V prvním utkání letošní skupinové fáze Evropské ligy hrála naše Sparta v řeckém Tripolisu, nedaleko starověké Sparty, která byla inspirací při zrodu té naší, fotbalové.

Naše cesta do země Bohů začíná v pondělí krátce před 22 hod. Autem se dostávám na nádraží v Benešově ,rychlík je tu přesně na čas a po chvilce pohodlné jízdy vystupuji v Praze hlavní nádraží.Následuje přesun na Florenc, kde se pomalu schází celá naše výjezdová skupina v počtu 6 statečných.Nastupujem do žlutého Student busu směr Víden s krátkou zastávkou v Brně , ta poslouží k protažení a nějaká ta samolepka ACS taky najde své místo.

Nad ránem přijíždíme do města, kde Franz Sacher vymyslel svůj čokoládový dort a kde máme druhou zastávku u sportovní haly, která slouží běžcům a chodcům z dálného východu a funguje jako shromaždiště uprchlíků.

Další zastávkou je letiště Vídeň. Přijíždíme dle plánu a máme dostatek času na odlet do Atén. Lehce posnídáme a poté nám čekání zpříjemní Kapitán Morgan, který bezvadně působil jako antistrach pro odpůrce létání.
Společností Nikiho Laudy se přesouváme do Atén kde asi po dvouhodinovém letu dosedáme v odpoledních hodinách. Příměstským vlakem se dostáváme do hlavního města Řecka a pak metrem k našemu hotelu, kde za slušné peníze dostáváme celkem komfortní ubytování. Po krátkém odpočinku vyrážíme na prohlídku města. Po pěší tůře s mapou v ruce nacházíme lanovku, která nás doveze na vrchol nad město. Odměnou nám je úchvatný pohled na 4-milionové velkoměsto. Ještě ten den stihneme návštěvu stadionu a fanshopu Panathinaikos. Večer končíme na rušné ulici v baru, kde sledujeme na několika monitorech všechny zápasy LM co se zrovna hrají.

Druhý den ráno vyrážíme směr Akropole projít nějaké památky a pořídit pár fotek. Při focení se ozývá píštalka ochranky chrámu a vysvětluje nám něco jako že se nesmíme fotit s vlajkou a donutí nás snímky vymazat. Píštalka je v akci pak ještě několikrát i na jiných místech, ale i tak se nám jedna fotka s vlajkou ACS povedla :-)

Na závěr našeho dvoudeního pobytu ještě navštívíme stánek, kde hraje své zápasy Olympiakos Pireus. Stadion je podstatně na jiné urovni než jejich městský rival. Fanshop odpovídá velikosti klubu a nabídka je bohatá.
Vše už začíná žít večerním zápasem s Bayernem Mnichov. Před odjezdem do Tripolisu ještě projdeme rybí a masný trh, kde vidíme pro Středoevropana věci nevídané.

Do dějiště utkání volíme dopravu busem. Přijíždíme za tmy a už z dálky vidíme rozsvícený stadion na kterým se naši připravují na zítřejší zápas.Přicházíme ke svému hotelu. Opět perfektní bydlení s barem hned naproti na náměstí kam se vydáváme sledovat středeční program LM. Majitel ochotně sráží stoly a nosí pívo místní značky. Je pěkně vychlazené, pitelné a 2 eura za pullitr taky ujde.

V den utkání ještě absolvujem jeden výlet. Našim cílem je Starověká Sparta, kultovní místo každého Sparťana, Tentokrát proběhlo focení s vlajkou bez asistence hlídačů s píštalkou .Po krátké návštěvě města Sparta vyrážíme zpět do místa zápasu. Tentokrát musíme neplánovaně využít služeb taxi, protože zpateční bus je obsazen. Řidič neni žádný fotbalový negramot a má docela přehled o fotbalovém dění. Tomu odpovídala i jeho výzdoba auta. Asi po hodinové jízdě nás za férovou domluvenou cenu vysadí přímo před stadionem. Poděkujeme mu a věnujem pár drobností. Pořídíme u stadionu pár fotek a jdem se pomalu připravit na zápas.

Na stadion jdem s dostatečným předstihem v domění, že se v poklidu dostanem před hlavní vchod kde má být stánek se suvenýry místního klubu. Místní četníci jsou už připravení a směřují nás ke vchodu pro hostující fanoušky, doslova polní cesta která vede asi kilometr řeckou savanou.Po krátkém rozhovoru se nám daří strážce zákona přesvědčit, že patříme ke sponzorům a lístky dostanem až u stadionu. Máme tedy cestu volnou. Nabídka suvenýrů za moc nestála, tak se přesouváme k našemu sektoru. Tam nás odmítají pustit s foťáky, takže je musíme odevzdat. Důvod sice nevíme, ale telefon jim nevadí ... Ještě před zápasem nám jsou zase vráceny. Věšíme vlajky. Tribuna velikostí trochu připomíná tu v Příbrami, jen hrací plocha je chráněna jako Maďarsko-Srbská hranice. Nakonec se nás v sektoru za brankou sešlo asi 21. Fandí se adekvátně k našemu počtu a přidává se k nám i oficialní výprava na podélné tribuně.

Průběh zápasu každý zná. Nebyl to z naší strany žádný superzápas a o to víc nás mrzí, že na samém konci utnula naši radost píštalka hlavního sudího. Ten samý zvuk píštalky, který nás neustále provázel při focení s vlajkou Sparty u Řeckých památek. Proč regulérní gol neuznal, ví snad jen hlavní rozhodčí.... i když možná ani on sám to neví.

S pocitem, že jsme okradeni o dva body opouštíme stadion. Prašnou polní cestou a temnou loukou za štěkotu psů místních domorodců jdem do centra Tripolisu. Ráno nás čeká cesta zpět do civilizace. Z pátku na sobotu dorážíme do svých domovů.

Naše cesta v EL tímto zdaleka nekončí , čekají nás ještě 3 domácí zápasy , několikatisícový výjezd na Schalke a věřím, že prosincový zápas na Kypru nebude náš poslední v Evropě v této sezoně.

MachyACS