Sparta jede do Švýcarska hájit výsledek 3:1 z domácího utkání před týdnem. Fotbal sice stál za hovno, ale tenhle výsledek je nakonec více než dobrý a pohárová matematika říká, že k postupu máme hodně blízko. Vůbec si nedovedu představit, co by se muselo stát, aby soupeř, kterého jsme doma i přes velmi slaboučký výkon přehráli 3:1 nás v odvetě porazil o dva góly.

Doufám, že vzpomínka na poslední kolapsy s Malmo nebo třeba s Bernem je pro naše hráče dostatečným varováním a že nic takového tentokrát nepřipustí a bude se slavit postup. Výjezdů do ciziny příliš nemam. Švýcarsko je první zemí západní Evropy, kam se Spartou cestuji podruhé.

Cestuji autobusem 12 hráče od Sparty. Je 23 hodin středa 26.8.2015. Autobus nikde. Prej že se na nikoho nečeká. Jako tredičně se čeká na autobus. Ještě snad nikdy jsme neodjeli přesně na čas. Ale konečně celkem moderní autobus s wc je zde a lehce před půl dvanáctou zamáváme našemu domovskému stadionu a začínáme ukrajovat první kilometry z cesty dlouhé asi 850 km.

Za popíjení pivka, rumu a hodně dalšího alkoholu cesta celkem příjemně utíká. Jede s námi i Jirka Lála, takže minimálně ještě přes Německo je pořád v autobuse alkoholu dost a to i přesto, že v Německu platí nějakej stupidní zákon, který zakazuje na pumpách prodej alkoholu mezi 23 hodinou večerní a šestou hodinou ráno. Celkem nechápu jaký to má význam.

Cesta po Německu je jako vždy celkem nezáživná. Proč? již dávno dohrálo, Poslední zápas Pepíka Hnátka nikoho příliš nebaví a tak autobus postupně utichá a většina cestujících usíná. Nebo to alespoň tak vypadá, že spí. Já se svými skoro dvěma metry si o spánku můžu nechat jen zdát. Zkouším všechny možné i nemožné polohy, jak se zkroutit do sedadla, ale je to k ničemu. Jestli jsem zamhouřil oka tak maximálně na 30 minut tak je to hodně. Tak si v klidu a potichu, snažíce se nerušit okolo spící lidičky, pojídám řízečky od maminky a dopíjím stále ještě poměrně studené české pivečko a vyhlížím každou pumpu či odpočívadlo na kterém se budu moci trochu protáhnout. V první fázi výletu jsme stavěli každou zhruba hodinku, teď užse frekvence zastávek zvýšila zhruba na každých 100 minut.

Konečně vjíždíme do Švýcarska. Venku se rozednívá a zpoza okna můžeme sledovat první nádherné scenérie Švýcarských Alp. Je to úchvatná podívaná. Kolem jedenácté parkujeme před Stockhorn arénou v Thunu. Vítá nás sluníčko, nádherné letní počasí a česká kriminálka, že prý na území ČR došlo ke spáchání nějakého trestného činu a tak si nás všechny natočej a nafotí naše doklady. Blbec Jirka Lála za nás asi na nějaké pumpě zapomněl zaplatit. Taky už není žádnej mladík a hold trochu zapomíná. Nicméně pokud je mi známo, tak trestnej čin začíná částkou nad 5 tisíc Kč a myslim si, že je nesmysl, že bychom si na některé z pump napůjčovali věci za tolik tisíc. Že by ti plyšáci byli kurva už tak drahý?

Hlídají nás ovšem jen tři kriminalisté v civilu a tak některým vůbec nedělá problém od autobusu odejít bez jakékoli kontroly a hurá do města. Vstupenka na utkání nás opravňuje k celodennímu cestování místní mhd zdarma a tak se autobusem číslo 3 přesouváme do centra města.

