Už v průběhu jara se nám v hlavě honila myšlenka vyjet na fotbalový zápas holek i za hranice Prahy. Vlastně se nám to povedlo na finále poháru do Plzně, chtěli jsme ale víc. Z různých důvodů jsme v průběhu jara dvakrát odmítli pohostinnost Slovácka a tak už jsme neměli moc na výběr. Poslední zápas mimo Prahu hrály holky tuto sobotu v Brně, kam jsme tedy vyrazili. Samozřejmě v naprostém utajení, aby o nás holky nevěděly a my jsme je mohli náležitě překvapit. A to se na místě povedlo. Cesta ale začala už kolem půl druhé v Praze Dejvicích. Já se ke skupince připojuji až na Opatově, kam spoj dojíždí se zpožděním 14 minut. Pokud to takto půjde dál, zápas nestihneme, říkám si. Zastávka hned na první benzínce mi také moc klidu nepřidá. Poté již ale opravdu jedeme a kilometr po kilometru se blížíme k cíli naší cesty.

Jaké je ale mé překvapení, když na 66. km sjíždíme a vjíždíme na okrsky. Jestli si myslíte, že řidič chtěl snad ušetřit tlumiče, nebo si chtěl zpestřit cestu pěknou krajinou, jste na omylu. Ono, pokud někomu povím, že jsem do Brna jel přes Leštinku a Mrzkovice, bude si asi klepat na čelo. My jsme si to ale mimo jiné po těchto vesničkách šinuli tempem slimáka do Světlé nad Sázavou, kde jsme nabrali poslední členku naší expedice. Díky ní jsme zjistili, kde teče Sázava, kde je náměstí, kam chodila do školy, do koho a kdy byla zamilovaná, další podrobnosti jsme ale stihli včas utnout a přeladili jsme na téma dobré restaurace ve Velké Bíteši … Po návratu na dálnici se někteří členové dožadovali zastavení na benzince, což ale řidič nechtěl. S rostoucí únavou a nemožností doplnit tekutiny iontovým nápojem jsme tak vyhlíželi Brno.

Už jsme, už jsme táááády...překvápko!

Po příjezdu na místo se k nám přidává poslední člen naší skupiny, místní dobrák, a mohlo se jít ku hřišti. Překvapené holky jsme přivítali pokřikem „Už jsme, už jsme táááády, ….“ a razili jsme k místnímu stánku. Černá hora rozhodně pitelná, navíc na sluníčku, po náročné cestě. A tak se stihla vytočit spousta kelímků :-) Trochu neplechy udělal našemu řidiči párek v rohlíku, když rohlík zradil zrovna při průchodu dvou našich krásných holek a hořčice si našla místo na jeho dresu. Teda snad to byla hořčice a nevymýšlel si :-) Chvíli jsme ještě čekali, kam budou naše holky útočit, abychom viděli gólovou smršť pěkně z blízka. Po usazení se na místa přišla děvčata zatleskat, což nás tedy potěšilo. A to holky nevěděly, jakýma Mrzkovicema jsme jeli. Časomíra nefungovala, čas tradičně nikdo nestopl, a tak jsme mohli o hrací době jen spekulovat. V úvodu zápasu byla přejeta A. Pivoňková a už to vypadalo na střídání, ale „Pivčo“ se kouslo, překonalo bolest, a do zápasu se vrátilo. Olé! Na její počest musel padnout další kousek :) Záminka se dá najít všude :-) Čas plynul, ale branka žádná. Už už jsme začali být velmi nervózní, abychom v boji o titul neztratili nějaký ten bod a hledali jsme, koho všeho vyhodit. Pak to ale přišlo. Nepříliš povedenou střelu I. Martínkové brankářka zkoušela vyrazit, ale míč jí tam stejně spadl. To se událo pravděpodobně ve 27 minutě, což je náš rekord, pokud se nepletu. Velká úleva. No a branka se musí oslavit, že :) O chvilku později faulovala domácí hráčka úplně nesmyslně ve vápně a správně byla nařízena penalta, kterou opět I. Martínková proměnila. To nemohla vydýchat některá místní trdla, která začala plácat něco o Pražácích, o Hřebíkovi a podobně. Inu, vidlák vidlákem zůstane. Třetí gól přidala hlavou hvězda posledního derby L. Ondrušová.

O poločase hráčky zjišťují mimo jiné stav hokeje, kde se prý hrál souboj CZE-SVK. Menšina v našem týmu se raduje z průběžného vedení, nás to ale příliš nezajímá. Jeli jsme na fotbal a pivo chutná. Je tedy pravda, že v druhém poločase to máme do občerstvovny mnohem dále a příliš se nám chodit nechce, a tak si aspoň krátíme čas povídáním s paní pomezní a vymýšlením různých hloupostí. Tak například dělený pokřik s panem foťáčkem (nezapomenutelný), nebo i s lavičkou Sparty :-) M. Ringelová a E. Bartoňová nakonec dávají výsledku konečnou podobu na 5:0. Po zápase děkovačka, plácaná, nějaký ten podpis a jdeme do někam do chládku na zahrádku. Zatímco holky pokračují rychle do Prahy na finále LM, my se usadíme v restauraci U Honzáků. Koutská 12 ze Šumavy tedy nic moc, ale aspoň to jídlo bylo velmi dobrý. Unavená skupina nakonec vyráží v pozdním večeru při západu slunce směr Praha.

Lajkni to

Cestu si krátíme povídáním o všem možném, ale na Facebooku. A tak letí hlášky „ten a ten ti okomentoval tohle, já ti to lajknu, a podobně.“ Na benzince potkáme trochu společensky unaveného východního souseda, který zřejmě slavil předčasné Vánoce. Cestu do Světlé nám znepříjemňuje dopředu ohlášení prasečák v Závidkovicích. Teda bydlet bych tam nechtěl. Po dojezdu na místo určení se loučíme s členkou výpravy, kterou ještě pochopitelně musíme vyvolat na celé sídliště. Provoz na dálnici žádný a já stíhám vystoupit přesně v době, kdy se ze zadní sedačky začíná ozývat nějaká otravná pila. Ještě pár zastávek busem a o půlnoci doma.

Díky všem. A v sobotu na derby!

káně

PS: Hrát v takovém počasí na rozpálené umělé trávě, to tedy může vymyslet jen nějaký tatar!


Brno – Sparta 0:5 (0:3)
Branky: 2x I. Martínková, L. Ondrušová, E. Bartoňová, M. Ringelová

Sestava Sparty:Gazdíková - Mocová, Sedláčková, Tauberová, Vyštejnová - Ondrušová, Chlastáková, Martínková I., Pivoňková, Ringelová - Danihelková // Střídaly: Šturmová E., Bartoňová, Malinová, Nováková