Začátek ženské domácí nejvyšší soutěže pomalu klepe na dveře, a tak je na čase znovu trochu připomenout, že Sparta není jen mužský A tým. Slovo dalo slovo a Spartaforever.cz vám přináší historicky první dvojrozhovor s hráčkami ACS! Jelikož Eva Bartoňová i Jitka Chlastáková se u fanoušků těší velké oblibě, rozhodli jsme se vyzpovídat právě je. A aby toho nebylo málo, nafotily holky pro náš web a jeho návštěvníky sérii exkluzivních fotek!


Ahoj holky, vítejte u rozhovoru pro SF. Na začátek poněkud tradiční otázka :) Jak jste se dostaly k fotbalu a následně do Sparty?

Jitka: Já začínala asi v 8 letech, díky sestře, která hrála taky. Ze začátku jsem si čutala okresní přebor v žácích v Řepíně. Asi po roce jsem „postoupila“ do krajského přeboru na Pšovce Mělník, ale stále jsem hrála s klukama. Pak si mě už vyhlídl FC Mělník, kde se nově tvořil žákovský tým holek, zahrála jsem si první ligu a pak už si mě vytáhla Sparta.

Eva: Já to měla podobně, akorát jsem začínala s bráchou ve Studenci. Tenkrát v 6 letech jsme furt s bráchou blbli, tak mě vzal i na trénink a zůstala jsem u toho. Asi v 10 letech si mě na jednom turnaji vyhlédl trenér Hradce Králové. Ze začátku jsem stíhala hrát za kluky i holky, ale postupem času to nešlo skloubit a začala jsem se soustředit jen na ženský fotbal. No a ve 14 pak přišla nabídka od Sparty :)

Evo, ty jsi vyhrála v roce 2008 i nějakou cenu?

Eva: To jsem vyhrála, no. Talent roku :-) Bylo to v roce, kdy jsem šla do Sparty. Tenkrát jsem hrála za reprezentaci do 17 let, což byla moje první kvalifikace. Dala jsem 5 gólů v jednom zápase. Nemyslím si, že bych si úplně zasloužila ten rok vyhrát, ale dopadlo to tak.

Talent máš, to už víme! A ta cesta z Hradce do Sparty, z Mělníka do Sparty …

Eva: Když jsem se rozhodovala, jestli jít z Hradce do Sparty , byla tam celá řada faktorů. Já tam byla spokojená, byly jsme s holkama super parta. Vždy jsme se v mládežnických kategoriích praly o titul. V té době jsem ani neměla potřebu přestoupit … ale pak v Hradci ani nechodilo moc holek na tréninky, tím to nemělo nějakou valnou úroveň, takže jsem trénovala i s klukama. Dalo mi to mnohem víc. Do Sparty jsem tedy šla hlavně kvůli tréninkům, protože jsem věděla, že tréninky budou víckrát týdně a budou kvalitnější. Navíc všichni vědí, že Sparta je nejlepší tým a lepší podmínky nikde jinde nejsou.

Jitka: Jak řekla Evča. Nikde jinde nemají takové podmínky jako ve Spartě. Na Mělníku byla jen liga žákyň, nic jiného. O možnostech tréninku ani nemá cenu mluvit. Držely mě tam jen tréninky s klukama, což samozřejmě nešlo donekonečna. Ale i tak je velmi pozitivní, že se tomu na Mělníku věnují a během 4 let se to rozrostlo i o ženský tým, juniorky, ale i přípravky. Všechno nejde hned, věřím, že časem se to zlepší.

Eva: Pamatuju si, když jsem jela hrát tenkrát na Mělník a chudák Jíťa tam byla jediná „lepší“. Já jí fakt litovala. Ona hrála snad všechny posty, vždycky dostaly dvanáct a jelo se domu.

Jitka: Tak třeba vždy proti Spartě jsem hrála na stoperu, zatímco běžně jsem hrála v záloze nebo útoku. Prostě snaha dostat co nejmíň gólů. Nic jiného mi nezbývalo. Jednou jsem i chytala :)















A co Slavie a její nabídka?

Eva: My jsme se tenkrát s tátou doma rozhodli, že jestli jít výš, tak jen do Sparty. Ale je pravda, že i Slavie o mě stála. Ozvala se pozdě, už jsem byla rozhodnutá. Tenkrát jsem jela naposledy z Hradce, vezla si věci, volal mi trenér Slavie Martin Šeran /současný trenér Sparty - pozn. redakce/ a už měl smůlu :)


Obecně, velké kluby objíždějí ty menší a sledují hráčky?

