruče maséra Edy Poustky a od něj dostal dudlík.

4. když už bylo jasné, že přerostl naší ligu a Sparta ho neudrží odešel do Borussie Dortmund za 400 milionů korun, což byla tehdy nejvyšší částka, jakou kdy nějaký klub zaplatil za Českého hráče. Až o rok později ho překonal přestup Pavla Nedvěda z Lazia Řím do Juventusu Turín.

5. vynikal i v Lize mistrů, kde svými výkony přispěl k postupu do osmi finálové skupiny. Nezapomenutelný je hlavně jeho výkon v domácím zápase proti Spartaku Moskva, který jsme rozdrtili 5:2 a Rosa dal gól po parádní individuální akci, který zakončil oslavou kdy skočil za míčem do branky dole pod kotlem. Já tehdy byl po druhé na Lize mistrů. Ještě jsem nemakal a lístky jsem si tehdy nemohl dovolit. Tenhle jsem tehdy vyhrál v soutěži na rádiu Zlatá Praha (dnešní Fajn rádio) a sice jsem nebyl v kotli, ale byl jsem přímo za tou brankou kam ten gól padl. Jako by to bylo včera...

Zavzpomínal jsem na Tomášovo působení v dresu Sparty. Jeho kariéra byla samozřejmě mnohem bohatší. Získal titul s Dortmundem, deset byl v Arsenalu, zahrál si více než sto zápasů za repre, získal hromadu dalších individuálních ocenění, ale o tom už bylo všude možně napsáno dost. Tohle je web Sparťanských fanoušků. Takhle já vzpomínám na Sparťanskou část kariéry naší Legendy Tomáše Rosického.


roboACS

roboACS | 28.12.2017 16:40 Vstoupit do diskuze
4