Dne 8. prosince 2015 podepsala AC Sparta Praha smlouvu na 4,5 roku, tedy do konce sezóny 2019/20, s Ondřejem Mazuchem. Jednalo se o první zimní letenskou posilu, kterou vám nyní i díky exkluzivnímu rozhovoru pro Sparta Forever představíme.

Šestadvacetiletý rodák z Hodonína trénuje se Spartou od léta 2015, odkdy byl téměř šest měsíců volným hráčem. Zajímavostí je, že na podzim minulého roku byl dle serveru transfermarkt.de druhým nejhodnotnějším fotbalistou v Evropě beze smlouvy, s hodnotou 4,5 milionu Euro (kolem 120 mil. Kč). Údajně měl jednat s týmy jako Bruggy, Norwich, Middlesbrough, Dynamo Moskva, New York City nebo Leicester, přesto dal přednost Spartě, kde našel zázemí, a která by mu měla nejlépe umožnit, aby se vrátil v plné síle. Předpokládá se, že by měl nastupovat na pozici stopera, kde jeho dalšími konkurenty jsou Jakub Brabec, Mario Holek a Costa, kromě toho ale může hrát i krajního obránce. V lednu nastoupil do prvního zápasu po desetiměsíční pauze - při svém (nesoutěžním) debutu v rudém dresu odehrál poločas proti druholigovému Ústí nad Labem, kdy Letenští nakonec zvítězili 7:1.

Ondřej Mazuch nakoukl do dospělého fotbalu v Brně. V zimě 2006 o něj projevilo zájem několik evropských velkoklubů – Juventus Turín, Inter Milán, Arsenal, ale nadějný obránce se rozhodl pro Leverkusen. Součástí plánovaného přestupu za 40 miliónů korun byla podmínka, že hráč bude ještě jeden a půl roku hostovat v moravské metropoli. Leverkusen však nedodržel termín splátek, a tak Brno v létě 2007 prodalo Mazucha do italské Fiorentiny za téměř dvojnásobek než do Německa. V Itálii čerpal první zahraniční zkušenosti, měl možnost trénovat s prvním týmem a jeho hvězdami typu Adrian Mutu, Ricardo Montolivo či Alberto Gilardino, v Serii A ovšem nenastoupil do jediného utkání. Po dvouletém působení ve Florencii tak následovalo hostování v belgickém Anderlechtu Brusel, s nímž v sezóně 2009/10 slavil mistrovský titul a v létě se jeho hostování proměnilo v přestup, za což Fiorentina vyinkasovala 1 milion Eur (25 mil. Kč). Mazuch patřil v „královském klubu“ do základní sestavy až do zranění třísel v červnu 2011. Před třemi lety zamířil za částku přesahující 3 miliony Euro (80 mil. Kč) z Belgie na Ukrajinu do Dněpru Dněpropetrovsk, kde se potkal mj. s českým brankářem Janem Laštůvkou. S Dněprem zažil mnoho povedených zápasů, jak v pohárové Evropě, tak v lize. Naposledy za něj nastoupil v prosinci 2014, následně si v zimní přípravě přetrhl přední křížový vaz v koleni, na jaře se podrobil operaci a v létě mu na Ukrajině skončila smlouva.

Zkušený obránce a výborný hlavičkář má za sebou také bohatou reprezentační kariéru, zvlášť v mládežnických kategoriích ověnčenou mnoha úspěchy. V roce 2006 dosáhl s výběrem do 17 let stříbra na ME, o rok později slavil na evropském šampionátu do 19 let bronz a vše vyvrcholilo téhož roku na Mistrovství světa do 20 let. Na tomto šampionátu konaném v Kanadě si došel náš juniorský národní tým, v jehož základní sestavě nechyběl Ondřej Mazuch, pro stříbrné medaile – až ve finále podlehl 2:1 Argentině v čele s Sergiem Agüerem, nejlepším hráčem turnaje. Poslední, již čtvrtou mládežnickou medaili získal na ME U21 v Dánsku 2011, které ale mělo pro Čechy hořkou příchuť, protože v boji o účast na LOH 2012 v Londýně prohrál se slabým Běloruskem. Premiéru v reprezentačním áčku si odbyl v roce 2010 při přátelském mači proti Turecku a dosud má na kontě za seniorský tým čtyři starty, přičemž poslední je už dva roky starý a pouze jediný byl v ostrém soutěžním zápase, a to konkrétně na podzim 2013 v Bulharsku v rámci kvalifikace na MS 2014 (Češi tehdy vyhráli 1:0 a Mazuch odehrál celých 90 minut).








Dost už bylo faktů a čísel o Ondřeji Mazuchovi, níže už bude povídat on sám.

Jak probíhá sparťanská zimní příprava?

