Když se u nás v práci letos v lednu plánovali dovolené na rok 2016, vzal jsem do ruky kalendář a rozpis ligy a koukám, že je v květnu výjezd do Brna uprostřed týdne. Říkal jsem si, že by se v Brně nebo pak nejpozději doma s Jihlavou mohl slavit titul. O to bych samozřejmě nerad přišel a tak jsem si ne tento týden naplánoval dovolenou s tím, že bude čas i na pořádnou chlastačku spojenou s oslavou titulu. Leč člověk míní a realita mění.

Již pár týdnů je jisté, že se žádná oslava titulu konat nebude. Co tedy s tou dovolenou. Rozhodl jsem se nic neměnit a výjezd do Brna pojmout jako turistický výlet. Rozhodil jsem sítě, jestli se někdo nepřidá. Nikoho takového jsem nenašel a tak jsem jel sám. Obvykle své reporty píši tak nějak všeobecně a věnuji se hlavně fotbalu a atmosféře na stadionu. Dnes můj report bude trochu obsáhlejší. Pokud vás zajímá, jak jsem si užil turistický výlet do Brna, čtěte dále.

Z Prahy jsem vyrazil vlakem railjet ve středu hodně brzy ráno. V batohu sbalené věci na dva dny. Žádné ubytování jsem ale do předu zajištěné neměl. Tak nějak jsem doufal, že nebudu spát někde na nádraží. Za popíjení lahodné plzničky cesta celkem příjemně utekla a tak již lehce před půl dvanáctou vystupuji v Brně na hlaváku. Zakupuji mapu města a tak nějak se nestačím divit, kam jsem se to dostal. Samotné nádraží a jeho okolí je naprosto strašidelný. Absolutně nevyhovující příšerná budova. Prý se již 105 let uvažuje o přesunu nádraží dál od centra. Rozhodování tady asi nemají úplně nejrychlejší, ale něco by s tím dělat měli. A těch pochybnejch existencí všude. No Sherwood s Florencí. Tam mi jednou cikánská babička nabízela pravé zlato za dvě kila. Tady jen nový prostor. Raději rychle pryč. Jenže kam? Poradil jsem s mapou a rozhodl se takto. Úkoly pro první den: lehce prolézt centrum, kouknout na Lužánky, omrknout tu celkem slavnou vilku, jak o ní v posledních letech poměrně dost mluvili v telce, někde se slušně najíst, sehnat nocleh a samozřejmě pokud možno i stihnout fotbal.

I tedy vyrazil jsem. Kvůli hledání penzionu nebo ubytovny jsem zavrhl variantu šalina a šel hezky pěkně po svých. Trochu foukal vítr, ale jinak bylo krásně teploučko. Jako první se mi podařilo najít území zvané Ponava, kde je Boby centrum a také zřícenina jménem Lužánky. Že se tady už dlouho nic nedělo (vyjma mercedesova posekání trávy a pokácení stromků), dávají tušit nejen rozbitá okna, ale i nápis FC SA Brno. To už je hodně dávno, co se takhle klub jmenoval. Torzo stadionu připomíná spartakiádní stadion na Strahově. Schválně, co se zřítí jako první? Tenhle areál by si určitě zasloužil nějaké větší využití než jen jako výcviková plocha pro autoškolu. S nápisem na zdi, že fotbal patří za Lužánky lze souhlasit.

O chvilku později jsem našel tu slavnou vilku. Nějak mě nenadchla. Prostě barák se zahradou no. Od nějaké větší prohlídky mě odradila i rozkopaná ulice. O něco později se v ulici Rybníček poměrně nečekaně setmělo. Nebylo hlášeno žádné zatmění slunce, to jsem jen objevil základní školu pro národnostní menšiny...Co jsem ještě ale stále neobjevil byla nějaká příjemná hospůdka s papáním a nějaké to místo na hajání. V Boby centru to není asi úplně za lidovku, ve vilce se spinkat nesmí a na domov seniorů mám snad ještě pár desítek let čas.

Posouvám se šalinou do Králova pole. Sehnat ubytování zde by bylo terno. Ve dvou penzionech jsem, ale neuspěl. Přemohly mě hlad a žízeň. Dobře jsem se najedl a napojil v Pohádkové hospůdce. Do zápasu zbývají dvě hodiny. Už jsem byl trochu nervózní. Varianta nádraží nebo noční cesta vlakem v půl druhý začala být reálná...Naštěstí mám chytrý telefon. Tauferovy studentské koleje nabízejí na dnes ještě volné pokoje. Za pětikilo i se snídaní. Rychle jsem to zarezervoval, dopil a ještě rychle najít, kde to je. Naštěstí to bylo jen jednu stanici tramvají. Ubytování tedy zajištěno. Dvoulůžkový pokoj. Toaleta a sprchy společné pro dva pokoje. Ale vedlejší pokoj je prázdný. Juchůůů. K naprosté dokonalosti chyběla jen nějaká studentka na pokoji. Vůbec jsem si mezi těma mladejma připadal trochu divně. Co až půjdu zítra do jídelny na snídani?