Thun je malebné městečko pod Alpami. Žije zde necelých 44 tisíc obyvatel, protéká jím řeka Aar, která se vlévá do nedalekého velkého jezera. Hlavní dominantou je zámek, který nechal kolem roku 1190 postavit Bertold V. Městečko i jeho okolí jsou opravdu krásné, ale podle očekávání pro nás poměrně drahé. V centru za nepitelné pivko Calanda 0,25l 4 franky, případně 0,5l za 5,80 franků. Pivko bylo hnusný, ale takhle dobrý cheesburger jsem už dlouho nejedl.

Podívali jsme se i k jezeru. Pravda na okružní čtyřhodinovou plavbu parníkem za 68 frantíků peněz nebylo, ale autobus linky 1 nás na svou konečnou dovezl hezky pěkně zdarma a to ticho a ta panoramata stála za tu cestu.

Po krátkém odpočinku v trávě na břehu jezera se autobusy přes centrum přesouváme na druhý konec města ke stadionu. A zjišťujeme jednak že v místním obchodním centru se dvě hodiny před a dvě hodiny po skončení utkání nesmí prodávat alkohol a také že místní fanshop stojí dost za hovno. Jak může někdo vyrábět šály pro domácí z tak hrůzostrašného materiálu? Pamatujete na ty hrůzostrašné šály co rozdával klub ke vstupenkám na utkání s Dynamem Záhřeb? Tak zhruba tak nějak to vypadalo. Půlenou šálu k dnešnímu utkání jsem koupil až od nějakého fandy po skončení utkání u našeho autobusu.

Brány stadionu otevřeli v 18:30. Stadion hodně moderní po rekonstrukci. Vzhledově i kapacitou mi připomínal stadion ve Štruncových sadech v Plzni. Dominantou jsou netradiční světla a další parádní výhledy na Alpy. To se fakt neokouká.

Sparta nastupuje k utkání v rozestavení 4-5-1, ikdyž je možné, že Krejčí se už počítá spíše jako útočník. Dobrý výkon s Duklou poslal do sestavy Steinhofera, nastupuje i mladej Frýdek. Na postu defenzivního záložníka nastupuje Mareček.

Sparta začíná velmi aktivně a po dvaceti minutách vedeme 2:0. Ještě jsem si doposud nikde nepřečetl jestli Bořek Dočkal chtěl aby to tam takhle zapadlo nebo jestli se jednalo o velmi nepovedený centr? Ukázkou bojovnosti našich hráčů v úvodu utkání byla akce předcházející gólu Josefa Hušbauera , kdy Steinhofer vybojoval u lajny zdánlivě ztracený míč a než se domácí vzpamatovali už ho měli za brankovou čárou.

Zdálo by se že všechno bude absolutně v klidu, ale já si to v tu chvíli nemyslel. Vím moc dobře, co ti naši míčoví kouzelníci občas dovedou. První komplikace nastala již po necelé půlhodince hry, kdy zraněného Hušbauera střídal absolutně nevýrazný až strašný Litsingi. Ani první gól v naší síti na sebe nenechal dlouho čekat. Domácí Ferreira měl ve vápně až příliš prostoru a snížil 1.2. Dobře bylo, že domácí do pauzy nestihli vyrovnat. A že k tomu měli mega šanci. Po kolapsu Holka zasahoval za již překonaným Bičíkem zázračně Costa a tak se do kabin šlo za stavu 1:2.Občerstvení na stadionu? Cola za 5 franků (plus záloha 2 franky na kelímek), klobása za 5,50.

Po pauze domácí posílili útok a pěkně nechutně nás zmáčkli. Ale přece čtyři góly za poločas snad dostat nemůžeme? Jenže... Již po pěti minutách druhého poločasu bylo vyrovnáno. Naše hrůzostrašná obrana nechala útočníky soupeře bez povšimnutí na Bičíka nejdříve nebezpečně vystřelit a vzápětí i dorazit míč do branky 2:2. A začala trma vrma že z toho našim hráčům ve žlutých dresech až šla hlava kolem. Domácí roztočili neskutečnej kolotoč a ani si nechci představovat, co by se stalo, kdyby z některé ze super šancí které měli dali gól... Taky to párkrát smrdělo penaltou. Některé souboje byli hodně na hraně. Myslím, že tentokrát si na rozhodčího nemůžeme stěžovat. Naše obrana byla v těchto minutách v jednom kole a vůbec se nedá říct, že bychom jako celek působili nějak jistě.