Jsou to teprve tři týdny, co nám zimní příprava začala a zatím byla především o nabírání síly a kondice. Každý den jsme trénovali dvojfázově – dopoledne bylo běhání nebo posilování a odpoledne většinou tréninky na hřišti s balonem. Takže dá se říct, že za sebou máme tu hrubší část zimní přípravy, což bylo znát i v zápase s Dortmundem, který se nacházel v úplně jiné fázi než my, protože byl odpočatý a připravený na ligu, zato my jsme měli těžké nohy. Teď už nás čeká soustředění v teple ve Španělsku, kde se budeme zaměřovat na práci s balonem a taktiku. Máme na plánu i tři přátelské zápasy, takže věřím, že se do toho všichni dostanou a na start jarní části budeme stoprocentně připravení.

Co rozhodlo, že jste si ze široké škály nabídek vybral právě Spartu?

Psalo se, že se o mě zajímalo dost klubů, ale ne všechno byly konkrétní nabídky. Je ale pravda, že třeba z Leicesteru se ozvali a měli zájem, abych se tam přijel ukázat a týden s nimi trénoval, aby mohli i vidět, v jakém stavu je mé koleno. Návrat do Česka bylo ale logické vyústění celého posledního půlroku, kdy jsem se tady na Letné připravoval. Mám tady své doktory, lidé na Spartě znají mé koleno a důvěřují mi, takže pro mě to byla nejlepší volba. Jsem rád, že tady na Spartě můžu být, a že mi nabídla smlouvu na čtyři a půl roku. Věřím, že se mi tu bude dařit a vyhrajeme spoustu trofejí.

Je pravda, že je Vaším vzorem sparťanská legenda Tomáš Řepka? Z jakého důvodu?

Tomáše Řepku jsem měl rád jako osobnost a líbil se mi i jeho herní styl, takže se dá říct, že to můj vzor byl. Pamatuji na něj především jako fotbalistu West Hamu a Fiorentiny, kde jsem ostatně také hrál a lidé tam na něj vzpomínají a je to pro ně veliká osobnost. Není ale pravda, že by mělo být mým cílem stát se novým Řepkou, byť bych za to byl rád.

S výběrem čísla ve Spartě to ale spojené není - už v Anderlechtu jsem hrál s dvojkou, v Dněpropetrovsku poté s trojkou, a protože trojku tady měl Michal Breznaník, tak logicky padla volba na dvojku.

Na které z Vašich zahraničních působení vzpomínáte nejraději?

Když to vezmu od začátku, tak do Fiorentiny jsem odcházel velmi mladý, bylo mi 18 let a dá se říct, že jsem byl tenkrát ještě tele (úsměv). V Itálii to pro mě byla první veliká zahraniční zkušenost. Trénoval jsem s áčkem Fiorentiny a hrál za juniorku, v áčku mám jen dva starty, oba v Coppa Italia, když jsme hráli proti Ascoli. V Anderlechtu jsem začal hrát dospělý fotbal, hráli jsme Evropskou ligu a vyhráli jsme i ligový titul, takže z fotbalového hlediska to bylo určitě úspěšné působení.

Po dvou a půl letech v Bruselu jsem už měl chuť vyzkoušet něco nového a zároveň zůstat v zahraničí a z Dněpropetrovsku jsem dostal dobrou nabídku. V Dněpru přišly další úspěchy, v ukrajinské lize jsme dokonce skončili druzí (za Šachtarem Doněck, pozn. red.), což byl pro klub historický úspěch. Rok poté jsme se dostali až do finále Evropské ligy, kde jsme ale prohráli se Sevillou. Já jsem ale, bohužel, ve finále ani ve vyřazovací části kvůli zranění kolene nehrál, zato základní skupinu i předkola jsem odehrál.

Jak vzpomínáte na Vaše působení na válkou zmítané Ukrajině?

Když se ve fotbale řekne Ukrajina, tak to samozřejmě nezní tak lákavě jako Německo nebo Anglie. Já musím na druhou stranu říct, že se mi v Dněpropetrovsku moc líbilo, je to nádherné město, jedno z nejhezčích v zemi, leží u řeky a určitě má něco do sebe. S Prahou se samozřejmě nedá porovnávat, ale pro život ani pro fotbal mi tam nic nechybělo.

Určitou roli při mém působení v Dněpru hrála tenkrát i otázka peněz, to nebudu zastírat. Člověk musí myslet na to, že jednou s fotbalem skončí a dokud to jde, musí se zajistit. Kvůli válce se poté situace trochu zhoršila, ale musím říct, že přímo ve městě nebyla žádná válka poznat, na rozdíl třeba od Doněcku vzdáleného od Dněpropetrovsku asi 300 kilometrů.