Eva: Nevím, jak to funguje úplně přesně.

Jitka: Mě třeba tenkrát volal i trenér Teplic, protože to nebylo z Mělníka zas tak daleko.

Eva: Všechny týmy to asi nějak sledují. Pokud se někde doslechnou, že hraje holka fotbal s klukama, a třeba není úplně špatná, tak se na ní jedou podívat. Ale potom do Sparty chodí holky většinou už z těch ženských týmů.

Jitka: Často třeba pomůže i nějaký trenér, který by tu hráčku doporučil. Když jsem ještě hrála s klukama, tak můj trenér chodil do školy s trenérem Slavie, čili tak o mně věděli. Ale …


V první lize jsou jen dva týmy, jak je to třeba u mládeže?

Eva: No je to špatný. Je Sparta, teď Slavie, pak dlouho nic … v těch žákyních to bylo ještě tak, že byla Sparta, Brno, Hradec a Plzeň a hrály se vyrovnanější zápasy, ale už i tady je dominance Sparty.

Jitka: Třeba ten „můj“ Mělník nefunguje dlouho, asi tak 4 roky, a jak jsem zmínila, dřív tam nebylo vůbec nic. Takový Hradec už má tradici přece jen delší. Pokud by tam ale byly finance, tak se s tím dá něco dělat a přitáhnout další hráčky. Takhle to je jen koníček. Teď pomalu vznikají v celé zemi nové týmy, tak snad to něčemu pomůže.

Eva: Třeba v Hradci je celkem dobrá mládežnická základna. Hodně holek z Hradce je teď ve Spartě nebo ve Slavii. A v těch mladších nebo starších žákyních byl Hradec vždy na špičce a rval se o titul. Ale v dospělém fotbale už ty týmy nemají co nabídnout, často v těch městech ani není práce, chybí třeba lepší trenéři, lepší podmínky pro trénink. Kdyby se teď dal ten původní Hradec dohromady, tak věřím, že by Spartě i Slavii zatápěl.

Co by tedy české lize žen pomohlo, aby byla vyrovnanější? Slavia se začala dotahovat, ale co další?

Eva: Hlavně je to o financích a podmínkách. Pokud ty holky budou trénovat spolu, nebudou muset dojíždět třeba 60 km … to je finančně a časově tak náročný, že nebudou trénovat 3x týdně, aby to k něčemu bylo. Proto vždycky holky, co na to mají, půjdou do Prahy a zkusí to ve Spartě nebo Slavii.

Jitka: V Praze třeba holky jdou do školy, nebo práce a odpoledne v „pohodě“ dojedou na trénink, protože cestují na krátké vzdálenosti. To jinde moc nejde.

Eva: Podle mě se to příliš nezmění. Dřív měly ty menší týmy větší základnu, ale teď už i ty malé holky chodí do Sparty, která vyhrává tituly ve všech kategoriích. Vždycky bude Sparta, a pak někde ty ostatní. Ale ta soutěž se zákonitě nikdy nevyrovná.

Jitka: Navíc je třeba i víc kvalitnějších trenérů. Ale zadarmo to nikdo asi dělat nebude. Věnovat se tomu třeba 6x v týdnu jako ve Spartě, to je prostě vyčerpávající. Zapálených lidí moc není.








Do Sparty by měly chodit vždycky ty nejlepší…

Eva: Ono je to všechno se vším. Kdyby v každém týmu byly dvě hráčky reprezentace, Sparta by zákonitě neměla tolik dobrých hráček. Pokud by pak vyhrála titul, těžko udělá větší výsledek v Lize Mistrů …

Je vůbec radost vyhrávat většinu zápasů o 5 a víc branek?

Eva: Nás to taky „nebaví“. Také chceme hrát těžký zápasy, hodně těžkých zápasů, vyhrávat těžké zápasy.

Jitka: Ale to už záleží na ostatních týmech, jak se k tomu postaví.

Eva: Některé ostatní týmy to zabalej často už před zápasem. Řeknou, Sparta, nějak to odchodíme. Pak je to o ničem ...

Jitka: Když do toho ty soupeři nedají všechno, tak pak ten rozdíl je opravdu velkej.

Eva: Pokud k tomu přistoupí tak, že je jedno, kolik dostanou, tak … proč to hrají?

