Martin Polák | 02.08.2017 19:36

Z času na čas jsem se na internetu rád podíval na záběry z bělehradských fotbalových derby, s neopakovatelnou, napjatou, až pekelnou atmosférou. A tak jedním z mých fotbalových přání bylo, podívat se se Spartou do Bělehradu a zažít tu atmosféru na vlastní kůži. A toto mi letošní los 3.předkola EL umožnil. Když Crvena Zvezda zpečetila svůj postup přes Irtyš Pavlodar, s posledním hvizdem rozhodčího jsem zvolal jako Švejk: Na Bělehraaaad!

V podstatě hned druhý den po losu jsme měli naplněné auto. :-) Pár dní před odjezdem ale vypadl z pracovních důvodů Jára z Bánova, a protože jsme za něho nesehnali náhradu, vydali jsme se na Balkán ve třech. Tradičně já a Radek z Hluku, a s námi Šimi z Hradčovic.

Středa 26.7. 7:15: Vyrážíme z Uherského Brodu. Cesta docela dobře utíká, v pohodě jedeme až po maďarsko-srbskou hranici. Zde se zdržíme 1,5 hodiny. Když jsme v koloně hodinu, tak mi přichází sms od Mariána z Turnova, že už jsou ubytovaní. Marián letěl s Danem z Prahy a jsou na stejném hotelu jako my. Dál už se zase jede v pohodě a tak v 16:30 přijíždíme do svého cíle Villa Bulevar. Náš hotel je 500 metrů od stadionu, auto parkujeme v garáži, kde zůstane až do pátečního odjezdu. Ubytujeme se, dáme sprchu a těšíme se na obhlídku Bělehradu.

Naše první kroky vedou ke stadionu Marakana. Jde poznat už na první pohled, že stadion hodně pamatuje, zub času se na něm dost podepsal. Vcházíme i do útrob hlavní tribuny, kde je jak oficiální fan shop Crvene Zvezdy, tak i Delije (což je fanouškovská skupina CZ). Jelikož CZ vyznává stejné barvy jako náš úhlavní nepřítel a ještě k tomu mají na obchodu napsáno Delije Sever (tedy kotel mají stejně jako "ti za tratí" na severu), tak se zde cítím docela nekomfortně. A hned poté, co udělám pár fotek s výhledem na hřiště, raději Marakanu opouštím. Od stadionu se vydáváme k chrámu svatého Sávy, což je jedna z nejvýznamnějších dominant Bělehradu. Poté jdeme pěšky směr Dunaj. Cestou usedáme na zahrádce jedné z mnoha restaurací k večeři.

Po jídle pokračujeme směr Dunaj, a postupně začínám být docela zklamaný, protože jsem čekal, že je Bělehrad hezčí město. V porovnání s jinými hlavními městy na Dunaji, jako je Vídeň a Budapešť, Bělehrad značně zaostává. Člověk si ale musí uvědomit, že je na Balkáně, který je politicky i nábožensky nestabilní, což se v minulosti projevovalo častým válčením (poslední bombardování zažil Bělehrad 23.4.1999). A ono jak se válčí, tak se těžko něco buduje. I když momentálně v Bělehradě panuje čilý stavební ruch, je tu spousta rozkopaných ulic, které se opravují.

Poté co máme v nohách několik kilometrů a zjištění, že jsme značně vzdáleni od hotelu, tak si v trafikovém stánku (kterých je tu plno a mají otevřeno 24 hodin denně) kupujeme 24 hodinovou jízdenku na místní MHD za 290 srbských dinárů (asi 80 Kč). Máme štěstí, že se zrovna nacházíme na zastávce, odkud jede linka busu 48, a tak bez přestupu dojedeme až k hotelu. V obchodě u stadionu Marakana si ještě něco nakoupíme a jdeme na hotel. Je kolem 22.hodiny a na recepci sedí Marián s Danem. Konečně se můžeme přivítat. Chvíli ještě s nimi sedíme na recepci. Já popíjím víno, ostatní pivo a čile debatujeme. Během debaty z hotelu odchází skupinka mladých Poláků. Po dopití vína a piva se chceme odebrat na pokoje. Ale Šimi vytahuje sparťanské samolepky, a já navrhuji, ať je jdeme vylepit na stadion k sektoru Delije. Šimi je pro a tak se spolu, o půlnoci, vydáváme vylepšit chátrající stadion. K našemu překvapení stadion neustále obchází pořadatelé, kteří zřejmě hlídají, aby v noci nikdo nedostal na stadion nějakou pyrotechniku, nebo výbušniny. Jinak mi to nedává smysl. Přesto se nám pár samolepek daří nakonec nalepit, a uspokojeni se vracíme na hotel.