Hurá na fotbal. Jdu s davem. Policajti všechny domácí vyhánějí pryč. Jen já jsem v puštěn. Na připomínky z davu jsem raději nereagoval. U sektoru hostů bylo vidět hromadu čertů, ale skoro žádné fanoušky. Tak nějak jsem to čekal, ale i tak to bylo nepříjemné. Ale hold pracovní den, z Prahy celkem daleko a už nejde o titul. Hromada lidí si šetří dovolené na důležitější zápasy.

V sektoru se nás sešlo asi 250. Pár lidí z Prahy, tradičně Lovosice a Týnec plus moraváci. Snažili jsme se fandit, ale asi jsme moc slyšet nebyli. O pauze dorazili i Falanga aspol. Rozeřvávání sektoru se ujal Zeb. Support se trochu zlepšil, ale i tak to žádná sláva nebyla. Chyběly jak megafon s bubnem, tak i takový ten pořádný zápal do hry. Ten bohužel chyběl i fotbalistům na hřišti. Žádná fotbalová paráda to nebyla. Sparta sice měla územní převahu, ale jen po šestnáctku. Chyběli šance. Domácí bránili a hrozili z protiútoků. V závěru se jim jeden podařilo zakončit a tak utkání nevalné kvality, kterému by více slušela remíza, vyhráli 1:0.

Utkání přihlíželo 10200 diváků. Údajně bylo vyprodáno. Domácí se prezentovali na začátku utkání velkou choreografií na protilehlé tribuně oslavující všechny hráče a trenéra, kteří se tímto zápasem loučili s klubem. Ve druhé půli se prezentovali nápisem mrtvej sparťan dobrej sparťan a slušným množstvím pyrotechniky. Těžko říci, kde je více buzerantů? Jestli v Brně nebo na Letné? Človíček neznalý českých poměrů to podle skandování tribun neměl šanci poznat.

Po utkání jsem se raději než do nějaké nálevny plné slavících brňáků přesunul na pokoj a k večeři si dal dvě pivka a rohlíky s paštikou. A hajdy na kutě. Ve čtvrtek ráno bylo potřeba poměrně brzy vstát. Snídaně se totiž podávají od sedmé do devíti.

Vstal jsem již v 8:40 a v jídelně tak byl zcela sám bez studentek. Po vydatné snídani bylo potřeba stanovit plán druhého dne: centrum města a všechny ty slavné brněnské údy (hodiny a socha Jošta), Špilas, hospoda a vlak. Do centra jsem se přesunul tramvajkou. Řidič byl tak trochu kaskadér, nebo to řídil poprvé, ale hlavně že jsem tu jízdu přežil.

Na náměstí Svobody jsem pozoroval lidi jak strkají své údy do černého údu a snaží se chytit kuličku, údajně také černé barvy. Usoudil jsem, že socha Jošta by mohla být v Joštově ulici. A skutečně. Vyfotil jsem si tedy další brněnský úd, plus ještě sochu T.G.M. před jednou z mnoha zdejších univerzit a hurá do kopečka na Špilas.

Docela solidně se rozpršelo a tak nebylo moc turistů. Docela příjemná záležitost, být na hradě skoro sám. To se člověku často nepovede. Tedy né že bych na hrady chodil nějak často. Častěji chodím do restauračních zařízení. A tak i svojí návštěvu obydlené zatáčky u Vídně jsem zakončil v hospodě. V originál restauraci Padowetz jsem se slušně najedl i doplnil tekutiny. Největší vesnici v republice jsem opustil vlakem reiljet ve 14:38.

Kdož jste dočetli až sem děkuji. Nafackovat za zbytečně strávenou hodinu života mi můžete už v sobotu, kdy se uvidíme na Letný.

roboACS


FC Zbrojovka Brno - AC Sparta Praha 1:0 (0:0)

Branka: 88. Hyčka

ŽK: Lacko, Brigant - Mareček, Fatai, Krejčí

Brno: Melichárek - Hyčka, P. Buchta, Košťál, Keresteš - Pašek, Lacko, Zoubele (85. Brigant), Malík (73. R. Buchta), Lutonský (63. Chrien) - Řezníček.

Sparta: Bičík - Zahustel, Piško, Costa, Krejčí - Konaté (65. Fatai), Dočkal, Mareček, Matějovský, Jiráček - Juliš (78. Lafata).

Rozhodčí: Paták - Moláček, Hrabovský.

Diváci: 10200.