Jaké je to pro vás, když jdete do zápasu s týmem, kterému pravidelně dáváte deset branek?

Eva: Tak určitě to není tak, že bychom něco v těch zápasech vypustily. Konkurence ve Spartě je taková, že pokud jednou někdo něco vypustí, tak si příště nezahraje. Do každýho zápasu jdete s tím, že musíte odvést maximum, pokud příště chcete hrát zase.

Jitka: I od trenérů jsme hecovaný, že tam musíme nechat vše, abychom ukázaly, že do základu patříme. Ale ta vnitřní motivace … je jasný, že víme, že bychom vyhrát měly, prohru si nepřipouštíme.

Eva: Je to spíš ten osobní boj o místo v sestavě, nějaký strach o body, ten tam moc není.

A příprava na zápas?

Eva: Spousta lidí si myslí, že do toho jdeme jen tak, ale nás trenéři před každým zápasem připravují poctivě.

Jitka: Určitě nám neřeknou - tak se rozcvičte a jděte si zahrát. Pokora být musí, ta příprava je 100%!

Eva: Ať hrajeme s kýmkoliv, vždy nás trenéři upozorní na hráčky, které by mohly zlobit. Řeknou nám na co si dát pozor, na co se víc soustředit. Vždy máme sraz 90 minut před zápasem a příprava na každej zápas je poctivá a stejná bez ohledu na soupeře.

Vás je v kádru hodně, ale hrát může jen 11 holek. Asi je „jedno“ jestli nastoupí ta, nebo ta, protože ve výsledku mezi vámi nějaké velké rozdíly nejsou.

Jitka: Někdy se těžko motivuje. Fotbalově jsme tak nějak na stejné úrovni, spíš je to o momentální formě…

Eva: I psychika je důležitá. Kdo je celkově v pohodě, tak většinou hraje. Věří si.

Všude jinde by holky z lavičky Sparty hrály…

Eva: Je to tak. O to je to těžší. Každá si můžeme říct, že kdybychom hrály tam a tam, jsme tam nejlepší a máme klid. Nikdo nás do ničeho nenutí a hrajeme si, co chceme.

Jitka: Tady můžeme makat naplno a třeba nemusíme hrát. Kolikrát v sezóně jsou chvíle, kdy má každá z nás třeba chuť skončit, protože to nejde. Velký konkurenční prostředí v ženském kolektivu, je to náročný :-)

Vy jste spolu 4-6x do týdne, v různých reprezentačních výběrech je většina sparťanek, nehrozí někdy ponorky?

Eva: Občas se něco přihodí. Konce sezóny už jsou takový ponorkový krize, protože si potřebujeme taky odpočinout, odreagovat se, abychom se po 3 týdnech volna mohly sejít a začít znova.

Jitka: Kdo chce hrát, tak musí chodit na všechny tréninky. Musí tomu vše obětovat, a k tomu patří sem tam i nějaký spory, ale vždy se to přejde. Musíme se semknout, aby to fungovalo.

Eva: Teď ve Spartě máme dobrou partu. Je tam také spousta mladejch.

Jitka: Už ani my se tam necítíme,jako "bažanti".








Domácí liga a pohár ženskému fotbalu reklamu moc neudělají. Největší reklama ženského fotbalu je hlavně reprezentace a Liga Mistrů?

Eva: Je to tak. Tady nic jiného lepšího jen tak nebude …

Jitka: Domácí liga bohužel moc lidí nezajímá, a pokud je nějaká šance dostat lidem náš fotbal do podvědomí, tak se musí jít cestou reprezentace, nebo Ligy Mistrů.

Liga Mistrů ... Loni los přivál nejlepší klub Evropy Lyon, hráčky Evropy. Dvakrát 6:0 jsou jednoznačné výsledky, v čem vidíte největší rozdíl?

Jitka: Tam mají úplně jiné podmínky. Jsou to profesionálky, dostávají asi dost peněz, věnují se tomu naplno. Když vezmeme, že Francie teď hrála o postup do finále na olympiádě a půlka hráček byla z Lyonu. Ty jsou úplně někde jinde…

Eva: Lyon má i nejlepší hráčky z ostatních států - třeba Lotta Schelin. Holky se tam mohou soustředit jen na fotbal, nemusí chodit do jiné práce, v hlavě mají jen fotbal. Ale hrají i víc těžších zápasů v lize, u nás je to jiný.