Čtvrtek 27.7., v 5 hodin mě obudí hlučná skupinka Poláků, která se zrovna vrátila z diskotéky. Pak už se mi usnout nedaří. Po snídani vycházíme pěšky ke stadionu Partizanu Beograd. To už používáme téměř výhradně místní MHD, kterou se vydáváme do centra. Náš cíl je místo, kde se řeka Sáva vlévá do Dunaje. Zde si to v poklidu procházíme, v říčním přístavu na Sávě si dáváme oběd. Asi ve tři hodiny, se kombinací autobusu a tramvaje vracíme na hotel. V 19 hodin opět vycházíme, už na utkání na Marakanu. Při odchodu z hotelu si všímám, že vedle našeho auta parkuje i jiné auto s pražskou SPZ. Na stadioně zjišťujeme, že to auto patří Sektorovi. S ním ještě dorazili Stoupa, Eva a Gaginek. Jakmile vybíhají na hřiště k rozcvičce rozhodčí, náš sektor jako jeden muž spustí: "UEFA mafia, UEFA mafia!" Což domácí fans oceňují potleskem.

Blíží se čas výkopu a domácí vytahují choreo a zpívají píseň, kterou si za války zpívali srbští vojáci... tam kde je má vesnice, tam je Srbsko. Jde z toho mráz po zádech... stejně, jako výkon naší obrany v prvních 15-ti minutách zápasu. Ach jo..Mám pocit, jako by za nás nastoupili dorostenci. Všude byli pozdě. Jen kroutím hlavou, co s námi domácí provádí. Katastrofální byl Mareček, dělal klíčky dozadu do hráče. Snad 60 nahrávek dal dozadu nebo dostrany. A když chtěl dát konečně 61.nahrávku dopředu, tak ukopl krtkovi hlavu. :-( Jediným pozitivem byl snad jen výkon Srdjana Plavčiće, který měl proti svým bývalým spoluhráčům zvýšenou motivaci.

O poločase dochází k přátelským projevům mezi oběma tábory. To když si někteří jedinci vyměňují trika a společně s Delije dáváme odpovídačku. Když Delije spustilo: Kosovo! My jim odpovídali: Srbija! Osobně nemám rád, když se do fotbalu a sportu obecně tahá politika, ale tady na Balkáně to nějak svým způsobem patří k sobě. Takže i já hlasitě odpovídám: Srbija! Pak ještě proběhla výstižná odpovídačka UEFA! Mafia! Za bystrou spolupráci od domácích sklízíme mohutný potlesk. Ten se naopak od nás nedostává po zápase Sparťanským hráčům, kteří přišli pod sektor poděkovat za podporu. Se smíšenými pocity odcházíme a míříme na hotel.

Pátek 28.7. ráno dáváme snídani a jdeme utratit poslední dináry. Napřed znovu jdeme na stadion do fan shopu, ze kterého jde vidět na hřiště. Všímáme si, jak je neskutečně rozbité. U auta nám ještě jeden Srb děkuje, jak jsme včera fandili na podporu Srbů, dává si s námi společnou fotku. V 10 hodin vyrážíme k domovu. Na srbsko-maďarské hranici stojíme v koloně 4 hodiny. Ze začátku se bavím ještě s jednou posádkou z Chomutova (kteří vyrazili autem v 5 - brr) a vylepujeme sparťanské samolepky na svodidla a jiné různé plochy u cesty. Ale i to mě po hodině a půl přestalo bavit. Po tomto úmorném čekání na hranici, už nás dál žádné výrazné zdržení nepotkalo a tak jsme se ještě v Komárně zastavili na kebab u cesty. Asi ve 22 hodin jsme po 12-ti hodinové cestě doma.

Z časových a pracovních důvodů píši report až po remíze s Bohemkou, a pomalu se už blíží i čtvrteční odveta. Věřme, že vše se ještě v dobré obrátí, že CZ Beograd porazíme 3:0, a postoupíme dál.

Protože Sparta forever!

S úctou Váš Martin Polák


FK Crvena Zvezda – AC Sparta Praha 2:0 (1:0)

Branky: 13. Boakye, 65. Kanga

ŽK: Le Tallec - Vatajelu

Crvena Zvezda: Borjan - Rodić, Le Tallec, Savić, Stojković - Donald, Jovičić – Milić (74. Gobeljić), Kanga, Ricardinho (61. Radonjić) – Boakye (87. Pešić).

Sparta: Dúbravka – Karavaev, Kaya, Štetina, Vatajelu (46. Čivić) – Mandjeck, Mareček – Plavšić (77. Ben Chaim), M. Frýdek, Juliš (46. Lafata) – Janko.

Rozhodčí: Lapochkin – Lebedev, Glot (vš. Rusko)

Martin Polák | 02.08.2017 19:36 Vstoupit do diskuze
0