Po standartní situaci Bořka Dočkala, kdy míč hlavou dopravil do sítě kanonýr posledních utkání obránce Costa a bylo to 3:2 se utkání lehce uklidnilo a 4 branky domácím již naštěstí zbývalo jen něco málo přes dvacet minut i s nastavením. Ale stihli ještě vyrovnat na 3:3 a po vyloučení Breznaníka, který to na půlící čáře trochu přehnal z bojovností, se snažili alespoň urvat vítězství na svou stranu. Ale nepovedlo se jim to. Utkání skončilo 3:3. Postupujeme do základní skupiny Evropské ligy záložní cíl po nepostupu do Ligy mistrů je splněn, ale jak již nadpis napovídá, je tam to velké ALE. Ta naše defenzivní hra je fakt hrůzostrašná. Sopueřům nabízíme góly jak na zlatém podnose po neuvěřitelných hlavně individuálních chybách nebo po chybách v komunikaci. A jestliže soupeři v lize nebo Thun je nedokážou úplně využít, tak věřte tomu, že soupeři v základní skupině těchto chyb využijí. Ale trenér je v klidu, nechce hrát na 1:0. To by se prý fanouškům nelíbilo. Už se těšim na základní skupinu, jak Schalke přestřílíme 7:6. To bude parádní fotbálek...

K fanouškům. Na stadion si našlo cestu 6014 fanoušků z toho v našem sektoru s kapacitou 500 míst se sešlo 210 Sparťanů. Chápu, že jsou ještě dovolené nebo že ve Švýcarsku je draho, ale i tak je to kurva málo. A ještě k tomu ani všichni nefandí. Support z počátku hodně kvalitní postupně upadal, aby se fandění v průběhu druhého poločasu zase trochu zvedlo s pomocí druhého spíkra.Hodně se povedl chorál se šálami v úvodu utkání, kdy jsme si všichni společně zazpívali že "jen jeden klub já znám...", ale třeba novější chorály nám pořád ještě moc nejdou. Nezapomnělo se ani na problémy v Africe se sekáním rukou malých dětí a jako slušní hosté jsme Švýcary hezky Německy pozdravili.

Po utkání jsme v našem sektoru drženi asi 20 minut. Využíváme toho k polepení stadionu našimi samolepkami.

Cesta domu probíhá v poklidu a bez alkoholu, protože ve Švýcarsku se alkohol na pumpách neprodává vůbec, v Německu je ten noční zákaz prodeje alkoholu a v ČR jsme již nikde nestavili.

Doma v Modřanech jsem tak byl nečekaně brzy již v osm ráno.

Naše áčko má teď pauzu až do neděle 12.9.2015 kdy jedeme do Jablonce. Čekání na toto důležité ligové utkání si můžete zkrátit návštěvou pondělního juniorského derby, které se hraje v tréninkovém centru v pondělí 31.8.2015 od 13 hodin.

roboACS



FC Thun - AC Sparta Praha 3:3 (1:2)

Branky: 33., 81. Nelson Ferreira, 50. Munsy - 10. Dočkal, 21. Hušbauer, 71. Costa

ŽK: Zino, Munsy, Bigler, Schindelholz - Frýdek, Costa, Dočkal.

ČK: Breznaník

Thun: Faivre - Bigler, Sulmoni, Schindenholz, Wittwer - Hediger, Zino (55. Zárate), Frontino (46. Schirinzi) - Rapp, Nelson Ferreira, Rojas (46. Munsy).

Sparta: Bičík - Steinhöfer, Holek, Costa, Hybš (68. Breznaník) - Dočkal, Frýdek, Mareček, Hušbauer (27. Litsingi), Krejčí - Lafata (82. Fatai).

Rozhodčí: Buquet - Debart, Gringore (Francie).

Diváci: 6014.