Jitka: U nás jsou holky v práci, pak jdou na tréninky. Nejde se tomu věnovat úplně naplno. Ta únava z práce třeba je, nedá se tomu dát úplně všechno, i když chcete.

Eva: To je stejný s dovolenýma. Holky mají dovolenou a vypotřebují jen na fotbal. Často ta dovolená ani nestačí a berou si neplacená volna.

Jitka: Bez tohohle se to neposune.

Eva: My třeba ani nemůžeme hrát v přípravě zápasy s holkama, protože nám to nic nedá. Musíme hrát přípravný zápasy s chlapama, ale to je úplně jiný fotbal. Musíme hrát úplně jiným stylem než proti ženským.

Jitka: Velký rozdíl je v tom, že v domácí lize nás málokdo zatlačí. My útočíme, útočíme, ale třeba dozadu hrát moc nemusíme. Obrana nemusí bránit a jen rozehrává míče, navíc na to má spoustu času. Zatímco v zápase s Lyonem se většinou hraje na naší polovině, jsme pod tlakem … nejsme na to zvyklé.

Eva: To třeba máme s těma klukama, že fakt musíme bránit v bloku, protože vždycky budou třeba rychlejší, nebo silnější.

Jitka: A to vlastně hrajeme ještě s týmy, co to třeba tolik neumějí, nebo jsou mladší dorostenci, protože jinak bychom byly úplně bez šance.

Vy jste věděli, že pokud postoupíte přes Limassol, půjdete na Lyon. Byla to velká motivace, nebo ta možná konfrontace naopak trochu svazovala nohy?

Eva: Nene, všichni se těšíme na ty zápasy. Tenkrát to byl Arsenal, navíc na Letný. I Kdybychom prostě měli dostat dvacet gólů, tak je to velký zápas, a kvůli tomu to hrajeme. Navíc je to cenné srovnání, jak to dělají jinde. Tyhle zápasy nás posunou dál. Je to velká zkušenost, zážitek, přinesou nám spoustu poznatků. Třeba na Lyonu bylo přes 6 tisíc lidí, to jinde nezažijeme.

Jitka: Nejlepší tým Evropy, nejlepší hráčky. Co víc si přát. Jsou to zážitky. A ta návštěva, to bylo něco neuvěřitelného. Na nás chodilo třeba dvacet, třicet lidí, teď přijde i 400, ale tam bylo skoro 7 tisíc, byl to fakt hukot! Když lidi tleskali, běhal nám mráz po zádech. Úžasný.

Jak třeba probíhá příprava na zápas nebo hodnocení po zápase? Vlastně jednoznačné zápasy …

Eva: Je to jiný než v lize. Třeba cestou do Lyonu… Samozřejmě jsme nepočítaly, že jim dáme 7:0 a postoupíme, ale jely jsme tam s tím, že zkusíme zahrát fotbal a užijeme si to. Trenéři nám před zápasem říkali, ať si to užijeme, že je na tribuně hrozně moc lidí, úžasný stadion. Pak jsme ve třetí minutě dostali gól, ale všechny jsme byly tak vyhecovaný…

Jitka: Na to hřišti mezi námi panovala fakt výborná atmosféra, pomáhaly jsme si a fakt jsme se rvaly, nikdo na sebe neřval. Jak jsme udržely do poločasu jedna nula, tak jsme všechny byly hrozně nadšené, že to jde. Byla to paráda ...

Jenže pak nastoupila Lotta Schelin a začal kolotoč :-)

Eva: O poločase jsme si v kabině říkaly, že to zvládneme … no a nastoupila ona, nám navíc došly síly. Ale po zápase nikdo z trenérů na nás neřval. Spíš nám trenéři poděkovali, že jsme to nevypustily, že jsme si to snažily užít a že se nemáme za co stydět.

Jitka: Prostě byly lepší, ale všechny jsme se snažily a věděly jsme, že jsme tam nechaly všechno.

Eva: Na takový zápasy se musí každej těšit. Je to maximum co můžeme hrát. Kdo by se netěšil, tak by ani nemohl na takový úrovni hrát.

















Poslední sezónu výrazně vzrostl fanouškovský zájem, a jedna z prvních akcí byla cesta skupiny fanoušků do Lyonu. Víceméně jste o tom nevěděli. Když jste vylezly z kabiny, fanoušci začali fandit, jaké to byly pocity?