Co Vás vedlo k neprodloužení smlouvy v Dněpropetrovsku?

V zimě 2014 jsme byli s týmem v Abu Dhabi na soustředění, kde jsme se se sportovním ředitelem Dněpru předběžně domluvili na tříleté smlouvě. Dva týdny nato jsem si ale přetrhl přední křížový vaz v koleni, takže trenér nakonec rozhodl, že raději přivede nové hráče a mě smlouvu nenabídnou, protože bych byl téměř rok bez fotbalu. Smlouvu do června 2015 jsme však dodrželi.

Jak jste vnímal, že od juniorského věku za Vás kluby platily v řádech milionů Euro? Nebylo to pro Vás příliš svazující?

Myslím si, že částky, které za mě kluby platily, se pohybovaly na běžné úrovni zahraničního evropského fotbalu, takže nohy mi to nijak nesvazovalo.

Jakého z Vašich mnoha reprezentačních úspěchů si nejvíce vážíte?

Každý úspěch byl s jinou reprezentační kategorií, takže každé období bylo krásné, v týmech jsem potkával spoustu dalších šikovných kluků. Zvlášť speciální úspěch bylo ale Mistrovství světa do dvaceti let v Kanadě, kde jsme prohráli až ve finále s Argentinou 2:1 a odvezli jsme si stříbrné medaile.

Co považujete za svůj zatím největší fotbalový zážitek?

Asi nejvíce si vážím titulu za Anderlecht Brusel, protože to byl mužský profesionální fotbal, na rozdíl od medailí v mládežnických reprezentacích. Co se týče jednotlivých zápasů, tak krásné byly zápasy s Dněprem v Evropské lize proti Interu Milán, Neapoli, Tottenhamu nebo Saint-Étienne, kde mají mimochodem výborné fanoušky a celý zápas to tam bouřilo.








Kde jste zažil nejlepší atmosféru?

Asi v Dněpropetrovsku, kde několikrát za sezónu přišel vyprodaný stadion, především na zápasy s Šachtarem Doněck, Dynamem Kyjev nebo na evropské poháry. Tam opravdu fandil celý stadion, přes třicet tisíc lidí bouřilo a tvořilo jeden veliký kotel.

Jaký je Váš fotbalový sen?

Kvůli zranění je momentálně můj největší sen zůstat zdravý. Vždycky jsem měl sen vyzkoušet si zahraniční angažmá, což se mi povedlo a jsem za to rád. Zatím nesplněný sen je hrát v Anglii, ale do dálné budoucnosti se nedívám, protože jsem si ověřil, že ze dne na den může být všechno jinak. Teď jsem rád, že jsem zdravý, a to je hlavní.

Jak se odreagováváte od fotbalu? Co patří mezi Vaše záliby?

Mezi fotbalisty je hodně oblíbený golf, ale to u mě neplatí. Když mám den volna, rád si občas zajdu do přírody, na hory nebo do města, kde si dám kafe nebo oběd, ale jinak spíš relaxuji doma. Jiné aktivity nebo sporty moc nevyhledávám, zvlášť teď nechci moc riskovat s tím kolenem. Mám rád filmy, chodím do kina, kam se teď chystáme s manželkou na na nějaký další nový film. V televizi občas sleduji zajímavé zápasy z Bundesligy nebo Premier League, kde si mi líbí Manchester City nebo Chelsea. Chtěl bych se také párkrát zajít podívat na hokejovou Spartu.

Jaké máte plány a cíle do budoucna?

Chtěl bych se Spartou vyhrát titul, i když to samozřejmě nebude vůbec jednoduché, protože ztrácíme tři body na Plzeň, ale věřím tomu, že náskok stáhnout můžeme a titul vyhrajeme. Byl bych také rád, kdyby se na Letné hrála konečně po několika letech Liga mistrů. A pro mě osobně je hlavní zdraví své i mých nejbližších. Samozřejmě bych byl rád i za reprezentaci, ale není to pro mě aktuální téma dne. Chtěl bych se ještě někdy podívat do zahraničí, přece jenom mi je 26 let, takže věk mám docela dobrý. To ale musím hrát tady ve Spartě opravdu dobře. Hlavní pro mě nyní je, abych odváděl na Spartě dobré výkony, a aby kolem mě vše fungovalo.

Chtěl byste na závěr něco vzkázat čtenářům – fanouškům?

Choďte v co největším počtu na zápasy, fanděte nám, a pokud by se náhodou nedařilo, tak věřte, že do toho dáváme všechno. Už jenom to, že Sparta je největší klub v zemi nás motivuje. A buďte zdraví, protože to je to nejdůležitější, co v životě máme.

Děkuji za rozhovor a ať se Vám daří!

Bonyos



zdroj foto: www.sparta.cz, spartaforever.cz