Jitka: Radost … Radost … Radost z toho, že to někdo prožívá s námi, že za námi jede takovou dálku. Je to super, když tam byli a byli fakt slyšet. Je super, že nás někdo jede podpořit takovou dálku do zahraničí. Věděli jsme, že za námi stojí. Chtěly jsme hrát pro ně.

Eva: Toho si hrozně vážíme. Český ženský fotbal je pasé. Třeba chlapi si často asi ani neuvědomí tu podporu. Přijdou na Letnou a jsou tam tisíce lidí, jedou ven a jsou tam stovky fanoušků Sparty. Ale pro nás … to je nepopsatelný. Já si pamatuju, jak jsme byly na hotelu na pokoji a teď na Facebooku se objevila zpráva, že je někdo v Lyonu. Tak jsme se bavily, že to není možné a dělají si srandu, vůbec jsme tomu nevěřily. Když jsme pak přišly na ten stadion a krom Sparta, Sparta nebylo slyšet nic jiného … to pro nás bylo naprosto úžasný. Že jedou kvůli nám, i když bylo jasný, že není velká šance vyhrát. Ale ta podpora …

Jitka: O to víc jsme si ten zápas chtěly užít, protože … ani se to nedalo popsat, jak jsme byly šťastný.

Loni na podzim začínal růst zájem fanoušků. Ti začínají chodit na zápasy … na konci sezóny to vyvrcholilo. Chorea, kotel, 400 lidí na fotbale …

Jitka: Ta atmosféra je rázem úplně jiná. Konečně taky můžeme říct, že hrajeme pro fanoušky. Je to fakt super, když víme, že se někdo jde podívat kvůli nám.

Eva: Na hřiště se pak chodí úplně jinak. Už víme, že i my můžeme hrát pro někoho, že si po zápase můžeme plácnout, že z toho máte radost i vy. V porovnání s chlapama je ta návštěva „nic“, ale pro nás to znamená hrozně moc. Je to další velká motivace. Potom přijde derby, je tam 300 diváků, všichni řvou, jsou tam chorea, tak to můžeme prožívat zase z úplně jiné stránky.

A oslavy gólů pod kotlem?

Eva: Určitě, i ty fotky potom jsou pro nás hrozně motivační … myslím, že je vidět, že si to užíváme a každý ten gól je úplně jinak procítěný.

Jitka: Snad už si ten gól taky dám :-)

Bavíte se třeba v kabině? Jestli lidi přijdou, jestli něco přichystají?

Jitka: Samozřejmě. My se na to i těšíme. Je to úplně paráda.

Eva: Třeba když bylo to derby, tak jsme se bavily, že přijdou, a že jich třeba bude víc jak slávistů. Třeba pro ty holky ze Slavie to muselo být hrozně frustrující, protože hrály doma, ale doma jsme byly my :-)

Jitka: Takovou atmosféru, co byla na derby … nám se potom hraje úplně jinak. Když ubráníte roh a lidi zatleskají, vybojujete míč a slyšíte potlesk, něco se povede a slyšíte potlesk. Hrozně to pak zvedne sebevědomí. A třeba v tom derby /výhra 3:0 na soupeřově hřišti a potvrzení titulu – pozn. redakce/, to bylo hodně vidět. Lítaly jsme po place, fakt mazec!







A oslava titulu..

Jitka: Budeme se opakovat. Je to prostě úžasný, úžasný co ty lidi pro nás dělají. Víme, že z toho máte radost i vy, není to radost jen na oko. Máme se o to s kým podělit.

Eva: Můžeme si to s někým užít.

Jitka: Třeba oslavy na prázdném Strahově, to bylo … fajn, titul, zvednou se ruce, udělá se fotka a jde se … vůbec se to nedá porovnávat. Je lepší se o tu radost podělit.

Letos budete hrát na Letný, sice tréninkové hřiště, ale je to Letná. Jaký v tom vidí rozdíl kabina, je to přínos?

Jitka: Hlavně jsme zvyklé na Letný trénovat. Na Strahově jsme trénovaly málo, nebo jen hrály zápasy, takže pro nás to bude určitě plus.

Eva: Já myslím, že je to super … máme tam svou šatnu. Tráva je tam teď ve výborném stavu!

Jitka: To hřiště je tam i trochu víc uzavřený. Není to tak velkej prostor jako na Strahově, i když asi budeme muset víc běhat pro balóny, ale to je to nejmenší.

Eva: Pro nás je to určitě lepší a nám se tam líbí víc, jak na Strahově. Je to takový domácí. Změna k lepšímu.

I fanoušci za přesun bojovali…

Jitka: Víme o tom, a jsme rádi i za ně, snad jich bude chodit zase o něco víc.

Třeba pak pustí tým i na hlavní stadion…:-)

Jitka: To by byla krása. Třeba se dočkáme!

Eva: Už jsem si tam zahrála, a tam to dejchne na každýho. Nádhera.

A čas výkopu v 11 hodin?

Jitka: Pro nás je to dobře. Budeme mít třeba volnou neděli. Takhle jsme hrály v neděli ve tři hodiny, tak před zápasem kvůli únavě nejdete třeba do bazénu v létě, nebo nějaký odpočinkový sport, abychom nebyly unavený.

Eva: Teď bude neděle volná, tak taky budeme mít trochu času. Doufám, že to bude vyhovovat i fanouškům, protože kdyby nemohli chodit, tak by to pro nás bylo špatný.

Někteří budou muset chodit rovnou bez spánku :-)

Jitka: Každý si to pojme po svém :-)

Loni jste společně s fanoušky připravili kalendář, co bude letos?

Jitka: Bavíme se o tom. Přemýšlíme, když byly kalendáře, tak jsme byly nadšený, nikdo neprotestoval, všichni se těšily.

Eva: Pro nás je to i sranda, zase něco jinýho, odreagování. Nebo když Onďa /Lucia Ondrůšová – pozn. redakce/ dělala kraviny před kamerou, tak jsme se vážně skvěle pobavily.

Jitka: Nebráníme se ničemu, tak uvidíme :-)

Eva: Jsme rády za každé zviditelnění.
















Na Spartaforever.cz vychází celá řada článků, máte stránku na facebooku, svůj neoficiální web jen o vás, spousty fotek, byla autogramiáda, dělají se další aktivity … probudil se oficiální web, klub udělal pěkné video pozvánky, referuje o vás …

Jitka: Je to moc příjemný. Co nám říkal Dušan Žovinec, tak i vedení Sparty už o nás jeví větší zájem.

Eva: Je třeba škoda, že do finále poháru neprošla Slavia. Mohlo to být v TV, mohly jsme se ukázat a třeba zase nalákat další lidi, co se přijdou podívat.

Jitka: Téměř každý u nás si myslí, že se tu neumí hrát ženský fotbal. Pokud se tomu nevytvoří podmínky, tak se to vnímání nezlepší. Je to začarovaný kruh…

Eva: Dokud nebudeme mít větší důvěru a podporu něco dokázat, tak nikdy nic velkýho nedokážeme.

Jaký máte třeba „vztah“ s mužských áčkem, potkáváte se, promluvíte spolu?

Jitka: Občas po sobě trénujeme, pozdravíme se. Některý holky s pár hráči chodily do školy.

Eva: Oni jsou áčko, na nich to stojí, oni jsou uznávanější. Kvůli nim je to Sparta, a my to hrajeme po zábavu, na nás to nestojí. Ale tak to bylo a bude ….

Jitka: Teď třeba když se střídáme na hřišti, tak už je to lepší. Trenéři nám povědí, ať se daří, kluci pozdraví, ale podívat se na nás zatím nejdou.


Co rivalita Sparta vs. Slavia? Fanoušci se baví o výměně dvou hráček.

Jitka: Rivalita je samozřejmě na hřišti. Ale teď přišla L. Voňková a my s tím nemáme problém. I v minulosti občas nějaká hráčka přestoupila. Ale vzhledem k tomu, že se potkáváme v reprezentacích a známe se, tak to neřešíme. Navíc L. Voňková nám určitě pomůže a je posilou.

Eva: Fanoušci to asi budou řešit, ale Lucka mezi nás zapadla a víc to neřešíme. Bereme jí jako posilu. A fanoušci ji určitě také přijmou.


Na Spartaforever.cz každý rok probíhá soutěž o MISS hráčku ACS. Pravidelně to vyhrává Irča Martínková. Co s tím plánujete udělat?

Eva: No jedině snad, že nám zaplatíte plastiku :-)

Závěrečná otázka. Zvládnete uvařit svíčkovou?

Eva: Já myslím, že bych jí zvládla :)

Jitka: Evča je dobrá kuchařka, mě to moc nejde, čili asi by to velká dobrota nebyla …

Holky děkujeme za rozhovor a vám ať to kope!

káně, Alesh.SF, lucifer.pekelny